I sny se občas plní

Část 33

„Tak půjdeme dál? Co říkáte špunti?!" Vykřikl hravě směrem k dětem, které se na něj překvapeně dívali a vzápětí se rozběhl i s Chrisem v náručí, směrem k pokladně koupit pro všechny lístky. Ještě než doběhl k paní, co ty vstupenky prodávala, koutkem oka zahlédl, jak čtyři z jeho mužů, jdou v závěsu za nimi. Co mu připomnělo, že musí koupit lístky i jim. Nakonec dostali namísto vstupenek, náramky na ruku, které označovali, na co všechno mohou jít.

A poněvadž jim všem, tedy krom ochranky, která tam byla jen na to, aby je chránila, co vysvětlil i u pokladní, koupil neomezený vstup, co znamenalo, že mohou jít na cokoliv, co je napadne, vpadli dovnitř, jako velká voda. Colin s Emilie totižto nečekali a po tom, co dostali od pokladní náramky, které jim Hunter hned umístil na zápěstí, se okamžitě rozběhli do skákacího hradu, kam je samozřejmě, oba dospělý i s Chrisem následovali. Musel uznat, že ho to vcelku ohromilo, jelikož tam bylo snad všechno, ba i víc, na čem se mohli, jak děti, tak i dospělý vyřádit.

Společně vyzkoušeli snad všechny atrakce a musel přiznat, že se neskutečně pobavil. Nejvíce se asi všichni zabavili na autodromu, co ho vskutku překvapilo, že ho tam mají. Dětem se moc líbilo, bourat do sebe navzájem. Nejdříve vytvořily mužský a ženský tým, no později se prostřídaly. Tolik se už hodně dlouho nenasmál.

Bylo už kolem šesté hodiny večer a pravdou bylo, že měla v úmyslu jim všem říct, aby se odporoučeli domů, jelikož ji už i Chris pomalu usínal v náručí, ale neměla to srdce rušit svého bratra a Huntra, když hráli fotbal s kamarády Colina a jejich tatínky. Musela uznat, že by si nikdy nepomyslela, že člověk, co patří k mafii, může být tak rodinně založený. Že dokáže být tak láskyplný a citlivý ke svým blízkým.

Vždy měla totižto utkvělou představu, že lidi, jako Hunter, kteří se pohybují v podsvětí, jsou necitlivý, hrubý, nesmlouvavý a rozhodně se nezajímájí o životy jiných. Což se jí u jejího zachránce vůbec nepotvrdilo. Věděla, že Hunter si dokáže ve svém světě, ve kterém se pohybuje, zjednat respekt, čeho byla i svědkem, když ji dostal z rukou těch lidí, co jí i jejího bratra, ani ne před týdnem unesli. A taky věděla, že své postavení si určitě nevydobil tím, že byl ve společnosti lidí, jako on, milý a laskavý. Jen se jí zdálo, že žije dva oddělené životy.

Ten první je podle ní, dost nebezpečný, ale to k jeho,.... Popravdě, ani nevěděla, jak by to měla nazvat. Že by povolání? No prostě to k tomu patří. A ten druhý, ve kterém měla tu možnost ho poznat, podle ní, z jiné stránky, je ten rodinný, kde se jí zdá, že se na nic nehraje. Právě v tomhle životě, je prostě svůj, co určitě neukazuje před lidmi, kterým nevěří. Co jí přivádí k tomu,... Proč právě ji, ženě, kterou pozná tak krátce, vůbec důvěřuje? Ta otázka ji neustále víří hlavou. No prozatím, jelikož nemá odvahu se ho na to zeptat, se odpověď nedozví. I tak, kdyby se jí někdo teď zeptal, co si o něm myslí, řekla by jen to, že Hunter je muž s velkým srdcem.

Stále seděla na lavičce a dívala se na svého bratra, jak šťastně běhá po hřišti a opravdu byla ráda, že se byli asi před hodinou najíst v místním bufetu, co si děti rozhodně užili, poněvadž ty hranolky, co jedli měly i ve vlasech. Chvíli se ještě její zrak upíral na mužské osazenstvo, co se po hřišti honilo za míčem, když si její pozornost vyžádala Emilie, která už očividně taky mlela z posledního, jelikož se k ní unaveně přitulila. „Mě se chce spinkat." Pověděla šeptem malá holčička, když s unavenými očkami na ni vzhlížela. „Za chvilku je zavolám a půjdeme domů, ale pokud chceš, klidně se zatím na mě ulož a zavři očka ano?" Jakmile to dopověděla, cítila, jak se k ní Emilie přitulila ještě víc, čímž se natiskla, už na spícího Chrise a pomalu zavírala svá očka.

Asi po pár minutách si Casey uvědomila, že obě děti, které byli schoulené v jejím náručí, co se jí moc líbilo, pravidelně oddechují, co znamenalo, že i Emilie už usnula. Venku bylo teplo a sluníčko ještě bylo celkem vysoko, ale i tak se snažila jistým způsobem upozornit Huntra na to, že by bylo načase jít domů, co se jí ani neví jak povedlo, protože jediné, co udělala bylo to, že ho hypnotizovala svým pohledem. No netrvalo dlouho a po tom, co se na ni zdálky zadíval, během pár chvil stál před ní.

„To opravdu oba dva usnuly?" Zeptal se šeptem, když se sklonil ke Casey a svým dětem. „Je čas jít domů." Oznámila mu žena, z jejíž pohledu se mu znovu roztančilo srdce. A opravdu mu tak divoce nebilo jen z toho důvodu, že právě běhal po hřišti. „Jasně. Jen doběhnu pro Colina, ať nevzbudím děti křikem." Jen, co to dořekl, rozběhl se za zelenookým klučinou, co si ještě povídal s kamarády. „Coline musíme už jít domů. Emilie a Chris nám usnuly." Oznámil malému chlapci, který k němu se znatelným smutkem vzhlédl, jelikož se mu očividně, ještě domů nechtělo, protože se dobře bavil. Pousmál se na něj a následně si k němu dřepl. „Poslyš,... dnes je už čas jít domů, ale nemusíš mít strach. Zase sem přijdeme. Taky se mi tady líbí." Po tom, co mu pověděl, že tam nejsou naposled, se na něj Colin usmál a vzápětí se rozloučil se svými kamarády. Hunter taky pozdravil ostatní táty a měl v úmyslu se rozejít i se smějícím se chlapcem za jeho sestrou, když je ještě svými slovy zastavil Colinův kamarád. „Coline máš skvělého tátu!" Křikl na chlapce stojícího u něj, stejně starý kluk jménem Ben. Když viděl na Colinovi, jak zbledl, v momentě kdy na svého kamaráda pohlédl, očividně kvůli tomu, že netušil, co by mu měl na to odpovědět, rozhodl se jednat za něj. „A já mám skvělého syna!" Oplatil mu s úsměvem Hunter a pak popadl za ruku Colina, který se na něj nevěřícně i nechápavě díval.

„Proč si mu pověděl, že jsem tvůj syn?" Zeptal se smutně, protože věděl, že to není pravda. Rád by jim byl, ale i když je ještě malý, rozhodně není hloupý a ví, že to není možné, poněvadž on už děti má. Pevně držel za ruku muže, kterého měl i za tak krátkou dobu opravdu rád a s tlukoucím srdíčkem, které cítil až někde v krku čekal, co mu odpoví.

„Coline." Oslovil ho a přitom si dřepl tak, aby si byli rovni. „Vím, že nejsem tvůj biologický otec a taky vím, že se neznáme moc dlouho, ale to neznamená, že tě nemůžu brát, jako svého syna. Tedy pokud s tím budeš samozřejmě souhlasit?" Jen, co dopověděl svou myšlenku, Colin se nechal strhnout emocemi a okamžitě se na něj zavěsil, jako přívěsek. „Mám tě rád, Coline. Pamatuj si to." Pošeptal mu do ouška, když ho pevně svíral ve svém objetí. Byl tak roztomilý, že nemohl jinak, než si ho přehodit přes rameno a rozejít se za jeho sestrou. „Taky tě mám rád Huntře." Vypískl smějící se zelenooký chlapec ve chvíli, kdy se už blížili ke Casey. „To jsem rád, ale teď už tišeji, ať je všechny nevzbudíme." Pošeptal Colinovi u ouška, když si ho sundaval z ramene a vzápětí se zastavil před Casey, která se na něj usmívala. Neváhal a pomalu, tak, aby ji nevzbudil, si vzal do náručí svou dcerku a společně se rozešli k autu, kde Casey nesla v náručí Chrise.

Netrvalo dlouho a děti už byli v postýlkách. Celá cesta domů proběhla v klidu. Nejdříve uložily Emilie a malého Chrise, kteří usnuly dříve, než vyrazily domů. A pak se postarali o Colina, který už taky mlel z posledního. Nakonec se společně rozhodli, že je nesmysl děti koupat, když už většina z nich spí a tak se domluvily, že následující den stráví u bazénu. I tak byli všichni vyšťavený z dnešního dne, tak předpokládali, že bazén, který mají k dispozici na zahradě, bude dobrou alternativou pro pobavení dětí. A jelikož bylo venku vedro, jako na poušti, určitě blbnutí v bazénu přes den uvítají.