I sny se občas plní

Část 39

Po ranním rozhovoru s Huntrem se uklidnila a teď si zkouší, každou chvíli jiné šaty, poněvadž ji Claire neustále nosí další a další. Pravdou je, že odešli těsně po snídani a už dvě hodiny běhají po buticích, jelikož podle Claire, ještě nenašli ty správné šaty pro ni. „Casey, tak už se mi ukaž!" Ozvala se nedočkavě žena, která po celý čas trpělivě čekala, sedíc na pohovce, už asi v třetím butiku a která ji dosud zasypala asi dvaceti různými modely. Nutno podotknout, že nádhernými a na její vkus, už od pohledu, neskutečně drahými. „Už jdu!" Křikla zpět a pomalu otevřela kabinku, ve které se dosud skrývala. Následně si stoupla na stupínek, který byl součástí velkého zrcadla, aby se v něm mohla pořádně prohlédnout. Pravdou bylo, že kdyby v tu chvíli, jak se spatřila v zrcadle mluvila, určitě by okamžitě oněměla. Byla úplně unešena z pohledu na sebe, jelikož si v těch šatech připadala opravdu, jako princezna z pohádky.

„Si překrásná." Konstatovala Claire v okamžiku, jak jí uviděla. Ty šaty se jí nesmírně líbily a perfektně její budoucí snaše slušely. „Otoč se kolem své osy, ať si tě mohu pořádně prohlédnout." Požádala ji, načež Casey neváhala a hned se otočila kolem dokola. Byli to moc hezké oranžovo žluté šaty, které ji krásně obepínaly její postavu. Měly dost hluboký výstřih, kde se její bujné poprsí krásně vyjímalo, ale ne zas moc hluboký. Co jí přivedlo k tomu, že ji budou muset k těm šatům vybrat i vhodnou podprsenku, jelikož i když je ještě mladá a její prsa jsou určitě pevná, není na škodu, jim trošičku pomoct, aby v těch šatech vypadali, co nejlépe. A nemůže opomenout, ani její pěkně kulatý zadeček, po kterém její syn tolik pokukuje. Ten je v nich taky nádherně znát. A to nemluví o tom rozparku, co se jí na pravé straně šatů táhne, až do poloviny stehen. No musí uznat, že když jí Hunter v těchhle šatech spatří, nespustí ji z očí ani na chvíli, co jí opravdu moc těší.

„Tak co bráško, jak se cítíš?" Zeptal se ho Derek zvědavě, jelikož včera neměl možnost, si s ním promluvit o samotě. Jeho matka i s Casey odjeli tak před hodinou a tak využil příležitost si s ním popovídat, jako bratr s bratrem. „Jsem nadmíru spokojený." Usmíval se od ucha k uchu, jeho bratr a on byl za to rád. Seděli právě v obýváku, kde Colin s Emilie byli fascinovaní novou pohádkou a kde si Chris hrál s kostkami, se kterými stavěl něco, jako hrad, s čím mu vehementně pomáhal jeho otec. Opravdu z toho malého získává dojem, že z něj jednou bude nějaký stavitel, když se tolik věnuje těm kostkám a pořád něco staví.

Pozorně si prohlédl všechny v místnosti a když si byl jistý, že nikdo neposlouchá, spustil. Byl si vědom toho, že by před dětmi neměli mluvit o tak citlivých záležitostech, jako je bratrův vztah nevztah s jeho vyvolenou, ale byl si i jistý tím, že jsou obě děti pohroužené do sledování televize, u které si vychunávají popcorn, co jim před malou chvílí donesl Moris. A o Chrisovy, ani nemluvě, poněvadž ten jim i tak rozumět nebude. „Slyšel jsem, že si je špehoval, když spolu mluvily." Pronesl směrem ke svému bratrovi a když spatřil ten jeho výraz, musel se zasmát. „Nekoukej, práskla mi to máma." Pověděl pohotově a pak se napil ze skleničky, co mu před chvílí nalil muž, co se na něj právě, na oko dotčeně dívá. Ano. Matka ho dopodrobna obeznámila o čem s jeho budoucí švagrovou mluvila. A popravdě, když slyšel, jak zmatená je ze svých citů, byl rozhodnut, že Huntrovi navrhne, aby ji řekl pravdu o jejich společné minulosti. Věděl, že jeho bratr se tomu brání a vskutku ho chápal, ale podle něj, by je to posunulo ve vztahu dál. Jen je otázkou, zda by je to posunulo oba dva stejným směrem, nebo každého jiným.

„Huntře, nechceš ji už říct pravdu? Vyřešila by se mezi vámi spousta věcí a hlavně by nebyla tak zmatená." Dopověděl jeho bratr a zčásti měl pravdu. Den, co den přemýšlí, že by ji řekl, kdo je. A že se poznají už řadu let, ale vždy ho zastaví obava z toho, jak by mohla eventuálně reagovat. Za ten čas, co jí má dennodenně na očích, už přemýšlel nad všemi možnými variantami, jak by jeho přiznání mohlo ovlivnit jejich životy a pořád není přesvědčen o tom, zda to má risknout. „Já vím Dereku. Už opravdu dlouho nemyslím na nic jiného. A pravdou je, že i když netuším, jak to dopadne, rozhodl jsem se, že po té svatbě, na kterou půjdeme společně, si s ní při vhodné příležitosti promluvím o naší společné minulosti." To, co bratrovi řekl, myslel opravdu vážně. Uvědomil si, že nemá smysl to odkládat, jelikož se může stát, že se někdo přeřekne a pak by to už vůbec nemuselo dopadnout dobře.

Ve chvíli, kdy Claire zaplatila šaty, co jí tak moc slušely, si Casey myslela, že půjdou domů, ale jen do té doby, než na ni žena s blond vlasy, znovu přesunula svou pozornost. „Tak šaty bychom měli." Konstatovala s úsměvem žena, co stála před ní a v tu chvíli měla, z jejího tónu hlasu neodbytný pocit, že ještě neskončila. Co se jí vzápětí i potvrdilo. „Teď ještě boty a doplňky, aby si vypadala, jako princezna z pohádky." Pronesla až moc zasněně Huntrova matka, co Casey nedalo a zeptala se na to, co jí po celý čas vířilo hlavou. „Claire." Oslovila ženu, co kráčela směrem k ní i se šaty, které před chvílí zaplatila. „Já,.... prosím tě neber to ve zlém, ale proč ti tak záleží na tom, aby jsem vypadala, jako z módního časopisu pro princezny?" Nejistě pohlédla na ženu, co se na ni neustále mile usmívala a čekala, zda vůbec na svou otázku dostane odpověď. Nechtěla ji urazit, ani k ní být neuctivá. Opravdu si vážila to, co pro ni dělá, jak ona, tak i její celá rodina, jen byla z takového náhlého zájmu o svou osobu nejistá. Ještě nikdo se totiž nikdy tolik nezajímal, jak o ní, tak ani o jejího bratra. Po celý svůj dosavadní život, vlastně za ně dva bojovala sama a teď je tu zničehonic spousta lidí, co se jim snaží vyjít vstříc, až ji to připadá, jako sen, ze kterého se nechce nikdy probudit.