I sny se občas plní

Část 59

Děti už byli nějakou chvíli v postýlkách a ona už taky leží ve své posteli. Dnes si svého prince moc neužila, co jí je líto. Jelikož měli společnou chvilku naposled té noci, co se tak rozdováděli. Z čeho ji ještě teď hoří tváře. Ale aspoň se zabavila a hlavně poznala a možná i získala kamarádku. Saskia se jí zdála být moc milá, chytrá i upovídaná, jak zjistila a doufá, že s Derekem vydrží, jelikož by se s ní chtěla setkávat i nadále.

Když je nechala Claire o samotě tak si hezky popovídali. Zprvu jim to moc nešlo, ale pak když se jí nově příchozí začala ptát, jak to mají s Huntrem, rozpovídali se obě. Casey k ní byla upřímná a řekla jí všechno po pravdě. Jak se poznali i to, jak to u nich probíhalo, než se dali dohromady. A to samé udělala i Saskia. Nakonec se zapovídali tak, že si ani nevšimli toho, že měli obecenstvo v podobě svých protějšků a Claire, která se z kuchyně vrátila i s jahodovými poháry. Právě přemýšlela nad tím, co by i s dětmi mohli v neděli podniknout, když ji z myšlenek vyrušilo tiché klepání na dveře její ložnice.

Celý den neměl na svou krásku čas. Už od rána stále něco řešil. A když už konečně mohl být s ní, byl čas večeře, tudíž přišel Derek se svou přítelkyní, kterou jim chtěl představit. Ne, že by nebyl rád, to ne. Moc se těšil, že pozná ženu, která uloupila srdce jeho bratrovi. Nestává se totiž každý den, že by jim někoho chtěl představit a hlavně, že by se zamiloval. Jen mu chyběla blízkost jeho zelenooké krásky, za kterou má v plánu jít hned, jen co vyjde ze sprchy a zkontroluje děti.

Popravdě ještě odpoledne plánoval, že by si s ní zopakoval včerejší noc, jelikož se mu to neskutečně líbilo, ale po dnešku se cítí dost vyčerpaně a je si jistý, že Casey na tom není o nic lépe. Netrvalo dlouho a stál u dveří do ložnice, které patřili jeho přítelkyni. Jen doufal, že už náhodou neusnula, poněvadž pak by se mohl otočit a jít zpět. I když, asi by se nic nestalo, kdyby se ve spánku k ní přitulil, prolétlo mu hlavou, chvíli před tím, než sáhl na kliku u dveří. Neváhal a vzápětí, co zaklepal vešel dovnitř pokoje. „Mohu dál?" Zeptal se jí se štěněčím pohledem i úsměvem ve tváři, co jeho krásce vykouzlilo úsměv na rtech. Byla tak roztomilá, že se opravdu ptal sám sebe, čím si ji vůbec zasloužil. „Doufala jsem, že přijdeš." Její hlas se šeptem nesl místností, přičemž ji růžověli tváře. Neotálel a hned se rozešel k posteli, kde jakmile se uložil, okamžitě si ji stáhl do objetí. Tak moc mu její blízkost chyběla, že teď, když ji už má u sebe, jen tak ji z rukou nepustí.

Už už se mu chtěla pohodlně uvelebit na jeho hrudi, když ji v mysli vyvstala otázka, na kterou chtěla, pokud možno, hned odpověď. „A máš chůvičku?" Zeptala se ho zvědavě, podepírajíc se na rukou, jelikož si nevšimla, že by ji měl u sebe. „Já ji nechal u Chrise." Řekl zděšeně, což jí dovedlo k tomu, že bude muset pro ni, tak se od něj snažila vzdálit, aby mohl z postele, když on ji vzápětí stáhl zpět k sobě, kde ji přitiskl na svou hruď a následně zpod přikrývky vyndal chůvičku. Nevěřícně nad ním zkroutila hlavou a vmžiku se na jeho hrudi pohodlně uložila. Netušila, kde ji měl schovanou a ptát se jí na to nechtělo. Jakmile viděla, že ji položil na noční stolek, odhodlala se ho zeptat na to, co jí po celý den běhalo hlavou a nenechalo ji v klidu. Potřebovala se, ještě předtím než usne, zbavit té nejistoty co se jí usídlila v duši. „Huntře, odpovíš mi pravdivě, když se tě na něco zeptám?" Nejistě mu pohlédla do očí, čekajíc jeho odpověď která se vzápětí dostavila. „Určitě." Vypadlo z něj, přičemž ji zkoumal svým jiskřícím pohledem, který ji rozechvěl celé tělo. Musela chvíli sbírat odvahu, kterou přece jen někde hluboko v sobě našla a nejistě, než se ho zeptala, se mu podívala do očí. „Líbilo se ti to včera se mnou?" Vypravila ze sebe skoro šeptem a doufala, že ji vůbec slyšel. Snažila se znít co nejsrozumitelněji, ale zda se jí to povedlo, netušila. Stále se na něj dívala, čekajíc na svou odpověď a čím dýl mu trvalo ji odpovědět, tím víc si byla sebou nejistá. Co zapříčinilo, že neměla daleko od toho, aby ji slzy začali stékat po tvářích.

Popravdě ho její otázka zaskočila, jelikož neví proč, ale zprvu si myslel, že se ho chce zeptat na jejich minulost. Z nějakého důvodu, z jejího chování usoudil, že se to bude týkat toho, jak se před jedenácti lety prvně potkali. Ale opak byl pravdou a teď se jí dívá do očí, které začínají rudnout od potlačovaného pláče, jen kvůli tomu, že se neumí vymáčknout.

Neváhal a jakmile se vzpamatoval, pomalu a jemně si ji přesunul pod sebe, tak aby byl nad ní, přičemž ji něžně pohladil po tváři a za stálého dívání se jí do očí, přece jen promluvil. „Lásko. Včerejší noc s tebou, bylo něco, co se mi ještě nestalo. Bylo to něco tak úžasného, že bych to klidně podnikal, dennodenně několikrát." Ujistil ji touhou zastřeným hlasem. „Upřímně ti můžu říct, že si jediná žena, při které se mi rozbuší srdce touhou, už jen při myšlence na ni." Dopověděl co měl na srdci, doufajíc že ty pochybnosti, co měla vepsané ve tváři rozptýlil a vzápětí na to ji políbil, aby své slova zpečetil. O chvíli později, když jim došel dech a svůj polibek byli nuceni přerušit, se jí znovu zahleděl do jejích krásných zelených oček, které se na něj s láskou dívali a nemohl uvěřit tomu, že má to štěstí mít po boku tak krásné, něžné i křehké stvoření, jako je ona dívka, na kterou se právě teď dívá.

Nemohla uvěřit, že by jí pověděl něco tak krásného. Srdce ji tlouklo jako zběsilé, už jen z toho uvědomění, že muž, který ji drží v náručí, je i muž, kterého nesmírně miluje. „Takže ti nevadí, že nejsem zkušená a co se intimních záležitostí, nevím zhola nic?" Ujišťovala se, jelikož to bylo až moc krásné na to, aby to byla pravda. Její život nikdy nebyl jako pohádka, ani se zdaleka k tomu nepřiblížil a proto je pro ni asi potíž uvěřit, že by ji opravdu někdo mohl mít, co i jen rád.

„Lásko já tě miluju a mohu ti od srdce říct, že jsem nadšený z toho, že co se týče intimních záležitostí, jak ty říkáš, tě všechno mohu naučit. S radostí se ujmu té výsady, zasvětit tě do tajů tělesné rozkoše mezi mužem a ženou. A bude pro mě čest s tebou prožít tvé první milování." Řekl ji to od srdce tak, jak to v tu chvíli cítil a hlavně popravdě, co jí očividně uklidnilo. Jelikož už v jejich očích po slzách, které se jí tam ještě před malou chvílí tvořily, nebyla ani památka. Co ho vskutku moc těšilo.