Část 57

668 44 10
                                    

Ano. Chápala, že její přítel šel za svým synkem, který už určitě v ranních hodinách dal o sobě znát. Jen ji bylo líto, že si s ním nemohla hned po probuzení promluvit, poněvadž se ho v noci nestihla zeptat, zda se mu to s ní líbilo. A ačkoliv ji řekl, že ještě nic podobného nezažil, chce, ne ona potřebuje slyšet z jeho úst, že se mu to s ní opravdu líbilo, i když to dělala prvně a žádné zkušenosti ohledně intimních záležitostí mezi mužem a ženou neměla. Potřebuje se ujistit, že ji to neřekl jen kvůli tomu, aby nebyla smutná nebo v rozpacích z toho, že to neuměla.

Doteď nechápe, jak je možné, že se vůbec k něčemu takovému, jak se v noci u ní v posteli odehrálo, odhodlala. To, že po něm její srdce i duše, nevyjímaje její tělo, které se pokaždé, kdy se ho dotkne chvěje, touží, to ví už dávno. Jen si nikdy neuměla představit, že by se sama odhodlala ho takříkajíc vykouřit.

Pravdou je, že ještě teď se stydí, když ji mysl zabloudí k věcem, co v noci společně dělali. Co je na ni samozřejmě znát, jelikož tu červeň, jak jí stoupá do tváří, jasně cítí. Ani ve snu by ji nenapadlo, že se to stane. Ano. Už od svých pubertálních let si představovala, jak chutná první polibek. Tolik knížek, co na toto téma přečetla a tolik romantických příběhů, ve kterých se ztratila, .... No musí uznat, že skutečnost několikanásobně předčila její očekávání.

Ještě teď cítí, jak Huntrovi ruce klouzaly po jejím těle, které se pod jeho doteky, vzrušením neustále chvělo. I ti motýlci, kteří se u ní zabydleli, se nenechali v té chvíli zahanbit a v jedné vteřině se jí rozlétli do celé její maličkosti, že je cítila snad všude. To, jak něžný i ohleduplný k ní byl. To, jak jí přivedl k jejímu prvnímu skutečnému vyvrcholení, za které nebyla odpovědná ona sama, .... Opravdu se jí to zdá neuvěřitelné a ještě teď přemýšlí, zda se to vůbec stalo, nebo to byl jen krásný sen, co se jí v noci zdál. A to nemluví o tom, jak krásně se cítila, když mu mohla oplatit to, co poskytl on ji tím, že mu taky mohla udělat dobře.

Sice nevěděla zpočátku, co a hlavně, jak má dělat. A pravdou bylo, že chybělo málo a studem se málem rozbrečela, jelikož je v těchhle věcech nezkušená a vůbec netušila, jak dál. Ale jakmile ji objekt její touhy nasměroval správným směrem a ona se nechala vést svou přirozeností, její obavy z toho, že mu nedopřeje stejné potěšení, co on ji, se rázem rozplynuli. Byla to pro ni zajímavá i moc příjemná zkušenost, kterou pokud možno, bude v nejbližší době určitě opakovat, jelikož ho chce znovu vidět, svíjejícího se rozkoší, i se zářivým pohledem, kterým ji obdařil po tom, co mu ono uspokojení dopřála. „Táta!" Vykřikl malý Chris směrem k otci a tím ji probral z jejího zamyšlení, díky kterému cítila, jak jí rudnou tváře ještě víc.

Chvíli stál opřený o futra dveří a než na jeho přítomnost upozornil ten malý rošťák, co pořád něco staví, si Casey prohlížel. Ráno chtěl počkat, až se sama vzbudí a opravdu ji nechtěl opouštět, ale když zaslechl přes chůvičku Chrise, jak se dožaduje pozornosti, neměl na výběr a s polibkem do vlasů, ji přece jen musel opustit. Byl to tak příjemný pocit, když ji po celou noc cítil na své hrudi. Netuší, kdy té noci usnul, ale jedno ví. A to, že dokud nespatřil tmu, jeho pohled se upíral na spokojeně spící krásku, kterou držel ve svém náručí.

Až dosud neměl čas si s ní promluvit a říct ji, jak šťastný se cítí. A jak vidí i na její tváři, která co chvíli mění barvu, tak promluvit si rozhodně budou muset, jelikož je Casey určitě zmatená z toho, co se mezi nimi odehrálo. „Co ty malý staviteli!" S úsměvem ve tváři se rozešel za svým synkem, který mu šel naproti. Vzápětí, jak si ho se smíchem na obou stranách vyhoupl do náručí, si přisedl ke Casey na zem.

Ještě před chvílí stojíc u dveří, pozoroval ženu svého srdce, se kterou v noci prožil ty nejintimnější chvíle, co kdy zažil a nemohl popřít, že už jen myšlenka na to, co se mezi nimi odehrálo ho neskutečně vzrušuje. „Lásko promiň, že jsem tě nechal ráno samotnou." Šeptl ji omluvně u ouška, přičemž se žena sedící vedle něj zachvěla.

Od rána neměl čas s ní mluvit, jelikož byl skoro po celý den zavřený v pracovně, kvůli nadcházející svatbě. Hold i když se přípravy na blížící se svatbu jeho rodiny přímo netýkají, i tak v jeho postavení, je bohužel hlavním článkem oné události a chtě nechtě musí na vše dohlédnout. Což také znamená, že dokud ona svatba neproběhne a sňatek nebude uzavřen, má co dělat.

„To je v pořádku." Přitom, jak mu odpovídala, ho pohladila po tváři s úmyslem ho políbit. No její plán byl zhacen Colinem, který přiběhl i s Emilie z chodby, kde o chvíli dřív slyšela nějaké hlasy, kterým nevěnovala pozornost, jelikož byla zaujatá něčím důležitějším. „Strejda Derek přišel!" Vykřikli děti pobíhající po pokoji, co jí polekalo natolik, že se v rychlosti postavila.

Bylo něco kolem šesté hodiny, kdy usedli k večeři, na kterou Huntrův bratr, přivedl svou novou přítelkyni. Podle všeho to byla vzácnost, jelikož se to ještě nikdy nestalo. Po bouřlivém seznamování, při kterém se dozvěděla, že dívka se zrzavými vlasy se jmenuje Saskia a pochází z Irska, co vlastně věděla už od toho večera, kdy jim Hunter oznámil její nadcházející návštěvu, se všichni odebrali ke stolu, kde teď sedí.

Neměla ještě čas s ní mluvit, jelikož ji po celý čas zpovídala Claire, ale už od pohledu se jí zdálo, že dívka co sedí vedle Dereka, je moc milá. Na všechny zvědavé otázky, své příští možno tchýně trpělivě odpovídala, než Derek svou mámu zkrotil, čím dal možnost i jiným, se něco zeptat. „A ty jsi teď naše nová teta? Když strejda Derek je náš strejda?" Zeptala se nadšeně Emilie, chvíli po tom, co Derek zasáhl do probíhajícího výslechu své matky. U stolu bylo totiž chvíli ticho, čehož malá zvědavka, neustále se vrtící na své židli, využila.

Popravdě, jak se dívala na ženu, která se s nadějí v očích dívala na svého přítele, jelikož očividně netušila, co by holčičce s jiskřícím pohledem, který se na ni neustále upíral, měla odpovědět, musela se pousmát. Protože do takových rozpaků, ji to dítko taky kolikrát dostalo.

************

Zdravím vás lidičky a zároveň se vám omlouvám, že jste museli tak dlouho čekat na novou část.

Doufám, že už budu publikovat zase, jako předtím než jsem se odmlčela.

Jinak moc vám děkuji za podporu ❤️❤️❤️

Vaše Shiori ❤️❤️❤️

I sny se občas plní Kde žijí příběhy. Začni objevovat