I sny se občas plní

Část 58

„Ano. Saskia je vaše nová teta a můžete ji tak i oslovovat." Odpověděl své neteřince dřív, než si stihl uvědomit, že o těchhle věcech, ještě se Saskii nemluvili. No když viděl její pohled, který jasně říkal, že vůbec netuší, jak by měla na onu otázku reagovat, neodolal. „Tedy pokud ti to nevadí samozřejmě?" Dodal v rychlosti, s pohledem zaklesnutým do toho jejího a doufal, že nepřestřelil tím, co pověděl. „Já, ... ráda budu tetičkou." Odpověděla mu s úsměvem na rtech, díky čemu, mu jak padl kámen ze srdce, tak ho to nenechalo klidným. Popravdě, co poznal tuto ženu, je jako vyměněný.

Vždy se smál, když mu nějaký jeho přítel oznámil, že se zamiloval. Protože to, co byli schopni pro tu dotyčnou udělat, se mu zdálo až moc. No teď to vidí jinak. Netuší, jak je to možné, ale ty city co k ní přechovává a které se objevili tak zčista jasna, ho pobízejí k tomu, složit ji k nohám celý svět. Obrazně řečeno samozřejmě. Opravdu má chvilkami pocit, že není nic, co by pro ni neudělal, co ho vskutku i děsí.

Po večeři se všichni odebrali do obýváku, kde se děti usadili k pohádce, na kterou se moc těšili a po které už půjdou spát a zbytek osazenstva se rozdělilo na dvě skupiny. A jelikož si muži chtěli promluvit o samotě, tak se zavřeli v Huntrově kanceláří.

„Brácho, já jsem úplně v prdeli!" Pronesl se zoufalstvím vepsaným ve tváři, do ticha místnosti Derek, který se mu už od chvíle co přišel i se svou přítelkyní, zdál být dost nesvůj. A i když ne, každý by si to na něm všiml, on tedy ano. Zná ho jako své boty, tudíž nemusí ani nic říct, aby věděl, že něco je jinak, než by mělo být. „No nepovídej." Rozesmál se Hunter s pohledem upřeným na svého bratra. „Ani bych si nevšiml, kdybys mi to neřekl." Dodal, když se snažil svůj smích dostat pod kontrolu. Byl na něj opravdu zábavný pohled. Muž, který ještě přednedávnem říkal, že se tak brzo nezamiluje a teď? No, co říct? Na každého jednou dojde.

„Nedělej si ze mě legraci jo!" Pověděl na oko dotčeně. Potřebuje si promluvit s bratrem, jelikož od té chvíle, co pozná Saskii se nevyzná sám v sobě. Ano. Jednorázových vztahů měl spousty, ale trvalejší vztah vlastně nikdy a to je to, co ho na tom děsí. „Tak povídej, co tě trápí?" Už s vážnou i starostlivou tváří se ho zeptal Hunter, kterého pohled ho neopouštěl ani na chvíli. Netrvalo dlouho a sám se rozmluvil. Řekl mu vše, co se v něm odehrává a z čeho konkrétně má strach. Ironií je, že nemá potíž se postavit proti komukoliv, ale co se týče citů a ženy, do které se, co už si opravdu přiznal i sám, zamiloval, cítí se jako ztracený.

Díval se na svého bratra a opravdu chápal, jak se cítí, jelikož si tím samým prošel s Casey. I když on měl dost času na to, se s tím srovnat. Jedenáct let je dlouhá doba, ačkoliv vše se změnilo, když se mu znovu objevila v životě. Hodnou chvíli poslouchal svého bratra a jediné, co mu mohl poradit bylo to, aby se řídil svým srdcem. A hlavně, aby se nebál projevit, v soukromí samozřejmě, své emoce Saskii. Ujistil ho, že je to vcelku normální a není se za co stydět, jelikož v jejich branži se city moc najevo nedávají. Rozhovor ukončil tím, že se ke své dívce, hold bude chovat, jako k rodině, kterou mu po čase možná i bude. Ještě dodal, že má vše, co se bude dít mezi nimi, nechat volně plynout a všechno bude v pořádku. Pak se už odebrali za svými protějšky, jelikož je už dost dlouho nechali samotné.

Seděla v obýváku i s Chrisem u krbu, kde si stavěl, kdo ví co a kde se děti koukali na pohádku. Saskia, se kterou ještě neměla tu možnost si popovídat, tedy kromě zdvořilostních frází, které proběhly u jejího uvítání, seděla na pohovce a zdála se jí být dost nervózní. Co se jí ani nedivila po tom výslechu, co podstoupila u Claire. Věděla, že babička dětí byla jen nadšená ze synovy přítelkyně, jelikož byla za ta léta první, co kdy poznala. No to očividně nevěděla rusovlasá dívka, co jí po očku pozorovala. „Moc vám to spolu s Derekem sluší." Promluvila na dívku sedící na pohovce, když se Claire odebrala do kuchyně něco připravit. Netuší, zda to byla jen výmluva, aby jim dala chvíli o samotě, nebo tam opravdu kvůli něčemu šla, ale byla ráda, že měla příležitost se k ní ozvat. Zdála se jí být víc než nesmělá a tak se rozhodla ji přivést na jiné myšlenky. „Neříkej, že tě vyděsila Claire?" Zeptala se neskrývajíc svůj smích a očividně trefila hřebíček po hlavičce, usoudila z chování ženy sedící před ní. „Z ní nemusíš mít strach. Je to dobrá žena a milující matka i babička. A na její obranu, jsi první přítelkyně, kterou Derek přivezl domů představit. Tak to nadšení, co jeho matku ovládlo je pochopitelné." Vysvětlila ji s úsměvem, co měla na srdci a neustále se dívajíc na ni, čekala, zda se nějak i ona vyjádří. Nechtěla, aby si myslela, že je Claire proti ní, nebo něco podobného, kvůli těm otázkám, co na ni po celou večeři chrlila. Tedy dokud to nezarazil Derek.

„Opravdu jsem první žena, co sem přivedl představit?" Zeptala se s úžasem vepsaným ve tváři na to, co jí zajímalo nejvíce. Casey se jí zdála být už od pohledu milá, no u Claire po tom výslechu, co absolvovala, nevěděla na čem je. Ale pokud je ona opravdu první žena, co kdy přivedl domů, aby se seznámila s jeho rodinou, tak pak chápe její zvědavost i chování k ní. Být v její situaci, asi by taky nebyla jiná.

Popravdě se jí moc nechtělo jít na večeři k jeho rodině, jelikož se ještě neznají tak dlouho a ona opravdu nevěděla, zda to s ní myslí vážně, či nikoliv. A nemělo to nic společného s tím, že byla nervózní z onoho setkání, když věděla, že tam bude celá jeho rodina. Ale teď, si už jistá je. Poněvadž by ji asi nebral sebou ji představit, kdyby to s ní nemyslel vážně. Ano. Zná jeho pověst, ví přesně kdo je on i čím se zaobírá jeho rodina a též ví, že žádná sukně mu není cizí a proto taky byla na vážkách.