I sny se občas plní

Část 30

„Tak brácho." Oslovil Huntra, když už nějakou dobu seděli v jeho kanceláři a čekal, až vzhlédne od těch papíru, co má před sebou. Když zaujal jeho pozornost, zeptal se ho na to, co ho zajímalo už od doby, kdy se dozvěděl, o jeho společné minulosti s Casey. „Jak hodláš pokračovat, ve tvém vztahu nevztahu s mou potencionální švagrovou?" Pozorně ho sledoval a zároveň i trpělivě čekal, zda mu vůbec na jeho dotaz odpoví. Byl ochoten mu v tom pomoct, jak jen bude moct, ale potřeboval vědět, jak. „V noci jsem ji pozval na svatbu Martinéze a Howardové." Ve chvíli, jak se mu ty slova dostali do uší,... No, co k tomu říct. Málem se zadusil pitím, co si před malou chvílí nalil. Po celý čas, na svého bratra upíral svůj pohled a všiml si, že ačkoliv mu onu zprávu pověděl, takříkajíc ledabyle, to nadšení z ní i tak před ním nedokázal skrýt. „Ty ji chceš vzít na mafiánskou svatbu, která se koná za měsíc? A ona souhlasila?" Právě teď si připadal, jako nějaká zvědavá ženská. A věří, že to tak i vyznělo, jelikož měl Hunter, co dělat, aby se nerozesmál na celé kolo. No na jeho obranu, ta informace ho opravdu zaskočila.

„Ještě mi neřekla, že půjde. Ptal jsem se jí v noci a to opravdu nebyla doba, kdy se člověk chce bavit o takových věcech. Ale, co nejdříve se jí chci zeptat na odpověď." Postupně Derekovi vylíčil vše, co a jak se v noci událo. A hlavně, co předcházelo tomu, že skončil v její ložnici. Ano. Měl i zištné důvody, proč chtěl, aby šla s ním. A nebylo to jen tím, že by ji chtěl mít u sebe, ze sobeckých důvodů, co opravdu chtěl. Taky, ale nechtěl, aby se na něj věšela sestra jeho zesnulé ženy. Thalia je asi o dva roky mladší od Isabel a je neuvěřitelně umíněná. Už nesčetně krát ji řekl, že s ní nic mít nebude, ale ona jakoby ho vůbec neslyšela. Prý dokud nebude mít vážnou známost, bude o něj bojovat. Někdy se mu opravdu zdá, že mluví s pubertálním děckem a ne s mladou ženou. Vůbec ji nechápe, ale k jeho smůle, je to rodina, takže se jí nemůže zbavit, nebo ji někomu prodat, obrazně řečeno. Doteď ji její výstřelky ohledně své osoby trpěl, ale pokud ho opravdu jednou vytočí doběla, tak ji bez mrknutí oka provdá do jedné z mafiánských rodin, která má syna k ženění a hotovo.

Seděla na dvoře před verandou i s Chrisem, kterého se ještě před malou chvílí snažila uspat, co se jí očividně nezdařilo, jelikož ještě stále nebyl v postýlce. Dopoledne měla v plánu ho unavit, aby když se naobědvá hned usnul. No, jak na potvoru nic. Netuší, jak ten prcek, co se na ni po celý čas usmívá, zvládne zbytek dne, co mají naplánovaný mimo dům, jen opravdu doufá, že neusne dříve, než v šest večer. Jinak by se totiž mohlo stát, že druhý den ráno, bude až moc brzo vzhůru, což by ji zmařilo plán, jelikož chtěla využít toho, že děti mají volno a chtěla si přispat.

No, jak se zdá, tak malý Chris, měl úplně jiné plány než ona. Když už uspávání hnedookého chlapce vzdala, rozhodla se jít trochu prozkoumat venkovní prostory. Proto taky teď sedí na zahradní židly před domem, kolem které poskakuje ten malý klučina, co už měl dávno spát.

„Máma." Vypískl s úsměvem ve tváři malý Chris a natahoval k ní ručky. Byl tak roztomilý, když ji oslovil, pro něj tím vzácným slovem, které ji nenáleželo. „Promiň broučku. Já nejsem tvoje maminka. Já jsem Casey, nebo Cay." Vysvětlila mu se smutkem v očích. Ráda by mu dělala maminku, jen si nemyslí, že jeho tatínek by s tím nápadem souhlasil. No nezdálo se jí, že ji malý chlapec rozuměl, jelikož si stále vedl svou. „Máma! Máma! Máma!" Přitom, jak opakoval stále dokola, to samé slovo, si ho vzala do náručí a pevně ho objala. Jestli tohle udělá před svým tátou, tak ji chraň bůh, prolétlo ji hlavou, když viděla přicházet Claire, která se očividně už vrátila ze své schůzky. Popravdě doufala, že jeho babička ho neslyšela, ale bohužel pro ni, se malý v řečnění nezastavil. „Babi!" Vypískl znovu, když spatřil svou babičku, přičemž slezl z Casey a vzápětí se rozběhl za ní. Zdálo se jí, že se zaměřil na něco jiného, ale jen do doby, než zase utekl od Claire k ní a přitom křičel znovu máma. Když skončil znovu v jejím náručí, omluvně se podívala na ženu, co se blížila k nim, doufajíc, že se na ni nebude zlobit, za něco, za co nemůže. „Já,..... promiňte. Neučila jsem ho to." Řekla hned, jak si k nim Claire přisedla. Opravdu čekala, že ji bude vytýkat, proč ji tak nazývá, ale nestalo se.

Seděla naproti ženě, do které je její syn zamilovaný až po uši a přemýšlela, jak jí vysvětlit Chrisovo chování, aby se necítila, nejistě. Už asi deset minut je pozorovala od prosklených dveří, které vedou na verandu. Všimla si, jak Casey znervózněla, když ji Chris začal říkat máma. A chápala ji, ale její omluvy, nebyli na místě. „To nic děvče. Jen se snaží, si zařadit lidi a ty se mu očividně líbíš. Tak se nediv, že tě nazývá mámou." Doufala, že ji její slova, aspoň částečně uklidnila, co se jí potvrdilo, když viděla na Casey, jak se následně uvolnila. Kdyby tak věděla, že ten nápad, oslovovat ji máma, má zrovna od ní, asi by se tak nejistě netvářila. Rozhodla se, že stůj, co stůj, bude pomáhat svému synovi a tohle je dobrý začátek. Chce jim všem dopřát, aspoň pocit opravdové rodiny, než se jí, jak doufá, časem i skutečně stanou.

Blížila se jedna hodina a to byl čas, na kterém se domluvili s Huntrem, že se pro ně zastaví. Claire s nimi na sluníčku chvíli pobyla, ale pak se omluvila s tím, že si jde odpočinout. Nedivila se jí, jelikož bylo venku dost horko a ona už přece nebyla nejmladší. Pozorovala svého malého svěřence a popravdě počítala s tím, že bude ještě spát. Normálně, tedy aspoň, co si stihla všimnout, za těch pár dnů, co s nimi bydlí a stará se o něj, tak povětšinou usne hned po obědě, což je kolem dvanácté hodiny a spí tak do půldruhé, až druhé hodiny. No teď se jí zdá, jakoby věděl, že mají někam všichni vyrazit. Jinak si neumí vysvětlit, proč se stále brání spánku.

Chvíli je pozoroval z okna, které se nacházelo v jeho pracovně. Dorazil asi před patnácti minutami a už stihl zjistit, od mámy samozřejmě, že malému se nechtělo spát a taky ho stihla obeznámit s tím, že Chris začal Casey oslovovat máma. Bylo mu líto, že zrovna u toho nebyl, protože ten její překvapený výraz, o kterém mu říkala matka, musel stát za všechny prachy světa.