I sny se občas plní

Část 38

Neustále stál u dveří do kuchyně a poslouchal jejich rozhovor. Nemohl uvěřit, že se Casey před jedenácti lety do něj taky zamilovala. Po celý ten čas si myslel, že to byla jen jednostranní záležitost, jelikož to byl jen jeden večer, co spolu strávily a hlavně, ji v té době bylo sotva dvanáct let, ale jak se zdálo, mýlil se. To zjištění, že ji z něj srdíčko bije stejně silně, jako jemu,.... Že jejich láska je vzájemná,.... No co říct. Byl z toho u vytržení. Kdyby se v tu chvíli nebál, že se prozradí, od radosti by řval, jak na lesy.

Pravdou bylo, že když to slyšel, byl štěstím bez sebe, ale taky ho trápilo, že je kvůli citem k němu, tolik zmatená. Neuměl si představit být na jejím místě, kdy ji její srdíčko vlastně říká, že on je ten samý muž, do kterého se před jedenácti lety zamilovala. Jen nevěděl, zda se ona tomu poznání brání, nebo to prostě nechápe, co se jí ani nediví.

Doteď si vyčítá, že od ní tehdy tak narychlo odešel, ale neměl na výběr, pokud ji chtěl udržet v bezpečí. Nechtěl, aby musela k vůli němu opouštět život, na který byla zvyklá. Ačkoliv po tom, co se dozvěděl, co se v jejím životě za ten čas, co s ní nebyl událo, mohl ji klidně tehdy vzít sebou a nic by určitě nezkazil. Krom toho, že by ji dal mnohem lepší život, než ten, co donedávna žila. Ačkoliv, když nad tím tak uvažuje, přece by jen o něco přišla, jelikož by pravděpodobně u sebe neměla svého bratra.

Právě když se zamotával ve svých myšlenkách, které se týkaly toho, co už nedokáže změnit, spatřil služebnou, která si to mířila jeho směrem. Okamžitě ji svou zdviženou rukou i varovným pohledem zastavil a názorně ji ukázal, ať se mu hned ztratí z dohledu. Co pravděpodobně i pochopila, jelikož se asi na ni zadíval dost nepříjemně a ona vzápětí zmizela ve vedlejší chodbě, jako pára nad hrncem. Věděl, že kdyby jí nechal jít dál, vyrušila by Casey a jeho matku v rozhovoru, který mezi sebou ještě stále vedli a už by se nic nedozvěděl, poněvadž by na něj upoutala nežádoucí pozornost.

„Tak proto si ještě nedala Huntrovi odpověď, zda s ním půjdeš na tu svatbu, či nikoliv?" Zeptala se jí na očividnou věc a když spatřila, jak překvapeně se tváří, pokračovala. „Nekoukej na mě, jako bych spadla z višně. Hunter se mi svěřil, že stále čeká na tvou odpověď." Dodala se smíchem, jelikož ten výraz v její tváři, byl k popukání. Opravdu se jí nedivila, že mu ještě nedala odpověď, když je tak zmatená, ale bylo by dobré, kdyby spolu trávili, co nejvíce času, tedy aspoň podle ní. Možná by se pak to zmatení, co v sobě stále cítí, pomalu vytratilo.

„To taky. Ale taky jsem nevěděla, zda s tím budeš souhlasit, jelikož by si určitě sebou mohl vzít sobě rovnou dívku, která by ho doprovázela na tak honosnou svatbu, na jakou mě pozval." Pověděla nejistě, protože si opravdu nemyslela, že zrovna ona je vhodná alternativa pro jeho doprovod, kde se bude pohybovat spousta bohatých lidí. „Tak na to ani nemysli. Hned zítra ti půjdeme koupit nádherné šaty, které ti bude leckterá z těch zazobaných paniček závidět!" Vypískla nadšeně Claire a k ní se přidal i Chris. „Máma!" Vypískl asi desetkrát, než si ho stihla vzít na ruce.

„Vy tady něco slavíte? A beze mne?" Zeptal se na oko uraženě, když vstoupil do místnosti, před kterou už hodnou chvíli stál a s úsměvem ve tváři čekal, zda mu některá z nich odpoví. Viděl na Casey, že je rudá až ve vlasech a jeho matka nadšením sotva dýchala, jak se těšila. „Abys věděl můj drahý synu,.... Tak zítra hlídáš děti, jelikož my dvě," názorně zašermovala svým ukazováčkem, mezi Casey a její osobou. „půjdeme koupit ty nejkrásnější šaty, co si kdy viděl, aby Casey na té svatbě, kam máte spolu jít, zářila víc, než nevěsta." Dopověděla jeho matka s jiskřícím pohledem a zářivým úsměvem, přičemž se žena jeho srdce, od překvapení, které viděl v její tváři, nezmohla na slovo. „Opravdu mě v tom nenecháš a půjdeš se mnou na tu svatbu?" Zeptal se nadšeně ženy, co ve svém náručí držela jeho synka. A ačkoliv odpověď na svou otázku, už dávno znal, poněvadž je po celý čas poslouchal, trpělivě čekal, až se vyjádří jelikož to chtěl slyšet přímo z jejich úst.

Popravdě vůbec nestačila pobírat, co se to tam vlastně děje a jak je možné, že se jejich rozhovor, který dosud spolu vedli, najednou tak zvrhl. No, když viděla Huntrovi jiskřící oči, co se na ni s očekáváním dívali, neměla na výběr, jen mu to potvrdit. I když proč ne, když jeho matka s tím nemá sebemenší problém a on taky ne, jelikož to byl právě on, kdo ji pozval. „Ráda s tebou půjdu na tu svatbu." Ujistila ho s úsměvem a opravdu se v tu chvíli, začala těšit na to, jak spolu s Claire půjdou koupit ty šaty i na zbytek těch věcí, co k tomu patří. Ještě nikdy takový rozhovor s nikým nevedla a byla nesmírně ráda, že ji Claire vyslechla i ji poradila. Rozhodla se tedy následovat své srdíčko a doufá, že časem sama zjistí, zda se opravdu zamilovala do Huntra, či je stále zamilovaná do Robina.

Ani se nestačila vzpamatovat a stála v tom nejluxusnějším obchodě, který kdy viděla a o kterém by si mohla, přednedávnem jen nechat zdát. Ráno, když se vzbudila a sešla dolů do jídelny i s Chrisem v náručí, ji u snídaně už čekala vysmátá Claire. U stolu seděli už všichni obyvatelé domu, i s Derekem, který přišel předešlého dne na každotýdenní večeři, po které zůstal, až do rána.

„Tak tady si. Už jsem se nemohla dočkat rána." Pronesla nadšeně Claire, když si Casey sedala na své místo u stolu. Po cestě stihla pohladit, jak Emilii, tak i svého bratra, kterému dala i polibek do vlásků, co zopakovala i u jeho nové kamarádky. Malého dala do dětské židličky, která stála hned u ní a vzápětí dala snídani před něj, jelikož už byl dost velký, aby papal sám. Tedy aspoň něco, ne všechno. „Dobré ráno." Usmála se Casey na všechny u stolu a pohledem se zastavila na Huntrovi, kterého pohled ji neopustil od doby, co vstoupila do místnosti. „Opravdu ti nebude vadit, že budeš hlídat děti, když mi tvá máma bude kupovat šaty?" Zeptala se nejistě, jelikož si nebyla jistá tím, zda mu nepřekáží, že jeho matka má v úmyslu ji zaplatit šaty. „Vůbec ne." Řekl s úsměvem. „A ty šaty, s tebou sice bude vybírat moje máma, ale já je budu platit. Tak si z toho rozhodně hlavu nedělej, ano?" Dodal a v tu chvíli, ani netuší proč, se jí opravdu ulevilo. Kdyby mohla koupila by si je i sama, ale k její smůle, na žádných šatech v tom butiku, kde se právě nacházeli, nebyli cenovky. Co jí ujistilo v tom, že s její finanční situací, by si je i tak rozhodně nemohla dovolit koupit.