I sny se občas plní

Část 31

„Tak tady jste!" Křikl ode dveří, přes které právě procházel, když se rozhodl, že je čas, je upozornit na svou přítomnost. Vzápětí i s úsměvem na rtech, který ho nechtěl opustit, se za nimi rozešel. „A já vás hledal u Chrise v pokojíku." Dopověděl ve chvíli, kdy už stál před nimi. Pozorně si prohlédl Casey a popravdě řečeno, zdála se mu být trochu nesvá. „Ahoj." Pozdravila ho tiše a mermomocí se snažila vyhnout jeho pohledu. Co se mu tedy vůbec nelíbilo, protože se na ten její zelený kukuč, těšil od doby, co odešel z domu. „Táta!" Vypískl se smíchem Chris. V rychlosti se sklonil ke svému synkovi, který už k němu natahoval své ručky a vzal si ho do náručí, aby se s ním mohl patřičně přivítat. No, jen co si ho stihl přitisknout na svou hruď, uslyšel, jak na něj mluví žena, ze které má, co chvíli pocit, že mu srdce odletí neznámo kam.

„Tak už můžeme jít?" Zeptala se ho a vzápětí se postavila, aby si mohla dojít po Chrisovu tašku, ve které měla připraveno vše, co by mohla potřebovat. Byla nesvá z jeho přítomnosti a to z toho důvodu, že netušila, jak zareaguje na skutečnost, že jeho syn ji nazývá mámou. A to se na dnešek tak moc těšila, ale teď neví, zda si ten čas strávený s nimi vůbec užije, jelikož si je zcela jistá tím, že bude po celou dobu nervózní z toho, co se může a nemusí stát.

Právě když měla v úmyslu se rozejít Chrisovi po věci, zastavil ji Hunter tím, že ji chytil za ruku a otočil si ji čelem k sobě. V levé ruce držel malého a s tou druhou si ji držel těsně u těla. Byla tak blízko, že cítila, jak z něj vychází teplo, co jí bezpochyby rozproudilo krev v žilách natolik, že měla co dělat, aby se vůbec udržela na svých nohách. Z té blízkosti měla pocit, že ji tančí každá buňka v jejím těle. A to nemluví o svém srdíčku, co se svou aktivitou, určitě překonalo i Richterovu stupnici. V tu chvíli se jí jen potvrdilo to, co se jí honilo hlavou od doby, co ho poznala. A to nebylo nic jiného, než to, že se ještě nikdy, při nikom, necítila tak krásně, jako se to děje právě při něm a to jí dost vyvedlo z míry, jelikož si nebyla zcela jistá tím, zda to co cítí, je opravdové, nebo je jen zmatená z toho, s kým si ho její srdce i mysl spojuje.

Jakmile byla nucena, podívat se mu zpříma do očí, jelikož už neměla jinou možnost kam s očima, cítila, jak se jí pod jeho zkoumajícím pohledem rozechvělo celé tělo. V tu chvíli opravdu nevěděla, co má dělat dříve. Jestli být nejistá z toho, s čím se mu bude muset svěřit, nebo být vzrušená z toho pohledu, jakým se na ni díval. Byla tak zmatená z toho, co se v ní v poslední době, tedy od doby, co ho zná, odehrává, že už ani sama nevěděla, co má, či nemá cítit, nebo si vůbec myslet.

„Casey, co se děje? Je ti špatně?" Zeptal se jí s obavou v hlase. Opravdu měl strach, zda se jí něco nestalo. Viděl na ni, že je zmatená, jen nevěděl, zda je to z toho, na co ho upozorňovala matka, nebo je v tom i něco jiného, o čem nemá ani ponětí. Dívala se na něj, jakoby se k něčemu odhodlávala, až nakonec přece jen promluvila. „Asi bych ti měla něco říct. Jen netuším, jak na to budeš reagovat a popravdě, se tvé reakce trochu bojím." Slyšel z jejich slov tu nejistotu a dal si dvě a dvě dohromady. Matka mu totiž pověděla i to, že Casey je z toho, jak jí Chris nazývá mámou trochu nesvá. Ale jak se mu teď zdá, tak je víc než nesvá. Ona je z toho přímo vyděšená. „Casey, podívej se na mě, ano?" Pověděl ji, když od něj odvrátila svůj zrak, ve kterém už zahlédl slzy, co se jí tlačily do očí. Když ho poslechla a znovu se mu podívala do očí, usmál se na ni a vzápětí k ní promluvil. „Pokud jde o to, že tě Chris nazývá matkou, nevadí mi to. Podle mě, si lepší vzor vybrat nemohl." Jakmile to dopověděl, viděl, jak se její ramena povolila a ona si viditelně oddechla. Pak ji vysvětlil, že matku potkal, když je hledal a ona mu osvětlila situaci, která nastala s jeho synem. Chvíli si spolu povídali a domluvili se, že Chrise prostě nechají přitom, co mu vyhovuje. Je to ještě dítě a jelikož on neplánuje, že by od nich žena jeho srdce odešla, tak s tím, že si ji jeho syn vybral za matku, nemá sebemenší problém. Právě naopak. Je moc rád, protože takovým způsobem, jak mu to před malou chvílí předestřela matka, budou prozatím aspoň zdánlivě vypadat, jako rodina, kterou se snad časem i doopravdy stanou. A musí uznat, že už jen ta myšlenka na to, že by jednou mohli být opravdová rodina, se mu moc zamlouvá.

Po rozhovoru s Huntrem, si s klidným srdcem i duší a to nemluví o svém svědomí, nasedla do auta, které překvapivě řídil on. Chris seděl v dětské sedačce, hned za řidičem a přitom upřeně sledoval míhající se krajinu přes okno vozu, ve kterém se vezli.

Byla nesmírně ráda, že si onu situaci s hnědookým chlapcem vysvětlili. A musí uznat, že se jí moc líbí, že ji malý oslovuje máma, i když se jí to zdá být vcelku dost brzy, jelikož ho zná sotva týden. Což ji připomíná, že s tou situací bude muset obeznámit i Colina s Emilie, aby z toho nebyli v šoku, když malý začne se svým projevem, ohledně její osoby. „A kampak to vlastně půjdeme, když vyzvedneme ty rošťáky ze školy?" Zeptal se jí muž, co seděl na místě rodiče, s očima upřenými na silnici. Pravdou je, že chtěla zajít na hřiště, kam vždy vzala Colina, když měla tu možnost. Bylo to sice dost daleko od jejich předchozího bydliště a zrovna levné to taky nebylo, ale byla si jistá, že se mu tam nic nestane. Dokonce si tam našel i kamarády o které měl ve škole nouzi, co jí dalo důvod navíc, ho tam při každé příležitosti vzít. Tedy pokud na to měla peníze, co se často nestávalo. „V severní části města, je vybudované poměrně dost velké hřiště pro děti. Sice se tam platí poplatek na celý den, ale Colin to tam miluje. Jmenuje se to,... Rambo dráha pro mrňata i dospělé." Jakmile to dopověděla, všimla si, že Hunter na pár vteřin, odpoutal svůj pohled ze silnice a se smíchem v očích se na ni zadíval. No ještě než stačil, co i jen otevřít pusu, aby se jí na cokoliv, ohledně toho místa zeptal, skočila mu do řeči. „A vůbec se mě neptej, proč ten název! Protože já to opravdu netuším!" Vyletělo z ní popřitom, jak zadržovala smích, co jí bublal v hrdle. Sama, když prvně slyšela ten název měla co dělat, aby se neřechtala, jako magor.

Asi po dvaceti minutách, už byli i s dětmi, které vyzvedli ze školy, na cestě, kterou mu popsala Casey. Prvně v životě si připadal, jako normální rodič, na výletě se svou rodinou. Na zadních sedačkách mu štěbetali děti a každý z nich mluvil o tom svém, tedy kromě Chrise, který se na zbylé dvě děti jen smál. Popravdě nerozuměl ani jednomu, jelikož je vůbec neposlouchal. Měl totižto dost práce s tím, sledovat silnici a po očku se dívat na tu nejhezčí ženu, co kdy viděl, která seděla hned vedle něj, na místě spolujezdce a která mu už před lety ukradla srdce. V tu chvíli byl opravdu šťastný, jako blecha, jelikož měl u sebe, jak ženu, co mu už jen svou přítomností, vždy rozbuší srdce, tak i své děti, které neskutečně miluje. V ten okamžik, opravdu nebylo nic, co by si mohl přát víc.