I sny se občas plní

Část 42

„A co kdybychom všichni spinkali tady v obýváku? Co říkáte?" Ta slova ji málem vyrazila dech, když k ní dolehli a hlavně když si uvědomila, co to muž stojící před ní vlastně navrhl. Měla v plánu namítat, ale nestihla to, jelikož ji předběhli děti. „Ano! Ano! Ano!" Málem ohluchla, jak jí to zařvali u ucha. Následně se od ní děti odlepily a začali nadšeně poskakovat kolem Huntra, který se usmíval, jako sluníčko, co jí znovu rozbušilo srdíčko, které se před malou chvilkou konečně uklidnilo. „Počkej, počkej a kde jako budeme spát? Já spacák nemám!" Ohradila se, jakmile se dostala ke slovu, jelikož kromě pohovky a křesel v obýváku nic tak velkého, kde by mohli všichni spát neviděla. „Ne spacák rozhodně potřebovat nebudeš." Uklidnil ji, i když se přitom smál, jako pominutý. Právě teď ji vůbec nepřipadal, jako ten obávaný mafián, kterým ve skutečnosti určitě je.

Netrvalo dlouho a po tom, co Casey vysvětlil, že ta velká pohovka, na které sedí se dá velmi lehce roztáhnout, se všichni odebrali do svých pokojů, se osprchovat i převléct do pyžámek. Tedy aspoň děti, o které se podělili. On si vzal Chrise, se kterým mířil hned do své ložnice, kde měl v úmyslu se s ním v koupelně společně osprchovat a Casey si vzala jeho dcerku, která ještě při koupání potřebuje pomoct. A jelikož se dozvěděl od Emilie, že Colin se už dokáže sprchovat sám, tak měli vše rozděleno raz dva, tedy až na to, že Casey se půjde koupat, až po tom, co bude hotová jeho dcerka.

Seděla na posteli v pokoji Emilie a přitom, jak jí rozčesávala vlásky přemýšlela, co si ksakru na sebe obleče. Vždy spí jen v kalhotkách a tričku, jelikož v klasickém pyžamu se vůbec nevyspí. A poněvadž pyžamo nepoužívá, tak ho ani nemá. Vůbec netušila, co bude dělat, ale tepláky si na sebe rozhodně nedá! To by se určitě v tom horku, co všude je, upekla. Stále přemýšlela, co udělá a přitom si ani nevšimla, že někdo vstoupil do místnosti a s úsměvem na tváři ji už hodnou chvíli pozoruje.

Jakmile byli s Chrisem hotový, rozešel se do pokoje své dcerky, kde po vstupu zjistil, že žena se zelenýma očima, je až příliš zadumaná na to, aby si je všimla. Pořád se mračila a u toho jeho dcerce česala mokré vlásky. „My už jsme hotový a co vy?" Ozval se náhle, přičemž Casey od leknutí, málem z ruky vypadl kartáč na vlasy. „Tys mě polekal!" Vykřikla držíc se za hruď, která se jí nekontrolovatelně zvedala. „Promiň to jsem neměl v úmyslu, ale pokud už je Emilie hotová, tak ty můžeš jít do sprchy a já po cestě do obýváku vyzvednu Colina." Předestřel ji svůj plán, se kterým souhlasila a pak se společně rozešli, každý svým směrem. Tedy, aspoň to měl v úmyslu, než si na ženě následující ho ven z pokoje jeho dcerky všiml, že jí ta zadumanost neopustila.

„Casey, co se děje? Ale pravdu!" Zeptal se jí s vážnou tváří muž, co měl v náručí svého synka a jí se rozbušilo srdíčko o to víc, jelikož nevěděla, jak mu říct, co jí po celý čas, kdy přišla s Emilie do jejího pokoje trápí. Dívala se na něj a popravdě byla z něj úplně hotová. Jeho vlhké vlasy se mu pletly všude možně a už jenom ten pohled na jeho vypracovanou hruď, na které se uložil Chris, ji dokonale rozechvěl celé tělo. Všimla si taky, že si vzal pyžamové kalhoty místo boxerek, ve kterých ho viděla naposled a už to jí utvrdilo v tom, že nemůže jít dolů jen v kalhotkách.

Ani na chvíli jí nespustil z očí a když spatřil, jak se jí červeň vlévá do tváří, očividně z toho, jak si ho neskrývaně prohlížela od hlavy k patě, uvědomil si, co jí asi právě běhá po rozume. A když neustále nedostal odpověď a v očích ji následně zahlédl obavy, zeptal se jí znovu. „Casey, cokoliv tě trápí, klidně mi to řekni. Nemusíš se za nic stydět, nebo mít z něčeho obavy, ano?" Vysvětlil jí a v ten moment byl rád, že Emilie před chvílí odešla za Colinem do jeho pokoje, se slovy, že ho jde zkontrolovat. Viděl na ni, že se odhodlává mu říct o co jde a po pár vteřinách navíc, to s nejistým pohledem, který se upíral do toho jeho, opravdu i udělala.

„Já nemám pyžamo, jelikož jsem ho nikdy nepotřebovala a nevím, co si mám obléct." Vyletělo to z ní, i když skoro šeptem. Tak moc se styděla, že mu to řekla. Opravdu by se teď nejraději propadla do země, kdyby mohla. Nemohla se mu ani do očí podívat a proto vzápětí, jak domluvila svůj pohled stočila k podlaze. „Casey podívej se na mě." I když slyšela tu žádost z jeho úst, neodhodlala se to udělat. Cítila se tak trapně, že kdyby mohla i pod postel by se schovala. Najednou, ale cítila, jak jí Hunter pohladil po tváři a vzápětí ji svou dlaní pozvedl bradu, co způsobilo, že neměla jinou možnost, než se mu do těch jeho modrých očí podívat. „Klidně si na sebe vem, cokoliv v čem normálně spíš, ano? Jdeme do postele, tedy momentálně na rozkládací gauč a ne na módní přehlídku." Jeho něžný hlas i s jeho milým úsměvem, se jí v ten moment dostali až do srdce. Opravdu měla obavu z toho, aby se vůbec udržela na svých nohách, jelikož se jí už od toho, jak se mu zahleděla do očí i z jeho doteku, který cítila dlouho po tom, co jeho ruka opustila její tvář a který ji zahřál celé tělo, rozechvěly. Teď ji nezůstává nic jiného, nežli jít do sprchy a tam si na sebe pustit studenou sprchu, jinak je tu možnost, že by mohla vzplanout, jako pochodeň.