I sny se občas plní

Část 27

Bylo krátce před šestou hodinou, když už měla Chrise převlečeného, což ve směs znamenalo, že ho zbavila plenky, která byla durch mokrá a kterou přes den nepotřeboval, jelikož na nočníku, který mu pokaždé zahrál hezkou dětskou písničku, když udělal svou potřebu, rád trávil čas.

„Tak, co?" S úsměvem mrkla na malého vysmátého chlapce. „Půjdeme se společně podívat, jestli už ti dva rošťáci vstávají? Co myslíš?" Ptala se ho se smíchem, přičemž se rozešla, nejdříve do pokoje svého bratra, který se už zvedal z postýlky a následně přešla do pokoje Emilie, které se rozhodně vstávat ještě nechtělo. „Princezno, je čas vstávat." Promluvila na ni s úsměvem a vzápětí ji položila Chrise do postýlky, který nelenil a hned se začal po ní plazit, co jí dokonale vzbudilo. „Ještě chvilku prosím!" Vypískla holčička s vrabčím hnízdem na hlavě, když ji Casey polechtala na bříšku. „Ne, ne. Už ani chviličku. Je úterý a ty i Colin musíte jít do školy. Tak šup šup oblékat!" Pronesla se smíchem, když si Chrise znovu brala do náručí a po tom, co viděla, jak vstává rozcuchaná princezna z postele, se rozešla dolů do jídelny.

Netušila, co přesně se v noci stalo, když u snídaně nebyl přítomný Hunter, ale možno to mělo, co dočinění z jeho prací, když se tak narychlo vypařil. „Babi a kde je tatínek?" Zeptala se Emilie své babičky a tím ji vytáhla trn z paty, jak se říká, protože vůbec netušila, jak by se na nepřítomnost Huntra u snídaně, měla zeptat Claire.

„Holčičko, tvůj tatínek musel vyřešit něco důležitého v práci. Moc tě pozdravuje a posílá ti pusu." Odpověděla ji pohotově Claire a než svou řeč dořekla, přistoupila ke své vnučce a s úsměvem na rtech ji políbila do vlásků. Následně ji ještě objala a pak se vrátila na své místo u stolu, kde ji čekala nedojezená snídaně, v podobě lívanců.

Pravdou bylo, že když jí v půl páté, přišla zpráva od Huntra, že musí něco vyřešit a že neví, kdy se vrátí, moc na klidu ji to nepřidalo. Takové situace ji vždy připomněli to, jakou nebezpečnou funkci její syn zastává. I když se od doby, co mu bylo osmnáct, už nic podobného, jako to, co se mu tehdy stalo, neudálo, i tak je pokaždé nervózní. Tehdy, když se vrátil v sobotu ráno domů, nebo spíše, když ho přivezli, málem od hrůzy, co to s jejím synem provedli, omdlela. Ten strach a bezmoc, co v té chvíli cítila, už opravdu nechce nikdy zažít.

To ráno lidi tím pověřený, odvezly děti do školy a ona se věnovala malému klučinovi, co si neustále vyžadoval její pozornost. Přešli dva dny a o Huntrovi nic víc, než že v úterý ráno odešel nevěděla. Po dobu, co pán domu nebyl doma, ho zastupoval Derek, který se tam zdržoval skoro pořád. Ne, že by ji vadil, to ne. I tak ho povětšinou času, co se tam pohyboval neviděla. Převážně byl, tedy krom snídaně, oběda a večeře, zavřený v Huntrově pracovně. Jen ji bylo z nějakého důvodu smutno, že muž s modrýma očima není doma. Co jí připadalo vskutku divné, jelikož ho znala sotva pár dní. Nechápala, jak jí může někdo chybět, když ho potkala nedávno, ale je to tak. Ačkoliv vůbec netuší proč to tak je, ale jeho přítomnost ji neskutečně chybí. A opravdu se nemůže dočkat, až se vrátí zpět.

Byl pátek asi jedna hodina ranní, když se konečně po vyčerpávajícím vyjednávání, u kterého byl přítomen a které trvalo přes dva dny, konečně dostal domů. Štěstí bylo, že znepřátelené klany, které se snažil, již dlouhou dobu usmířit, měli děti opačného pohlaví, které byli už dost staré na to, aby se vzali.

A jelikož se neuměli mezi sebou domluvit, bez toho, aby umírali lidi, tak měl jen jednu možnost, jen jedno reálné východisko z celé té situace, které mohl ve svém postavení uplatnit. A aby předešel zbytečným úmrtím na obou stranách, rozhodl se, že jejich potomci uzavřou mezi sebou svátost manželskou. Domluvený sňatek, byl v jejich světě, něco zcela normálního. Ne vždy se ta možnost využívala, ale pokud nebylo zbití,.... Většinou se domluvené sňatky realizovali, za účelem určitého zvýhodnění dané rodiny a ani teď tomu nebylo jinak, protože tím, že se dva klany spojí do jednoho, každý z nich dostane, co chce bez toho, aby byla prolitá krev.

Nejdříve s tím nesouhlasila, ani jedna ze zainteresovaných stran, ale odporovat tomu, co rozhodl ten nejvýš postavený šéf v jejich hierarchii, k jejich štěstí neměli odvahu. Byli si totiž plně vědomi toho, že pokud mu dojde s nimi trpělivost, odskáčou si to, jak jedni, tak i ti druzí. A tak nakonec souhlasili, se sňatkem svých dětí a tím i uzavřeli mezi sebou mír, poněvadž svatbou, která se okamžitě začala chystat mezi jejich klany, se stvrdí to, že jsou oficiálně i když nechtěně, ale přece jen jedna rodina.

Jeho první kroky, když otevřel dveře svého domu, směřovali přímo do pokojů jeho dětí. Tak moc mu po celý ten čas chyběli, ale neměl čas, vracet se neustále domů. Nejdříve se šel podívat na svou princeznu, která nezklamala a znovu byla odkopaná s peřinou u nohou postele. Neváhal a okamžitě ji zakryl, přičemž ji dal polibek do vlásků. Pak jen s úsměvem na rtech, zavřel dveře od jejího pokojíku a vzápětí se rozešel k tomu Chrisovu.

Tak moc se těšil, až se vrátí a nebylo to jen tím, že by mu chyběli jeho děti. Ačkoliv ty mu chyběli nejvíce. No měl i jiný důvod a ten byla Casey. Popravdě byl tak nasraný, když musel opustit svůj dům a to ani ne, po pár dnech, co u nich bydlela, že to dal oběma klanům i dostatečně pocítit, když dorazil na místo, kde se měli všichni setkat. A ještě když měli tu opovážlivost, se nedomluvit a on tam musel stvrdnout další dva dny,.... No říct, že jeho nálada se ještě zhoršila, bylo slabé slovo.

I Gabe, který ho znal, jako své boty, jak se říká, byl z něj nervózní, jelikož jeho špatná nálada, dopadala i na něj, i když neúmyslně. No ve čtvrtek mu došla trpělivost a poněvadž se neuměli domluvit, vyřešil to svým způsobem za ně. Nechtěl totižto zmeškat, takzvaný rodinný den, co měla Casey naplánovaný na páteční odpoledne.