God's love

Chapter 29

O dva týdny později:

Harry:

Za ty dva týdny se nic moc nestalo, až na to, že mi porostlo bříško, tak jako Louimu. Byl jsem v práci, asi dvakrát. Všechny jsem je tam zdrbal, protože to jsou neschopní a jenom berou prachy a za nic. Chtělo se mi z nich zvracet. Když jsem došel domů Louis vedl monolog se svým bříškem. "Ahoj zlato, víš, že dneska máme kontrolu?" Louis se na mě otočil a zakryl si bříško. "Ano vím, jen čekáme na tebe. Jo a volal mi Liam, jestli by se nemohl kouknout na miminka s náma." Odešel jsem do koupelny a opláchl jsem si obličej. Oblilo mě horko. "Tak co mu mám říct?" Louis stál ve futrech a koukal na můj odraz v zrcadle. "No jasně, že může." Snažil jsem se usmát, ale nešlo to. "Stalo se něco, Hazz?" Louis mě objal kolem boků a hlavu přiložil na má záda. Už jsem to nevydržel a rozplakal se. "No tak, Hazz, neplakej. To bude dobrý." Vymanil jsem se mu z objetí a otočil jsem se na něj. "Nic nebude v pořádku. Je mi divně a nic se mi nechce. Nohy mám nateklé a bolí mě prsa. Chce se mi pořád brečet. Louisi já to nedávám." Schoval jsem si obličej do dlaní a rozvzlykal se. "To je prý normální. Převlékni se a pojď, pojedeme k doktorovi, co?" Jenom jsem přikývl a utřel jsem si oči do hřbetů dlaní. "Loui, miluješ mě?" Louis se zastavil a otočil se na mě. "To víš, že tě miluju, jak tě to mohlo napadnout? Jsi to nejlepší co mě potkalo." Pohladil mě po tváři a já se nadechl. "I když jsem tlustý? A jistě neatraktivní?" Louis vypadal trochu zaskočeně. " Nejsi tlustý, jsi tak akorát. A pro mě budeš vždy atraktivní. Teď se převlékni, musíme jet."

Louis:

Harry se už konečně uklidnil. Asi ty hormony, začíná se chovat jako žena. Ale moje krásná žena. Nevím, kde přišel na to, že ho nemiluju. Zavolal jsem Liamovi a on do pěti minut byl u nás. "Ahoj Li, tak co, těšíš se?" Liam mě obejmul a odpověděl. "No jasně, že se těším, kde más Harryho?" Ukázal jsem k ložnici a vzdychl si. "Nechce vylést, prý je tlustý a neatraktivní. Nevím, co mám dělat, za chvíli máme být u doktora a s ním nejde hnout." Liam se zeptal jestli může a já jen pokývl a zavřel dveře.

Liam:

POzdravil jsem se s Louisem a ptal se na Harryho. Nechtěl vylést. To znám. Někdy mám taky takové stavy. I když si každý myslí, že v našem vztahu jsem já ten chlap, všichni se mýlí. Šel jsem po schodech až do jejich ložnice. Zalomcoval jsem klikou, ale bylo zamčeno. "Hazz, to jsem já, Liam, prosím otevři." Uslyšel jsem dupot noh a potom cvaknutí zámku. Harry mi otevřel a vtáhl mě do objetí. Všiml jsem si, že má červené oči. Musel hodně plakat. "No tak co se stalo?" Zeptal jsem se ho a on se odtáhl a sklopil pohled k zemi. "Jsem tlustý, Li. Louis už mě nemá rád." Sedl jsem si na postel a Harry udělal to samé. "Jak tě to mohlo napadnout? Jsi stále krásný. Mě se líbíš. Neměl by jsi se tak stresovat, miminku to nedělá dobře. Můžu?" Zeptal jsem se ho, abych si mohl sáhnout. Jen přikývl a odkryl si tričko. "Co já bych za to dal." Povzdechl jsem si a on mě znovu objal. "Louis je naštvaný, co? Vyváděl?" Zašeptal mi do ramene. "Není naštvaný, jen musíte být za chvíli u doktora a je z toho nervózní. Pojď musíme jet." Jenom přikývl a vstal.

Harry:

Ani nevím jak se mu to povedlo, ale dostal mě z pokoje a my kráčeli po schodech. Louis čekal v hale a seděl na botníku. Netrpělivě poklepával nohou a když mě uviděl postavil se a objal mě. "Tohle mi nedělej, lásko. Já jsem ti snad něco udělal?" Stále se na mě koukal a oči se mu plnily slzami, jak si myslel, že za to může on. "Nic jsi mi neudělal. Nemůžeš za to. Jen jsem to už nezvládl a rozplakal se. Asi to budou ty hormony." Usmál jsem se na něj a nebyl to nucený smích.

Když jsme dorazili k lékaři, v čekárně nikdo naštěstí nebyl. Když nás sestra zavolala, všichni tři jsme vešli dovnitř. Já jsem seděl na židli a čekal, až Louisovi udělá ultrazvuk. Liam se stále koukal na obrazovku a pokaždé co se prcek pohl, zatajil dech. Měl ve tvářích tak krásný úsměv, jako dítě, co dostane štěně. Doktor vyjel fotku a podal ji Louisovi. Potom jsem šel na řadu já. "Miminko roste v pořádku, Harry. Ještě natočíme srdíčko a budeme hotovi." Usmál se na mě doktor a já se polekal. "Proč mu chcete točit srdíčko? On není v pořádku? Co mu je?" Trochu jsem se polekal a Louis přiskočil, aby mě chytil za ruku. Z druhé strany stál Liam a hladil mě po paži. "Harry, není se čeho bát. Miminko je v naprostém pořádku. Je to jen vyšetření, kde uslyšíš jak mu tluče strdíčko. Nic se mu nestane." Oddechl jsem si a za chvíli co udělal fotku, jsem uslyšel tlukot srdce. Začali se mi spouštět slzy po tvářích a byl jsem jako omráčený. To je moje miminko. Jenom moje. Nedovolím, aby se mu někdy něco stalo. Samozřejmě ani tomu druhému, ale tohle nosím pod srdcem a jsem s ním propojený. Tolik je miluju, všechny tři. Když jsme si poslechli srdíčko, doktor vypl přístroj a já si utřel gel z břicha. "Chcete vědět, jakého pohlaví jsou vaše děti?" Zeptal se doktor, když si sedal do svého křesla. Podívali jsme se s Louisem na sebe a oba přikývli. "Takže Louisi, jak si můžete všimnout tady toho výběžku." Ukázal nám malý výběžek. "To je malinký penis. Takže budete mít chlapečka." Louis se usmál a já také. "Harry, vaše miminko výběžek nemá. Tedy alespoň nikde ho nevidím. S největší pravděpodobností budete mít holčičku." Zaradoval jsem se a odešli jsme z ordinace.

"Páni, tak vy budete mít kluka a holku, už mátě jména?" Podíval jsem se na Liama, který řídil a jen zakývl hlavou. "No ještě ne." Louis byl opřený o sklo a asi usnul. Bylo to dneska moc vyčerpávající. "Je to ještě brzy. Ani nemáme jistotu, jestli se doktor nespletl." Podíval jsem se na Liama a ten jen kývl v souhlasném znamení. "Tak jsme tady." Řekl Li, když jsme zastavovali, před naším domem. "Moc ti děkujeme Li, že jsi tam byl s náma." Liam se usmál a vzal Louise do náručí a odnesl ho do domu. Položil ho na pohovku a protáhl si záda. "Jsem rád, že jsem mohl jet s vámi. " Usmál se, ale potom zase posmutněl. "Stalo se něco?" Pohladil jsem ho po paži a pobídl ho, aby šel semnou do kuchyně. "Nic, jen s Nailem to máme takové, ani nevím jaké. Když se mu zmíním o dětech, že by jsme si mohli jedno adoptovat, hned změní téma a řekne, že má ještě moc práce. Potom sedí v pracovně a kouká do zdi. Jednou dokonce plakal. Nevím, proč nechce děti. Mám strach se ho na to zeptat. Naposledny co jsem se ptal na děti, nemluvil semnou skoro týden." Liam se postavil a podal dvě sklenice. "Můžu si nalít?" Jen jsem přikývl a ukázal na lednici. "Liame, to mě moc mrzí." Posadil se vedle mě a povzdychl si. "To mě taky. Tolik ti závidím, já bych chtěl taky dítě, ale Nail očividně ne." Podíval jsem se na něj a upil ze své sklenice. "A co kdyby jsme si s ním promluvil?" Liamovi se rozzářili oči a horlivě přikývl. Zvedali jsme s ek odchody, když se probouzel Louis. "Boo, zlato, jdu na chvíli za Nailem, ještě spinkej. Za chvíli tu budu." Políbil jsem ho a on jen přikývl a znovu si lehl a usnul.

Když jsme vcházeli do domu, uslyšel jsem Nailův hlas, jak s někým mluví. Začal se přibližovat a když nás uviděl, hovor položil. "Ahoj, už jste tady?" Usmál se na nás a Liama políbil. "Harry, stalo se něco?" Koukl se na mě a Liam odešel. "Naile, Liam se mi svěřil, že se nechceš s ním bavit o dětech. Přijde mi to smutné. On je moc chce." Nail se rozhlíže po místnosti a potom spustil. "Snažím se zařídil adopci. Já vím, že by to měl vědět, ale když to nevyjde, nechci aby byl sklamaný. Trhá mi to srdce, když pláče." Trochu jsem posmutněl, protože to samé se děje semnou, když Louis pláče. "No a jak to vypadá?" Nail se usmál a ukázal mi fotku miminka. "To je Bella a za týden si ji můžeme vyzvednout. Dneska jsem mu to chtěl oznámit. Má asi tři měsíce a je rozkošná. Konečně nám to povolili. Taky budeme rodina, Harry." Začal jsem ho objímat a on mi objetí oplácel. "Jsem tak rád, za vás oba. Ale myslím, že by jsi mu to měl říct. Myslí si, že děti nechceš vůbec." Jenom vykulil oči a nadechl se. "Liamku? Můžeš na chvíli?" Po chvíli přišel Liam a na tváři mu pohrával lehký úsměv. "Ani zlato? Stalo se něco?" Liam přehodil ruku kolem Nailových ramen a políbil ho na tvář. "Liame, musím ti něco ukázat." Vzal fotku a podal ji Liamovi. Tomu trochu zmrznul úsměv a do očí se mu nahrnuly slzy. "Naile, ničíš mě. Víš jak chci děti a ty mi taky ukazuješ fotku nějakýho mimina? Proč mi to děláš?" Nail se nadech a chytil ho za ruku. "Li, to je Bella a za týden si ji můžeme vzít domů. Napořád. Budeme mít miminko." Liamovi se spustili slzy, ale slzy štěstí. "Nězkoušej mě, Naile, myslíš to vážně?" Nail se jenom usmál a políbil ho na čelo. "Myslím to vážně. Zařídil jsem adopci malé Belly, naší Belly a konečně budeme mít miminko. Svoje miminko." Liam ho objal a potom se odtáhl s vystrašeným pohledem. "Příští týden? Vždyť není nic zařízeného. Nemá pokojík, ani kračky a ani obečení." Teď jsem chytil Liama já a objal ho. "Li, zítra jedeme s Louisem na nákupy. Aby jsme něco málo koupili. Můžeš jet s námi." Liam se usmál a objal mě tak pevně, že jsem skoro nedýchal. "Pozor miminko." Ukázal jsem na své břicho. Liam radostně odběhl a pustil si nějakou písničku úplně na max. Nail se mě přišel a pošeptal mi. "Můžu si sáhnout?" Koukl jsem se na Naila a odkryl si břicho. "To je tak divné, jen škoda, že nemůže mít Liam taky takové." Nail se zdevl a já jsem se na něj podíval. "Věř mi, je šťastný už jenom z toho, že za týden bude mít svoje miminko. A taky to není žádný med. Víš jak mám nateklé nohy a každé ráno zvracím. Doktor sice říkal, že to časem přejde, ale nemyslím si." Oba jsme se zasmáli a já se s ním rozloučil.

Dorazil jsem domů a přitáhl si spícího Louise do objetí. "Stalo se něco?" Zeptal se trochu ochraptěle. "Nic, jen klidně lež. Budu hned vedle tebe." Díky bohu za tak velkou pohovu. Oba se tam krásně vlezeme. Přitáhl jsem si ho a on si hlavu položil na mou hruď. Po chvíli jsem usnul i já a cítil jen teplo mé lásky.

Poznámka autorek:

Zdravíčko sluníčka, velká omluva za včerejšek. Nestíhaly jsme. Snad se moc nezlobíte. Budeme se snažit, aby ještě dneska byl druhý díl. Your Dominant X Submissive :-*