God's love

Chapter 89

Louis:

S Harrym jsme na naší chatě už nějaký ten den a já se nemůžu zbavit dojmu, že se něco stalo. Volal jsem Anne, ale ta mi řekla, že je všechno v pořádku, že všechny dědi jsou zdravé a v pohodě. Potom jsem volal Aaronovi, jestli jsou v pohodě, ale taky mi řekl, že se všichni mají skvělě, že sice moc s Theem nespí, protože jsou jejich děti nejvíce aktivní přes noc, ale že to zváldají. Tak co je špatně? Sedím v obývacím pokoji, hned vedle krbu, který Harry večer zapálil. Bylo celkem chladno a přes den pršelo, tak proto. Krb už dohořívá a Harry poklidn spí v naší posteli. Vyplížil jsem se z jeho pevného sevření a usadil jsem se na pohovku. Uvařil jsem si čaj v domění, že za chvíli vše přejde a já se vrátím do postele, ale tak se nestalo. Už dvě hodiny sedím, přikrytý huňatou dekou a s napůl vypitým hrnkem, teď už studeného mátového čaje. Dumal jsem nad tím, co jsem všechno měl a co jsem stratil. Nestratil jsem toho moc, naopak jsem toho spoustu získal. Získal jsem krásné děti a krásná vnoučata, i když jsem tak mladý. Mám sexy krásného manžela a spoustu peněz. Mám své schopnosti a jsem s nimi spokojený. Tak jako se svým životem.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo až šoupání bosých nohou o podlahu v patře. Následné kroky po schodišti a dlouhé zívnutí kousek od pohovky. "Co tady děláš? Vzbudil jsem se a ty jsi nikde nebyl." Hlesl vedle mě můj milovaný manžel a svalil se na pohovku. Přitáhl si mě do objetí a já přes něj přehodil deku, pod kterou jsem byl sám zakritý. "Nemůžu spát. A taky přemíšlím." Harry se na mě významě podíval a svraštil obočí. "Nad čím přemýšlíš? Jak příště utečeš z postele?" Zasmál se. "Ne nad tím, co všechno mám a jak moc jsem šťastný. S tebou." Harry mě políbil do vlasů a usmál se. "Pojď si lehnout." Naléhal. Nakonec jsem přikývl a oba jsme se odebrali do ložnice.

Harry:

Louis ještě spí a tak můžu nepozorovaně vyklouznout z ložnice. V noci byl Loui nějaký mrzutý a zamyšlený, proto mu chci dát dárek. Bude to fotoalbum nás dvou a naší rodiny. Fotoalbum je strašně velké a obsáhlé. Z šuplíku v kuchyni jsem vytáhl stuhu, ani nevím, kde se tam vzala, ale hodí se. Převázal jsem album a položil ho na linku. Začal jsem připravovat snídani a obojí následně donesl mojí lásce.

"Loui, vstávej. Mám pro tebe snídani." Řekl jsem milým hláskem a položil snídani na noční stolek vedle Louisovy poloviny postele. Louis se začal vrtět a mnout si oči. Posadil se, ale oči nechal stále zavřené. "Hazz, já chci ještě spát." Musel jsem se usmát nad tou roztomilostí. "Já vím, ale něco ti chci dát." Na to Louis otevřel oči a koukal na mě. "Není to nic moc, ale doufám, že se ti to bude líbit. A taky jsem tak nějak chtěl zakončit náš výlet, když se dneska vracíme." Louis pokýval hlavou a všiml si snídaně vedle sebe. Vzal tedy hrníček s čajem a vděčně se na mě usmál. Usrknul si z horké tekutiny a slastně přivřel víčka. "Hmm, jak je možné, že děláš tak dobrý čaj? Ale tohle jsi nemusel. Zvládl bych si dojít pro snídani dolů." Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou a uchechtl se. "Ale to není to překvapení." Podal jsem mu album a Loui položil hrníček zpět na podnos. Sedl jsem si vedle něj a koukal jak oddělává stuhu. Přitáhl jsem si ho k sobě a oba jsme se koukali na fotky, které Loui komentoval. "To byl druhý den co jsme se znali. A taky jsem v posteli. Kdy jsi mě fotil?" Zasmál jsem se a pokýval rameny.

"No a tady jsme v porodnici a máme naše tři prcky u sebe. Vzpomínáš, jak křičeli, jeden přes druhého? Myslel jsem, že se scvoknu." Přikývl jsem hlavou, protože tenhle moment si dost dobře pamatuju a ještě jsem tu dobu nestihl dospat. "A tady jsme si adoptovali kluky...... A tady udělal Aaron řidičák a hned jak ho donesl domů, naboural do popelnic. Vzpomínáš, jak jsi mu nechtěl půjčit čtrnáct dní auto?" Jo na to si celkem živě vzpomínám. "A Paříž. Ani nevím, že nás někdo fotil. Byla to krása.  No a tady jsem se všemi dětmi a malujeme si. To se přidal i Aaron, i když tvrdil, že to bude nuda, ale bavil se víc než prckové." Nad tím jsme se oba zasmáli, protože Aaron nejdříve dělal, jako že ho to nezajímá a pak se nejvíc zapojoval. "A tady má Chris podřený obličej, protože ho můj otec učil na Pegasovi. Jo to nedostanu z hlavy." Louis byl nadšený. Tolik vzpomínek. "A tady jsme všichni. Moji rodiče a tvoji rodiče. Naše děti a Theo s vypouklým bříškem. A taky kluci s Bell a Gemma se Zaynem. To byl nejlepší den v mém životě. A jsem tak moc rád, když jsme všichni pohormadě." Políbil jsem Louise na čelo a dál otáčel stránky alba.

Louis:

Když jsem viděl všechny ty fotky, tolik vzpomínek. Nechtělo se mi věřit, že se tak dlouho známe. Připadá mi to jako včera, co jsme měli svatbu. A taky by mě zajímalo, kdy Harry spí, protože tolik fotek, kde spím já a on ne, je tu spousta. Jen my dva, potom jen děti a pak my všichni. Jak jsem dostal Scoobyho a blbnul s ním na zahradě. Jak jsme se koupali v bazénu s dvojčaty. Zavřel jsem oči a přehrával si svůj dosavadní život. Tolik krásných chvilek a taky tolik ošklivých hádek. Svatba a porod. Adopce a seznámení s Harryho novou rodinou, s nevlastním otcem a nevlastními sourozenci. Jak jsme je všechny poslali na dovolenou a taky jak u nás spali všichni Aaronovi přátelé. Jak jsem byl nervózní ze svatby a byl s Liamem, který mě utěšoval. Prostě tohle mi už nikdo nikdy nevezme.

Harry mě probudil, i když jsem si myslel, že jen přemýšlím. Ano přemýšlel jsem, ale tři hodiny. Prostě a jednoduše jsem usnul. Album bylo na nočním stolku a snídaně pod poklopem. "Co se stalo?" Zeptal jsem se a koukl na hodiny. "Lásko, asi jsi usnul. Nechtěl jsem tě budit, protože jsi byl tak roztomilý. Sbalil jsem nám a vše naskládal do auta. Poklidil jsem v chatě a nechal jsem ti tady věci na oblečení. Děti máme vyzvednout pozítří a dneska ještě musíme zařídit jednu věc. Tak vstávej." Usmál se na mě Hazz a táhl mě z postele.

O pár hodin později:

Harry:

"Tak je to poslední krabice?" Zeptal jsem se svého nejstaršího syna. "Jo, myslím, že jo. Jak je na tom táta?" S Aaronem jsme si sedli na postel v jeho již bývalém pokoji. "Jak myslíš? Vzalo ho to. Celou cestu domů probrečel a pak vyčerpáním usnul. No a pak zase brečel a když jsme dorazili a on tě viděl, snažil hrát tvrďáka a přetvařoval se. Hodně ho to bolí." Aaron přikývl a objal mě. "Ale já už jsem velkej a mám svoji rodinu. A nemůžeme tady být všichni. Vždyť se budeme vídat. Bydlíme jen čtvrt hodiny odsud." Konstatoval Aaron a povzdychl si. "Taky to pro mě není lehký. Dali jste mi střechu nad hlavou a taky milující rodinu, kterou jsem, až na bráchu, stratil. Dali jste mi vzdělání a byt. Jsem ten nejšťastnější člověk na světě." Pevně jsem ho objal a setřel si slzu, která se skutálela po mé tváři. "Budeš mi chybět, můj chlapečku. A nemysli si, že když jsi jen o pár let mladší než já, že nebudeš volat, protože jestli ne, tak ti přijdu nakopat ten tvůj zadek. Jednou jsem se stal tvým otcem, i když náhradním, a táa se má poslouchat." S posledním větou jsme se zasmáli a Aaron začal přikyvovat. "Bež se rozloučit s tátou. Zítra vám stěhováci dovezou zbytek." Aaron přikývl a ještě naposledy mě objal. "Mám tě rád táto." A pak odešel.

Louis:

Aaron a Harry dobalují poslední věci, které zítra budou odvážet stěhováci. Jestli jsem plakal? Jistě, je to můj syn a opouští své hnízdo. Dostalo mě to. Brečím i teď. Sedím na naší posteli, obklopený kapesníčky a v ruce žmoulám fotku mě a Aarona. Někdo zaklepe a bez toho aniž bych si uvědomil, že to nemusí být Harry, pozvu dotyčného dál. Dveře se otevřou a já uvidím našeho syna. "Tati?" Rychle si snažím otřít slzy z tváří a kapesníčky dát na jednu kupu. "Ty pláčeš?" Posadí se Aaron vedle mě a smutně na mě kouká. "Ne, já nepláču. Jen mám asi alergii. Nic mi není." Snažím se o úsměv, ale moc mi nejde. "Nelži. Vím, že brečíš, protože se stěhuju. Ale budeme si volat a taky se budeme navštěvovat. Prosím neplač, jinak budu i já." Přitáhl si mě do objetí a mě se spustily slzy nanovo. "Budeš mi tak moc chybět. Kdyby se cokoliv stalo, tak mi okamžitě zavolej a já tam hned budu. Ano?" Aaron přikývl a taky si setřel slzy. "A jestli se neozveš do dvou dnů, maximálně, tak si pro tebe dojdu a udělám s tebou krátký proces. Rozumíme si?" Aaron se zasmál. "Jsi stejný jako táta. Harry mi řekl něco podobného." Bodejť by ne, když nás opouští náš syn. "Jsem na tebe tak moc hrdý. Moc mě mrzí, že jsme tady pro tebe a tvého bratra nemohli být dřív. Jsem šťastný, že mám takového syna, jako jsi ty." Políbil jsem ho do vlasů a svěsil své ruce, tím jsem ho pustil ze svého objetí a Aaron se postavil. "Budu muset jít, Theo je doma s dětmi sám." Přikývl jsem. "Jistě." Došel jsem s ním k vchodovým dveřím, kde už čekal Harry. Naposledy jsem ho objal a políbil a díval se, jak Aaronovo auto opouští naše pozemky. Ještě jsem čekal, než zajede za roh, kam jsem nedohlédl a celou dobu jsem v sobě držel pláč a vzlyky. Svěsil jsem hlavu a nechal průchod všem emocím. Zezadu mě objaly dvě silné paže mého Harryho a tiše mi šeptal, že to bude dobré a že se bry uvidíme. Harry mě chytil pod koleny a vynesl mě do naší ložnice. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. Pláč mě tak unavil, že jsem usnul.

Poznámka autorek:

Ahojky, blížíme se do finále. Snad se vám tenhle trochu smutný díl líbil a doufáme, že se těšíte na další. Your Dominant X Submissive :-*