God's love

Chapter 35

Louis:

Doktor přišel až k nám a já vystřelil jako raketa. "Jak je na tom?" Doktor si promnul obličej a povzechl si. "Vaše děti jsou v pořádku, ale jsou nedonošená, musí nějaký čas zůstat v inkubátoru. Ale to se za pár dní zpraví." Povzdechl jsem si a jeden kámen mi spadl ze srdce. "Ale Harry na tom není zrovna nejlépe. Udržujeme ho v umělém spánku. Začali mu kolabovat všechny vnitřní orgány, tělo si asi nezvyklo na větší zátěž a začalo kolabovat. Museli jsme ho operovat. Uvidíme jak na tom bude, až podstoupí všechny testy. Jestli chcete vidět děti, sestra vás tam zavede." Ukázala na sestru a ta s úsměvem přišla. Přišli jsme až k nim. Byli tak malincí. "Máte jména, pane Stylesi?" Koukl jsem se na ní a pokýval. "Ano, Kevin a Andrew." Ukázal jsem na jednotlivé chlapečky a sedl si do křesla k nim. Sestra mi dovolila si je pohladit. Najednou mi všechno začalo docházet. Přestal jsem vnímat okolí, nic jsem neslyšel. Po tvářích mi stékaly slzy a já nemohl přestat. Co když mi umře? o budu na děti sám? To není možné. Proč se to muselo stát zrovna nám. Díval jsem se do prázdna, než mě něco vytrhlo z přemýšlení. Nebylo to něco, ale někdo. Niall se mnou zatřásl, až jsme navázali oční kontakt. "Posloucháš mě?" Neodpovídal jsem. "Louisis, s Harrym je zle. Znovu začal kolabovat a lékaři neví proč. Je možné, že" Nenechal jsem ho nic doříct. "Ne. Slyšíš, on neumře. To nedovolím." Niall si mě přitáhl do objetí a já jsem mu začal smáčet tričko mými slzami. "To není fér." Křičel jsem. Niall mě vedl k doktorovi. Na jeho stole jsem si všiml hodin. Musel jsem být mimo minimálně tři hodiny. "Pane Stylesi, je možné, že váš manžel." "Ne. On nezemře." Přerušil jsem ho. Doktor se postavil a podal mi kapesník. Plakal jsem, i když nevím co. Všechny slzy jsem si musel vyplakat. Doktor se mi chystal říct ještě něco, ale byli jsme vyrušeni zaklepáním. "Dále." Zavolal doktor a do místnosti vešel muž. Nejdříve jsem ho nepoznal, ale když se přiblížil, zjistil jse, že je to můj otec.

"Dobrý den, volal jste mi kvůli nějaké konzultaci?" Doktor natáhl ruku a přikývl. "Mohu s vámi mluvit o samotě, pane Stylesi." Setřel jsem si slzy, protože jak on vždy tvrdil, správný muž nikdy nepláče. "Jistě." Pokynul ke dveřím a odvedl mě do nějakého prázdného pokoje. Zavřel za námi dveře a pevně mě objal. "Vím, že jsi plakal." Vzhlédl jsem a potlačoval další vodopád. "Ne, protože správný muž nikdy nepláče." Pohladil mě po tváři a lehce se usmál. "Ale teď je jiná situace." Sedl si na prázdnou postel a já se usadil vedle něj. Svým slzám jsem nechal volný průběh. "Tati, proč se mu to stalo? Ničí mě ho takhle vidět. Když vím, že mu nemůžu pomoc. Bolí to, víš. Hrozně moc." Už jsem plakal naplno a zajíkal se vzlyky. "Já vím synku, že to bolí. Neměl bych to dělat, ale pomůžu vám. Nic nezaručuji, je smrtelník a mohlo by mu to víc ublížit." Pohlédl jsem do jeho nyní kaštanoě hnědých očí a uviděl naději. "Tak mu pomoz." Popohnal jsem ho, ale on mě zastavil dřív, než jsem stihl vyběhnout z pokoje. "Není to tak jednoduché. Budeš muset něco obětovat." Chytil jsem se za břicho a kroutil hlavou. "Co musím objetovat?" Otec se postavil a pohladil mi bříško. "Tati, to ne. To nejde. Je moje." Svezl jsem se po stěně na zem a přitáhl si kolena k hrudi. Díky břichu to moc nešlo. "Buď to nebo se vzdáš svých schopností a pokud to nevyjde, nebudeš se smět vrátit domů. Nikdy." Zhrozil jsem se. To jako, že bych už nikdy neviděl svou rodinu? "Budete spolu svázaní. Cokoliv se stane jednomu, pocítí to i ten druhý. Harry dostane tvé schopnosti a bude stejný jako ty." chvíli jsem přemýšlel, ale netrvalo to dlouho. Byl jsem rozhodnutý. Vzdám se schopností pro mou životní lásku. Za otcovy pomoci jsem vstal a objal ho. "Udělám to. Miluji ho. Nedokážu si představit život bez něj. Udělám to." Otec otevřel dveře a my mířili do Harryho pokoje.

Posadil jsem se na židli hned vedle lůžka, kde Harry spal. Vypadal tak klidně a vyrovnaně. "Loui, chytni ho za ruku, musím vás spojit. Druhou ruku chytni tu mou a zavři oči." Udělal jsem to co mi řekl otec. Po chvíli něco začal odříkávat ve starořečtině. Byl jsem dobrý na jazyky, ale tohle byl děs. Moc jsem nerozumněl. "Hotovo. A vypadá to, že to zabralo. Louisi, musím tě upozornit, že jestejný jako ty. Má v sobě tvou krev, tudíš i mou. A ty zase tu jeho. Jste navždy spjati a taky jste oba bozi." Vytřeštil jsem na otce oči a on se usmál. "Louisi, nešlo to jinak udělat. Zemřel by." Nechci aby si procházel tím co já. "Ale ty hlasy. Tati, on to nezvládne." Táta mě pohladil po tváři a políbil mě do vlasů. "Zvládne. Bude mít toho nejlepšího učitele. Musím jít. Buď tady až se probudí. Bude zmatený. Cokoliv se stane tobě, jemu taky a naopak. Mysli na to." Postavil jsem se a ještě naposledy jsem otce objal. "Děkuji ti. Nevím jak bych ti to měl oplatit. Jo a mimochodem, jak je možné, že Harry čekal dvě děti?" Otec se odemě odtáhl a zakroutil hlavou. "Já mu nedal dvě. Jen jedno. To drohé bylo od tebe. Může se zlobit na tebe." Usmál jsem se a lehce ho praštil do ramene. "Jo a máš dva vnuky, jmenují se Kevin a Andrew." Úsměv se mu rozšířil a pokývl hlavou. "Stavím se za nimi. Budu na vás dávat pozor. Miluji tě." Otec otevřel dveře a já ještě stihl zakřičet, než je zase zavřel. "I já tebe. Pozdravuj mámu a ostatní. Brzy se schledáme." Jen kývl a odešel. Byl jsem unavený a asi jsem usnul.

Vzbudil mě až doktor, když mi klepal na rameno. "Pane Stylesi. Vzbuďte se. áš manžel je na tom mnohem lépe. Předpokládáme, že se co nevidět vzbudí." Jen jsem poděkoval a chytil Harryho za ruku. Lehce jsem ho hladil a čekal. Když všichni odešli, stále jsem seděl v křesle. Najednou se začal probouzet a mručel, jako každé ráno. "Hazz?" Zakroutil hlavou a zabručel ješt jednou. "Loui, měl jsem fakt hnusný sen. Nechce se mi vstávat. A proč neležíš vedle mě?" Usmál jsem se, ani neotevřel oči, jen se mě snažil najít vedle sebe. "A... ehm... co se ti zdálo?" Dusil jsem v sobě vzlyky. Byl jsem šťastný. Otevřel oči a zaostřil. "Ty pláčeš? Kde to jsme? Ou... tak to nebyl sen?" Jen jsem záporně pokroutil hlavou a rozplakal se. "Harry, musím ti něco říct. Naše děti.... Naše děti jsou v inkubátorech, aby dorostli. A taky tady byl otec a o tom si musíme promluvit."

Harry:

Probudil jsem se, všechno mě bolelo, ale nechtěl jsem otevírat oči. Loui na mě mluvil, než začal plakat. Měl jsem strach, že se stalo něco vážného. Děti jsou v pořádku, ale chce si promluvit o návštěvě jeho otce? ale proč? "Hazz, umíral jsi." Zakroutil jsem hlavou. " Ne to není možný. Pamatuju si na sanitku a taky jak mě vezli na sál. A potom jak mě přivezli a jak jsi mě hladil po ruce a říkal, že mě miluješ." Nechápal jsem to, nic jsem nechápal. "Zkolaboval jsi, odvezli tě a potom porodili kluky, ale museli tě dvakrát operovat, protože ti začaly koal... kolabovat orgány." Plakal a mě to rvalo srdce. "Přišel otec s tím, že tě může zachránit, ale musím se vzdát své krve a smísit ji s tvou a taky jsem se vzdal schopností." Už jsem plakal i já. "Loui..." Podíval se na mě, ale stopl mě než jsem stihl mluvit dál. "Spojil tedy naši krev a díky mé krvi jsi něco jako Diův syn. Chápeš? Máš také své schopnosti, jen zatím nevíme jaké." "Počkat, cože? Jak to jako myslíš, že mám svý schopnosti?" Louis mě pohladil a mluvil dál. "Musel z tebe udělat boha, aby ti zachránil život, protože my se dožíváme dlouhého věku. Je to jako vyšší level, než jsem měl doteď. A ty jsi přeskočil rovnou dva, klikaři." Oba jsme se zasmáli a já ho pohladil. "Takže jsme bohové? No páni." Jen přikývl. Chtěl jsem ještě něco říct, ale do dveří vtrhl doktor a díval se na mě jako na zjevené. "Zdravím doktore, směl bych vidět děti?" Doktor stál jako zkoprnělý. "Pane Stylesi, vy jste.... Živý?" No tak tomu říkám uvítání. "No vypadá to tak. Smím se tedy jít kouknout?" Doktor přišel ke mě blíž a já si všiml, že za ním stojí Niall. Měl široký úsměv. "Jistě, uděláme ještě nějaké testy a hned poté za nimi můžete jít." Kývl jsem a doktor odešel. "Ahoj Ni." pozdravil jsem a Niall se mi vrhl kolem krku. "Myslel jsem, že nám umřeš, brácho. Měli jsme vážně strach." Uchechtl jsem se. "Niallere, jsem v pohodě. Nic mi není. Jak vypadají kluci?" Niall se zastavil a přimhouřil oči. "Jak jsi mi to řekl? No to vyřešíme, až budeš fit a doma. A kluci jsou nádherní. Mají svétlé vlásky a vypadají skoro stejně." Niall se posadil na další židli a vykládal mi o nich, stejně jako Louis. Po nějaké době Niall odešel za Liamem a Bellou a já byl konečně sám s Louim. "Pojď si lehnout ke mě. Máme velkou postel. Jsem rád, že jsi tady." Louis si přilehl a objal mě. "Taky jsem rád, že jsi tady. Ale zítra začne trénink. Budeš slyšet hlasy, které nejsou příjemné, ale po nějaké době a pilném tréninku se jich zbavíš. A taky budeme muset zjistit jakou máš schopnost." Trochu jsem se zhrozil, ale Lou mě uklidnil. "Miluji tě a nevím co bych bez tebe dělal." POšeptal mi do ucha a já ho pohladil. "Nápodobně, lásko."

Poznámka autorek:

Zdravíčko lásenky, dneska byl celkem akční díl, alespoň pro nás.  Ještě teď máme slzy v očích. Ale nemáme rády špatné konce, proto tento díl musel zkončit happyendem. Jsme rády za vaší podporu. Your Dominant X Submissive <3