God's love

Chapter 4

Louis:

"Harry, musím se ti přiznat. Ještě nikdy jsem nepracoval." Sklopil jsem hlavu studem. Harry se zastavil a chytil mě za bradu tak, abych se mu koukal do očí. "Ty to zvládneš Lou, jasný? Věřím ti. A navíc všechno je jednou poprvé." Skoro jsem ho neposlouchal, protože jsem byl zahleděný do těch jeho krásných zelených oček. Toužil jsem po něm a jak moc. "Jasný?" Zeptal se Harry a tím mě vytrhl ze zamyšlení. "Jasný." Přikývl jsem a zase jsme šli směrem k obchodu. Byl jsem nervózní a to dost. Celý život jsem byl zvyklý, že mi nic nechybí. Cokoliv jsem potřeboval, měl jsem to, o to se otec postaral.

Došli jsme až k obchodu a já se zastavil. Zavřel jsem oči a začal nahlas dýchat. Harry se na mě jenom koukal, nic neříkal, jen stál klidně a celou dobu mě pozoroval. "Můžem?" Zeptal jsem se potichu, nic jsem neodpověděl, jen jsem souhlasně přikývl. Harry otevřel dveře a já uviděl postaršího mužíka za pultem. Mávl na nás a Harry mě postrčil k pultu blíž. Ani nevím jak, ale natáhl jsem k muži ruku a pozdravil ho. "Dobrý den, jmenuji se Louis, Louis Tomlinson."

Harry:

Louis se muži představil. Teď už vím, jaké je jeho příjmení. " Tak mladý muži, už jsi někdy pracoval v obchodě s elektronikou?" Zeptal se muž Louise, ten se napřímil do celé své výšky a zvedl hlavu. "Ještě ne, pane, ale rád se to naučím. Nebudu překážet, to slibuji." Celou dobu stál jako prkno. "No tak tedy dobře, na zkoušku tě vezmu, začneš hned zítra, hlavně přijď včas." Usmíval se na nás a Louis i já jsme úsměv oplatili. Rozloučili jsme se a vyšli jsme ven.

Louis mě objal a mluvil mi přímo do ouška: "Já to zvládl, Harry. Oni mě vzali." Celou dobu se nadšeně usmíval. Líbilo se mi jak se na mě jeho drobné tělo tiskne. Byl jsem sice trochu nahrbený, aby mi dosáhl až k uchu, ale nevadilo mi to. "Šikulka... Já jsem ti říkal, že to zvládneš." Usmál jsem se na něj a odtáhl jsem se. "To by chtělo oslavu." Křikl jsem a vydal se k blízkému supermarketu.

"Piješ pivo nebo víno?" Díval jsem se na Louise, ale ten se rozhlížel okolo, jako by nikdy nebyl v sámošce. "Halo, pane Tomlinsone!" Křikl jsem a tím ho vytrhl z myšlenek. "Promiň, co jsi říkal?... To jsou všechny obchody tak velké?" Vykulil jsem na něj oči. "Ptal jsem se pivo nebo víno? A jo, většinou jo, ty jsi nikdy nebyl v samoobsluze?" Loui jen záporně zakroutil hlavou a odpověděl, teď už víc stydlivě. "Víno, to je nápoj Bohů. A jestli mohu být ještě náročnější, prosím bílé." Přikývl jsem. "Věděl jsi, že se údajně v bílém víně koupala Afrodita, Bohyně krásy a lásky? Možná proto byla tak krásná." Jen tak mimochodem jsem ze zmínil, co jsem se naučil ve škole. Louis po mě střelil pohledem. "Jo, koupala by se v něm furt, Zeus ji to dokonce jednu domu zakázal, prý nebylo co na stůl." "Kde jsi na to přišel Loui? Tohle jsme ve škole nebrali." Díval jsem se na něj dost udiveně. "No... víš... já... někde jsem to snad četl?" Přivřel jsem víčka a koukal na něj. "Nelži, odkud to máš? Vědět takové perličky, tak bych učiteli vytřel zrak." Koukal se na mě a po chvíli prolomil ticho: "Třeba ti někdy řeknu víc, a řekni mi, co s tím má společného učitel ve škole?" Popostrčil jsem košík před sebou a vydal se pro něco k jídlu. Pravda, vína a alkoholu máme dost, ale potřebujeme něco jíst. "No studuju řeckou mytologii. Já vím, já vím, je to sice nezáživný obor, bez uplatnění, ale svoji lásku k řecku a jejich Božstvu jsem zhmotnil a teď to studuju. Divný co?"

Louis:

"Divný? Děláš si legraci? Toto téma je prostě moje." Koukal na mě s takovýma jiskrama v očích. Chtěl jsem mu říct, kdo jsem. Potřeboval jsem říct, kdo jsem. Chtěl jsem mu pomoct, jak ve studiu mě tak dobře známé věci, a aby mě mohl lépe poznat.

Přišli jsme domů a začali jsme vybalovat nákup z tašek. "Nedáme nějaký film?" Zeptal se Harry s úsměvem na rtech. Nechtěl jsem říkat, že jsem neměl televizi, ale jaké si kouzelné zrcadlo, na které jsem se koukal, vlastně to bylo něco jako televize, akorát jsem to viděl tak jak to je, neupravované a bylo to ze života... "No jasně. Vybereš něco?" Zeptal jsem se a úsměv jsem mu oplatil.

Sedli jsme si na pohovku a Harry vybral nějakou komedii. Smáli jsme se a popíjeli božský nektar. Připadal jsem si jako doma. Ale s tím rozdílem, že tady po mě nepeskoval otec, ani macecha. Vlastně jsem měl klid od všech. Sice mi chyběla Dita (Afrodita), protože byla moje nejlepší kamarádka, tam nahoře, ale jednou se s ní zase shledám. Když film skončil, vypli jsme televizi a začali si povídat. Bavili jsme se o blbostech. Většinou mluvil Harry a já poslouchal, ale někdy jsme taky přispěl do monologu. Když jsme se rozhodli jít spát, uklidili jsme po sobě nádobí a odnesli zbytky jídla. Začala bouřka a Harry sebou začal lekavě nadskakovat. Mě nevadila, ale on byl vystrašený. Ani mi nechystal gauč, rovnou mě zatáhl k němu do ložnice. "Jdu do koupelny. Nikam nechoď." Řekl s velícím tónem. "Neboj, nikam nepůjdu." Usmál jsem se na něj a nachystal si boxerky na spaní. Asi po desíti minutách Harry vylezl, byl celý mokrý. Měl na sobě jenom boxerky a dál nic. Až teď jsem si všiml jeho potetované kůže. Chtěl jsem každou konturu i každý tah obtáhnout svými prsty. Měl ještě mokré vlasy a oči plné slz. "Co se stalo?" Zeptal jsem se. "Loui, prosím pospěš si. Mám strach." Rychle jsem vběhl do sprchy a po necelých desíti minutách jsem zase vyběhl ven. Koupelnový maraton. Stihl jsem si i vyčistit zuby mým novým kartáčkem, co jsme dneska koupili v obchodě. Vyběhl jsem z koupelny a zhasl. Harry seděl na posteli, nohy přitažené k tělu a hlavu položenou na kolenou. Mokré vlasy měl stažené do drdolu a v očích se mu leskl strach. Když zahřmělo Harry sebou trhl a přitiskl víčka k sobě. Rozplakal se. Rychle jsem k němu přiskočil a objal ho do své ještě trochu mokré náruče. "No tak Hazz, neplakej. Je to jenom bouřka." Hladil jsem ho po zádech a šeptal mu do ouška uklidňující slova. Otřel si slzy a otočil se na mě. "Hazz?" Rozpačitě jsem na něj hleděl. "No jo, nevadí ti to, že ne?" Jen zakroutil hlavou. Pohladil jsem ho po vlasech a lehce ho do nich políbil. Lehli jsme si a on se ke mě přitulil. "Nevadí ti to?" Zeptal se Hazza. "To víš, že ne." Usmál jsem se na něj a už šla vidět jeho únava, protože se mu klížili oči. Už se trochu uklidnil, ale při každém zahřmění sebou trhl. "Víš, Boo, toto je moje největší tajemství, jsi jediný, kdo o něm ví." Pohladil jsem ho po vlasech a konejšil v náručí. Začal pravidelně oddechovat. Usl. "Kěž by jsi znal ty to mé. Brzy ti ho řeknu." Špitl jsem, abych ho neprobudil. Spíš jsem si to myslel. "Dobře Loui. Už jdi raději spát. Zítra vstáváme." Vylekal jsem se, ale Harry mě přitáhl do medvědího objetí. Spokojeně jsem se uvelebil a usnul jsem.

Poznámka autorek:

Tááák drahoušci, že jste byli tak hodní přidáme dneska ještě jeden díl. To ale neznamená, že už nechceme hvězdičky, klidně pište komentáře, když se vám něco bude líbit. můžete posílat své prosby na nás... Your DominantXSubmissive :-*