God's love

Chapter 67

Harry:

Bože to byl tak dobrej sex, že se mi tomu nechce ani věřit. Ale znovu se s ním hádat nechci. Už oblečení jsme dorazili do obýváku, kde seděli Aaron a Theo. "Chris je už doma?" Zeptal jsem se nechápavě, protože měl být na hřišti a hrát fotbal s kamarádem. "Hmm, jo je, ale není sám. Má tady svoji holku." To už Loui vyskočil a račal se radovat. "Já jsem to věděl. Mě se zdál už minule nějakej divnej a teď víme proč." Začal se smát. Loui se po chvíli uklidnil a sedl si do křesla vedle mě. Byl tak nadšený, že začal dělat blbosti a vyplázl na mě jazyk. No to jsem nemohl nechat jen tak a vyplázl jsem ten svůj. Kluci se strašně smáli a my se k nim po chvíli přidali. "A jak se jmenuje? A jak vypadá?" Ptal jsem se. "Jmenuje se Stela. Je jí skoro jedenáct a má blond vlasy a momentálně teď šaty. Teda doufám, že si nehrajou na doktora." Zasmál se Aaron, ale mě a Louimu úsměv zmrznul.Jak jako na doktora? "Jak jako na doktora?" Musel jsem se zeptat. "Klid, no vždyť to znáte ne? Malý kluk s holkou si ukazují jak jsou rozdílní a-" Umlčel jsem ho rukou a prudce vstal, stejně jako Louis. Oba jsme vyběhli na zahradu a zakřičeli Chrisovo jméno. Po chvíli přiběhl, naštěstí oblečený. Oddechl jsem si. "Ahoj, vy jste už doma?"Řekl celkem nervozně. "Jo, proč jsi tak nervózní?" Zeptal se Loui. "No..... Já..... Ah. Někoho tu mám." Loui se nadechl a začal. "Kamaráda?" "Ne." "A tak koho?" "Moji.... moji holku?" "A co jste dělali?" "No víš já...." "Ano co ty, Chrisi?" "No dobře, ale nesmějte se mi. Četl jsem ji. Slíbil jsem ji, že ji něco přečtu a ona se toho chytla. Taky jsem ji musel hladit vlasy." Postěžoval si. "No a představíš nám ji?" Zeptal jsem se. "Stelooo." Zakřičel. Po chvíli přiběhla blonďatá holčička s modrýma očima. "Dobrý den, já jsem Stela." Usmála se na nás. "Ahoj, já jsem Harry a tohle je Louis. Jsme Chrisovi rodiče." Stela se jen uculila a chytila našeho syna za ruku. Chris se na mě koukl a já jen kývl. Oba běželi někam do zahrady a už jsme slišeli jen jejich smích.

Louis:

Tolik jsem se vylekal, když Aaron řekl, že si asi hrají na doktora. Nakonec se ukázalo, že náš syn je gentleman. To mi spadl obrovský kámen ze srdce. Oba jsme se usmáli a odešli do domu. Svalili jsme se na pohovku. Kluci už tu nebyli, takže jsou asi u sebe. Chvíli jsme si s Harrym povídali a potom jsem se koukl na hodiny. "No, myslím, že ty tady počkáš na děti a já zavezu Stelu domů, hm?" Harry se na mě usmál a přikývl. Vím, že se mu už nikam neche. "Dobře, ale nezakoukej se mi do tatínka." Vyplázl jsem na něj jazyk a vyšel na zahradu. "Chrisi?" Zavolal jsem a po chvíli přiběhl Chris i Stela. "Odvezu tě domů, rodiče určitě budou mít strach." Stela se usmála a kývla. "A může jet Chris taky?" Přikývl jsem. Děti jsem zavedl do garáže a oni se usadily na zadních sedadlech. Vzal jsem Range Rovera a ještě jsem se zeptal Stely na adresu, kterou jsem následně zadal do GPS.

Za patnáct minut jsme byli před jejím domem a všichni jsme vystoupili. Došli jsme ke dveřím a já zazvonil. Po chvíli nám otevřla celkem mladá žena, která vypadala stejně jako Stela. "Dobrý den, já jsem Louis Styles a jsem otec Chrise." Žena se na mě usmála a podala mi ruku. "Já jsem Stefanie Goodsová a jsem matka Stely. Díky, že jste ji přivezl, už jsem chtěla volat." Usmála se a potřásla mi rukou. "Nemáte za co." Ještě chvíli jsme se bavili a potom jsme se rozloučili. Nasedli jsme do auta a vyrazili domů.

Harry:

Loui se vrátil a usmíval se. Byl jsem utahanej. Bylo už celkem pozdě. Martha šla děti uložit, prootže se opozdili a já seděl na pohovce a čekal na manžela. "Ahoj." Uculil jsem se na něj. "Chrisi, jdu se umýt a spát. Ano?" Chris mi jenom kývl a rozloučil se s námi. S Louim jsme se odšourali do ložnice a oba vyčerpáním zalehli. Byl jsem vyčerpaný a jediné na co jsem se ještě zmohl bylo obejmout Louiho a usnout.

Byl čas odletu a my už měli všechno zbaleno a nachystáno. Seděli jsme u stolu a snídali. Všichni byli natěšení. Povídali jsme si o tom, co budeme celou dobu dělat a jak to tam bude vypadat. Už byl čas, aby jsme vyjeli. Vzali jsme dvě auta a vyrazili. Zaparkovali jsme v hangáru a seznámili se s letuškou, no spíš se stewardem. Pilota jsem znal, takže to šlo rychle. Usadili jsme se do letadla a připoutali se. Odprostili jsme se od země a byli asi ve dvou kilometrech, když k nám přišel steward a na zádech měl batoh. Nevím k čemu ho měl, ale po chvíli jsme pochopil. Vytáhl pistoli a dvakrát vystřelil do Louiho. Zatajil se mi dech. Charie- tak se jmenoval- se jenom uchechtl a otevřel dveře. Vyskočil a už byl v nedohlednu. Přiskočil jsem k Louimu, který ztěžka dýchal. Aaron běžel za pilotem, a řekl mu, aby co nejdříve přistál. "Loui, slyšíš mě? Nesmíš mě opustit." Louis se snažil promluvit, ale já jsem ho umlčel. "Nemluv." Usmál jsem se na něj, ale v očích mě pálely slzy. Po chvíli jsme začali klesat a na letišti čekala sanitka. Vynesli Louiho a potom se podívali na mě. "A vy jste kdo?" "Jsem jeho manžel, jedu s vámí." Jen přikývli a už mě brali sebou. "Bože, Loui, musíš tu zůstat. Nesmíš odejít, rozumíš?" Louis nevnímal. Byl celý od krve a jeho opálená pleť byla nyní bledá a jeho vždy hřejivé ruce byly studené jako led. Plakal jse a bylo mi jedno, že pláču před lidmi. Všechno mi bylo jedno. Přál jsem si, by to přežil. Snažil jsem se přivolat Louiho otce, ale asi dělal, že mě neslyší nebo nevím proč se neozýval. Louis byl připojený na nějaký monitor, kde byly údery srdce. Zpomalovaly se. Dorazili jsme do nemocnice a tam už Louiho okamžitě vezli na sál.

Čekal jsem. Čekal jsem snad věčnost, dokud nepřišel doktor a začal mluvit. "Váš manžel, utrpěl těžká zranění. Je teď v kritickém stavu. Nedáváme mu moc času. Krvácené jsme sice zastavili, ale zda přežije, to ukáže jen čas. Musí se zlepšit do osmačtyřiceti hodin. Je mi to líto." Plakal jsem a přes slzy jsem nic neviděl. "Umm...... Smím...... Smím ho vidět?" Doktor mi podal kapesník a já si utřel slzy. "Jistě, ale jen na chvíli. Zavedu vás tam." Přikývl jsem. Doktor mě zavedl do Louiho pokoje a já viděl jak tam leží. Jako tělo bez duše. Jako prázdná schránka a ten můj Loui už se nikdy nevrátí. Nesměl jsem si připouštět takové myšlenky. Kdybych mu tak mohl pomoct. Kdybych tu ležel já na místo něj. "Lo-Loui? Oh bože Boo Bear. Nenechávej mě tady. Já to bez tebe nezvládnu. Musíš tu semnou být." Plakal jsem. Cítil jsem jak se jeho ruka pohla. "Hazz?" Zašeptal. "Nemluv, bude to dobré." Chytil jsem ho za ruku a snažil se ho uklidnit. "Miluju tě." Znovu zašeptal a povolil stisk na ruce. Něco je zle. Něco je hodně zle. Monitory začaly pípat a do pokoje vběhli sestry a doktoři. "Pane Stylesi, musíte odejít." Křičela na mě sestra. "Chci tu s ním být." To už mě ale vedla ven a já zase plakal.

Po půl hodině všichni vyšli. Byli sklespí. "Je mi to lí-" Přerušil jsem ho. "Ale ne. To není pravda. Řekněte, že to není pravda." Doktor mi položil ruku na rameno a zakroutil hlavou. Svezl jsem se na kolena a tváře jsem si schoval do dlaní. Plakal jse, přímo jsem vzlykal. "Můžu.... Můžu se s ním rozloučit?" Doktor přikývl a odešel. Dopotácel jsem se do pokoje a chytil ho do objetí. Držel jsem jeho bezvládné tělo a křičel na něj. "Jak jsi mi to mohl udělat? Proč? Ach Loui, tohle nemůžeš, nezvládnu to. Nepřežiju to tady bez tebe." Plakal jsem a plakal. Bylo mi hrozně. Chtěl jsem umřít, aby jsme byli zase spolu, ale kvůli dětem to nemůžu udělat, nedovolím, aby byli syrotci. Nezvládnu to. Hrozně moc to bolí. Vypadal, jako by spal, ale on mi zemřel. Proč zrovna on? Proč? Tolik bych si přál, abych mohl vrátit čas a zastavit toho chlapa. Vůbec ho nenajímat. To by totiž ještě Loui žil. Jak to mám říct dětem? "Pane Stylesi?" Promluvila za mnou sestra. "Už by jste měl jít domů. Za rodinou." Setřel jsem si slzy a otočil se na ni. "On byl má rodina a já ji stratil. Jak to mám říct našim dětem? Řekněte, jak by bylo vám, kdyby vám zemřela milovaná osoba, tak milovaná, že by jste šla až na kraj světa a donesla jí všechno i modré z nebe snesla, jen aby jste viděla jeho smích a krásné oči? Ty rozcuchané vlasy po ránu. Když vás hladí je vám tak dobře, že máte pocit, že se rozplynete a když promluví, už nikdy nechete slyšet jinačí hlas. Tak teď mi řekněte, slečno, jak mám jít domů a nechat tady svou lásku? Jak ji mám nechat odejít, když jsme spolu byli tak krátce? Tohle nedokážete pochopit." Křičel jsem na ni. "Omlouvám se, je mi to líto, ale budete muset jít." Řekal roztřepaným a nervózním hlasem. Otočil jsem se na Louiho a naposledy ho políbil. "Nikdy tě nepřestanu milovat, vždy zůstaneš v mém srdci a až přijde čas, zase se schledáme. Nikdy si nikoho nenajdu, protože nikdo mi nenahradí tebe. Ty jsi byl vyjímečný a nemusel jsi se přetvařovat. Och bože Loui, budeš mi neskutečně chybět. Miluji tě, strašně moc. Nebudu říkat sbohem jen naschledanou. Na brzkou schledanou." Políbil jsem ho a pohladil po ledové tváři. Plakal jsem a rychle jsem vyběhl z nemocnice. "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" Zakřičel jsem a zhroutil se na zem. Bylo mi zle, to prázdno mě pohlcovalo. Domů jsem šel pěšky. Nic horšího mě potkat nemohlo.

Byl jsem kousek od domu, když na mě někdo zakřičel. Nevěnoval jsem tomu pozornost a dál šel svým směrem. "Hazz!" Zakřičel někdo už blíž. Otočil jsem se a v tom jsem si uvědomil, že stojím na silnici. Nevím, jak jsem se tam dostal. Uslyšel jsem troubení a pak už jen tmu.........

Pomalu jsem otevíral oči a chvíli jsem si musel zvykat na ostré denní světlo. "Kde to jsem?" Promluvil jsem. "No přece doma v ložnici, hlupáčku." Otočil jsem hlavou a uviděl ho. Byl tam a vypadal zdravě. "Cože? Jak jsi se tady vzal?" Jen se zamsál. "No spal jsem tady, stejně jako ty, ale celou dobu jsi sebou házel a plakal. Křičel jsi tak moc, že se vzbudil celý barák. Co se ti zdálo?" Vykulil jsem oči. "Bouchni mě." Řekl jsem. "Cože? Ne." Přimhouřil jsem oči a on tak udělal. "Au. Polib mě." Na to už nic neřekl a přisál se na mé rty. Bylo to opravdové. "Loui?" Zvedl ke mě oči. "Ano? Tak mi řekni co se ti zdálo."

Poznámka autorek:

Zdravíčko. Jaké to bylo? Když jsme to psaly, brečely jsme jako želvy. Takovýhle zvrat jsme tam museli udělat. Omlouváme se za případné mrtvice a infarkty. A taky za zlomeniny a pohmožděniny spojené s tímto dílem. Jsme strašné, jojo, to už víme. Napište nám, jak se vám to líbilo a taky nelíbilo. Budeme rády za jakoukoliv odezvu. Your Dominant X Submissive :-*