God's love

Chapter 83

Harry:

Oslava probíhala celkem dobře. Dvojčata zlobila, respektivě jen Kevin zlobil. Andy se se všemi mazlil a dělal blbinky, stejně jako Louis. On je prostě klidnější, narozdíl od svého dvojčátka, který je vyloženě ďábel. Málem na sebe převrhl gril, když se chtěl kouknout, jak to tam vypadá, jen tak tak jsem to stihl chytit. Spálil jsem si ruku a to dost, takže ji mám obvázanou a Kevin pořád pláče. "Neplakej, nic se nestalo." Kevin si setřel slzy a koukal na mě. "Táta, bebí. Kev zlobivý." Pořád opakoval. Ano, přesně ví, co udělal. "Nechci au na dupu." Zarazil jsem se, kde to viděl. Naše děti jsem nikdy nezbili. A ani jsem jim nedali přes plínky, takže netuším, kde to sebral. S Luim zastáváme názor, že si to s dětmi vyjasníme a třeba je pošleme do kouta, i když to se stalo asi dvakrát a to jen u Chrise. "Nic ti neudělám. Ale příště se zeptej, ano? Až se budeš chtít podívat, musíš někomu říct, třeba mě nebí tatínkovi, ano?" Kev pořád plakal a přikivoval. "Neplakej. A bež si hrát se sestřičkou." Kev přikývl a seskočil mi z klína, kde doteď seděl. Kevin došel k Lizí, které pomohl vstát a pomalinku docupitali na deku, kde si hráli s nějakýma kostkama. LIzí objímala stále plačícího Kevina a pusinkovala ho na tvářičky a něco si žvatlali. "Harry, je to dobrý? Nepotřebuješ k doktorovi?" Ptala se mě máma starostlivě. Sundal jsem si obvaz a protáhl si prsty. Nic jsem tam neměl. "Už je to v pohodě." Ukázal jsem jí dříve popálenou ruku a usmál se na ni.

Louis:

Harry Kevinovi domlouval, protože my děti nebijeme, přijde mi to surové a jsou to jenom děti. Musí se to naučit. Ano, častokrát na ně zvýšíme hlas, ale nikdy jsme ani jedno z našich pěti dětí neuhodili. Andy se ke mě tiskl a tiše plakal, stejně jako jeho bráška. Hladil jsem ho po zádíčkách, dokud se neuklidnil. Pak jsem ho poslal na deku za svými sourozenci. Rozhlídl jsem se a kontroloval, zda mají všichni všechno. Najednou jsem se zastavil a všiml si, že někdo chybí. Am a můj bratr. Vystřelil jsem jako blesk z proutěného křesla a mířil do domu. Z jednoho pokoje v přízemí se ozýval chichot a divné zvuky. No v tuto chvíli mě vážně nenapadlo, co se tam může dít. Rychle jsem došel ke dveřím a prutce je otevřel. To co jsem viděl, nebylo nejkrásnější. "O můj Bože, o-omlouvám se." Rychle jsem zabouchl dveře a chtěl zapomenout obraz toho co jsem viděl. Pomalými kroky jsem mířil do obýváku, když mě chytily dvě silné paže. Můj bratr. "Louisi já..." "Nic mi neříkej, viděl jsem toho víc, než jsem chtěl a panebože, vždyť je to moje kamarádka. A ty jsi Bůh." Skočil jsem mu do řeči a zabrzdil ho rukou. "Louisi, není to jak to vypadá." Přimhouřil jsem oči. "Ne? A jak to vypadá. Myslím si, že jsi šukal moji kámošku na oslavě mojí dcery." Začal jsem mu vyčítat a tím jsem upoutal pohledy ostatních hostů. Ano, byli jsme v obýváku. Ano, kříčím po něm. A ano, spal s naší kamarádkou. Bylo mi to jedno, že jsou otevřené dveře a že nás všichni bedlivě pozorují. Najednou k nám přiběhl Harry a chytil mě kolem pasu. "Loui, nekřič po něm." Otočil jsem se a nevěřil vlastním uším. "Co jsi to řekl? On vošukal naši kamarádku a já to mám nechat jenom tak být? Asi si tady bratříček neuvědomuje, ale bude těhotná a chci vidět, jak on bude vychovávat dítě." Už jsem přímo křičel. Árés se zarazil a zatvářil se tak, že konečně pochopil. "Je to pravda?" Koukl na mě Harry a já přikývl. "Ty jsi idiot a to jsem si myslel, že nejsi takovej záporák, jak se o tobě říká, ale že máš v sobě kousek rozumu. Asi ne. Vždyť ji to může zabít." Harry už taky křičel. Harry se začínal zvětšovat a rudnout. Jo, teď mi připomínal Háda. Snažil jsem se ho uklidnit, ale neposlouchal. Stále se zvětšoval a zvětšoval. A můj bratr se zmešoval a zmenšoval. Křik se zmohutněl a zesílil. Samé nadávky padaly na mého bratra. Roztřásl se. On se bojí? "Harry. Uklidni se. To stačilo." Chytil jsem ho za ruku, ale on mě nevnímal. "Harolde! Uklidni se." Zakřičel jsem, ale on se na mě jen koukl a pak mě praštil tak, že mě odmrštil do chodby. Cítil jsem jen tupou bolest a nic jiného.

Harry:

Byl jsem nasraný a to dost. Najednou se mi zatemnilo a já uhodil Louise. Mého Louise. Zmenšil jsem se a běžel za ním. "Lásko, je ti něco? Loui, tolik se ti omlouvám. Já... nechtěl jsem. Prosím, řekni něco." Prosil jsem ho a měl slzy v očích. Nechtěl jsem ho uhodit. Byl jsem vyčerpaný. Padl jsem na kolena a víčka se mi začaly zavírat. Klesl jsem na lokty a skácel se k zemi, hned vedle těla mého manžela.

Probudil jsem se v naší posteli, hned vedle Louise. Louis seděl a koukal na mě. "Lou? Moc se ti omlouvám." Zachraptěl jsem a přál si vrátit čas. "Já vím, nic se nestalo." Lehce se na mě usmál, ale já věděl, že se toho stalo víc. "Loui, opravdu mě to mrzí. Musíš mi to věřit. Já opravdu nechtěl. Tolik mě to mrzí." Rozplakal jsem se. Louis se na mě soucitně koukl a pak mě objal. "Ale vždyť já vím. Jen pro příště, to budeme muset zastavit dřív." Nic jsem nedělal, jen tiše vzlykal v jeho klíně.

Louis:

Ano bylo mi ho líto, ale měl jsem z něj strach. Mohl mi ublížit. Co když potom neublíží jenom mě, ale našim dětem nebo dokonce sám sobě? A co našim sousedům nebo našim přátelům či rodině? Co bude potom? Nesmím na to myslet. Utěšoval jsem ho a probíral se mu ve vlasech. "Myslím, že by jsme se měli vrátit na oslavu." Harry jen lehce kývl a posadil se. Oba jsme se zvedli z postele a došli na zahradu, kde oslava probíhala v plném proudu. Sedl jsem si na lehátko a Harry hned vedlě mě. Snažil se na nikoho nekoukat a přitulil si k sobě Andyho, který za ním přiběhl a škrábal se mu na klín.

Bavili jsme se s ostatními, když přišla Am. Byla celá červená a měla sklopenou hlavu. "Harry? Moc mě mrzí, co se stalo. Ale já ho mám ráda." Dodala nakonec. Harry se na ni jen koukl a sklopil pohled zpět na Andyho. Am přikývla a sedla si na další lehátko. "Dobře, co kdyby sis Lizí rozbalila dárečky?" Postavil se Aaron a aby řeč nestála, dovedl Lizí doprostřed, kde ji roztáhl deku a začal ji nosit dárky. Lizí balící papír trhala, až to lítalo všude kolem. Pokaždé se zastavila a prohlížela si daný dárek. Zayn všechno natáčel na kameru a všichni se smáli. Dokonce i Harry. Natáhl jsem k němu ruku a přitulil se k němu. "Mrzí mě to." Zašeptal mi do ucha. "Já vím. Už to neřeš. Dívno jsem ti to odpustil." Mrknul jsem na něj. Harry přikývl a lehce se usmál. Stejně jsem věděl, že si to bude vyčítat ještě hodně dlouho.

Harry:

Louis mi sice odpustil, ale já sobě jsem si ještě neodpustil. Budu si to vyčítat ještě hodně dlouho. Snažil jsem se moc nekoukat na Am nebo Árése. Malého Andyho jsem předal Louimu a šeptl mu do ucha. "Jdu pro dort. Miluju tě." Políbil jsem po pod ucho a usmál se na něj. Louis se otřepal, naskočila mu husí kůže a přikývl. Potom rty naznačil, že mě taky miluje a ještě na mě svůdně mrknul. Začervenal jsem se a mířil do komory, kde čekal obrovský dort. Opatrně jsem ho vzal a odnesl k naší oslavenkyni. Máme ještě mali, přímo pro ni, aby si ho mohla hezky rozhrabat prstíkama a sníst. Měl jsem radost. Velký dort jsem položil na stůl a malý jsem donesl k Lizí a zapálil svíčku. "Zlatíčko, pojď svouknout svíčku." Mrknul jsem na ni a ona zatleskala ručičkama. Sfoukla svíčku, kterou jsem rychle vyndal a ona se do něj pustila. Samozřejmě ji s tím jeji dva bratři pomohli. Všichni jsme se smáli, protože dělali blbinky. "Nebojte, ještě je tady jeden." Otočil jsem se na ostatní a usmál se. "Harry? Můžu s tebou na chvíli mluvit?" Houkla na mě máma a já přikývl. Podal jsem velký nůž Aaronovi a řekl mu, aby dort nakrájel a dal ho všem. A at Gemmě a Theovi dá větší kousek. Aaron přikývl a já šel za mamkou. "Ano?" Sedl jsem si na židli v kuchyni a čekal na její kázání. "Harry. Co se to s tebou děje? Měli jsme o tebe vážně strach." "Klid mami. To se mi někdy stává. Nevýhoda mého životního stylu. Ale už by to mělo být v pořádku." Přikývla. "Mezitím, co jste byli v limbu s Louisem, jeho otec řekl, že Árés zůstane nějakou chvíli u vás, dokud se nenaučí zodpovědnosti a ještě říkal, že se o dítě bude starat dobře, protože mu vezme jeho schopnosti." Vykulil jsem na ni oči. "No to nemyslíš vážně?" Mamka se postavila a chytila mě za ruku. "Harry, klid. Ano?" Vyfoukl jsem všechen vzduch a přikývl. "Jsem v pohodě, jen by mě zajímalo, proč by měl být u nás." Odfrkl jsem si znechuceně. Myslel jsem, že ho zase hodně dlouho neuvidím. Máma jen pokrčila rameny a pokynula mi, abych šel zase na zahradu.

Poznámka autorek:

Nazdáárek. Zase je tady další díl. Jo, je trochu nudný, ale v dalším se to rozjede... Nevíme, kdy přidáme další díl, protože já mám zkouškové a má kolegině je taky ve škole... Takže si to asi dokážete představit. Nicméně, o Vánocích by měli být díly relativně častěji... Tak zatím :-*