God's love

Chapter 72

Aaron:

Před hodinou jsme přistáli a s Theem míříme k doktorovi. Mám celkem strach, co mu řeknou. Ano, těším se na miminko. Naše miminko. Náš malej Buráček, ale mám taky strach, že nám řeknou, že Theo vůbec těhotný není. Nebo, že bude náš malý Buráček nemocný. Co bude potom? Theo to nepřežije. Nedá to. I když tvrdí opak, tohle ho lzomí. "Sweetie?" Z myšlenek mě vytrhne Theo. "Jo? Co?" Rychle jsem se na něj koukl, ale pak vrátil zrak zpět na silnici. "Asi deset minut s tebou mluvím. Teda sám se sebou, protože ty nevnímáš." Uchechtl se. "Promiň, nějak jsem se zamyslel. Co jsi říkal, myško?" Theo se usmál. "Říkal jsem, že se strašně těším, až nám ukáží naše miminko. A taky to chci dneska maximálně zítra říct klukům. Ale toho se bojím nejvíc." Koutkem oka jsem ho zaslechl. Utíral si slzy z tváře. Rychle jsme dojeli k ordinaci lékaře a ještě jsme chvíli seděli v autě. "Theo, chci ti říct, že ať se stane cokoliv, ať nám cokoliv v ordinaci řeknou nebo ať nás kluci zavrhnou, stále tě miluju. Napořád, vzpomínáš?" Utřel jsem pár zbloudilých slz na jeho tvářích a lehce ho políbil na líčko. "Vím a taky tě miluju." Usmál se a vystoupil. Udělal jsem totéž a oba jsme si to mířili k lékaři.

Seděli jsme v čekárně, kde byly asi čtyři ženy s dost velkým břichem. To ho bude mít Theo taky takový? Z myšlenek mě vytrhl neznámý hlas. Otočil jsem se a zaslechl své příjmení. "Pan Styles? Můžete jít dovnitř." Nohy jsem měl jako z želatiny a nemohl se pohnout. Ženy v čekárně se na mě povzbudivě koukaly a Theo se mě snažil vytáhnout na nohy. "Zlato, pojď." Zašeptal mi do ucha. Postavil jsem se a nějakým způsobem jsem došel do ordinace. "Dobrý den, vy musíte být Aaron a Theodor, že?" Theo přikývl a Usadil se na židli. "Tak co vás trápí. Váš otec mi volal, ale moc mi toho neřekl." Přikývl jsem. "Potřebuju zjistit, jestli jsem těhotný." Theo se culil a doktor taktéž. "Koukám, že se to ve vaší rodině nějak sešlo." Doktor se usmál a vstal ze židle. "Takže Theo, pojdte se položit na lehátko a já vás prohmatám a potom uděláme ultrazvuk, souhlasíte?" Theo přikývl já se zvedl s ním. Theo se položil na lehátko a vyhrnul si tričko a rozepl kalhoty. Chytil mě za ruku a když ho doktor prohmatával, ruku mi víc stiskl a sykl bolestí. "Dobrá, teď přejdeme k ultrazvuku. Trochu to zastudí." Upozornil Thea a ten jen přikývl.

"Dobrá, takže tady na obrázku můžete vidět malý černý flíček to je-" Theo rychle vhrkl. "Náš Buráček." Doktor se ze srdce zasmál a přikývl. "Ano, to je váš Buráček. Je ještě moc malý, aby jsme určili pohlaví miminka." Oba jsme přikývli a já se rozplýval nad vidinou našeho miminka. "A bude zdravé?" Vyhrkl jsem najednou. "Je velká pravděpodobnost, že ano, ale pro jistotu příští měsíc uděláme testy. Jak vám Theo, tak vám Aarone." Oba jsme přikývli. "Mohl by jste mi udělat obrázek? Chci ho všem ukázat." Doktor se usmál a vytiskl nám dva obrázky. Oba jsme se culili od ucha k uchu. Rozloučili jsme se a mířili domů.

Harry:

Dorazili jsme domů a všichni jsme únavou padli na pohovky. Konečně doma. Aaron s Theem odjeli k doktorovi. Louis mu volal, aby je čekal, ale nic moc mu neřekl. Tak snad tam trefili. "Tatíí?" Začal Chris a koukal na mě. Zase něco bude chtít. "Ano, zalto?" Koukl jsem se na něj a kývl. "Až si vybalím a uklidím, můžu jít ven?" Nervozně se na mě koukal. "Kam ven?" Chris se začervenal a vydechl. "No myslel jsem, že bych zašel za Stelou. Dlouho jsme se neviděli a asi mi chybí." Chris se zatvářil, jako by začala třetí světová. "Chceš odvést?" Zeptal jsem se unaveně. Chris se mi vrhl kolem krku a začal přikivovat. "Díky, díky, díky." Pusinkoval mě a děkoval. "Tak si běž vybalit a potom pro mě přijď, jo?" Přikývl a už byl prič. "Hazz, dáš si kafe?" Přišel za mnou Loui a objal mě zezadu okolo krku. Seděl jsem na pohovce, proto se musel sklonit. Dýchal mi za krk a mě to z nějakého důvodu strašně vzrušovalo. "Jo dám a nějaký silný, protože to jinak nevydržím a to je teprve..... jsou dvě? To jako vážně?" Povzdechl jsem si. Louis se zasmál a do mě vjela vlna energie. Chytil jsem ho a přehodil přes opěrku pohovky. Louis mi ležel v klíně a culil se na mě. Sehl jsem se k němu a začal ho vášnivě líbat. Zrovna v tom nejlepším se to muselo pokazit. "Tatííííí, můžeme." Zakřičel na mě CHris, ještě z vrchu schodiště. Odtrhl jsem se od mojí lásky a povzdechl jsem si. "Kam jdete?" Zeptal se se zájmem Loui. "Vezu ho ke....Stele. Prý se dlouho neviděli a ona mu chybí, ale když to říkal, tvářil se jako u umučení." Oba jsme se zasmáli a Louis ze mě slezl. "Nachystám ti to kafe, jo?" Ještě se usmál a poslal mi vzdušnou pusu, kterou jsem jako chytil. Přikývl jsem a poděkoval. Potom jsem se vydal ke vchodovým dveříma vzal klíče od auta.