God's love

Chapter 21

O týden později:

Harry:

Ten týden jsme strávili v relativním klidu. Mezitím jsme Vybalili naše věci, najali svatební koordinátorku, vybrali jsme si oznámení a taky datum a místo. Do práce ani do školy jsme nemuseli, za prvé jsme měli prázdniny a za druhé peníze na rozhazovaní. Ale čas se krátil a já co nevidět budu muset nastoupit do otcovy firmy. Tedy vlastně do mé firmy. Ještě to musím nějak domyslet se školou, asi si najdu nějakého schopného zástupce. Ještě to nějak budu muset probrat s radou a taky s právníkem. Louis se potloukal po domě a volal s naší koordinátorkou Amélií a já se rozhodl kouknout se na email. Když jsem se přihlásil, schránka byla zaplněná a já začal číst emaily. Začal jsem od nejstarších a vyřazoval reklamy a spamy. Najednou mi zbyla asi čtvrtina dopisů. Četl jsem si je, bylo tam něco ze školy a potom tam byl od rady. Ještě tento týden se budu muset dostavit do práce a všechny zaúkolovat. Vůbec se mi tam nechtělo, když jsem si přečetl další email a dozvěděl se, že budu muset dorazit dřív. Podle data to mělo být dnes, za necelé dvě hodiny. Zaklapl jsem notebook a vystřelil z postele. No to mám co dělat.

Vešel jsem do naší obrovské šatny a našel nějaký oblek. V tom přišel Louis ve vytahaném tričku a šortkách. Na nohách měl roztomilé papučky ve tvaru velkých, rudých pusinek. Opíral se o rám dveří a mlsně si mě prohlížel. „Kam se chystáš zlato?" Neotočil jsem se na něj, protože jsem ho viděl v zrcadle a taky z toho důvodu, že jsem si vázal kravatu. Moc mi to ale nešlo. Rozhodl jsem se kravatu nechat doma a nezapínat několik knoflíčků. Tím jsem odhalil tetování na hrudníku. Nešlo vidět celé, ale jenom malý kousek. „Musím do práce koťátko. Slib mi, že tu budeš hodný." Teď už jsem se na něj otočil a přitáhl si ho k sobě. „Jak jsem zařizování svatby?" Tázavě jsem se na něj podíval a on začal vyprávět. Bylo na čase, abych se vydal do práce a Louis mi ještě zamával ze dveří, když jsem nasedl do nového auta a odjel.

Louis:

Harry musel do práce a já zůstal sám. Napadlo mě zavolat Amélii, aby se tady stavila. Mohli jsme probrat nějaké věci ohledně svatby a taky jsem se se spřátelili. Neznal jsem tady nikoho kromě Harryho a jí. No nestěžoval jsem si, ale taky to nebylo ono. Zvedl jsem telefon a zavolal jí. Hned po druhém zvonění to zvedla. „Ahoj Am, nemáš na mě čas?"

„Ahoj Loui, jasně."

„Dobře, a mohla by jsi přijet ke mně. Hazz mě tady nechal a já nechci být sám. A taky můžeme plánovat svatbu." Trochu jsem si povzdechl a čekal na její odpověď. „Juchů, takže za dvacet minut budu u tebe. Jo, počkej, já nemám tvoji adresu." Nadiktoval jsem ji naši adresu a rozloučil jsem se sní.

Měla pravdu, za necelých dvacet minut, zazvonil zvonek od prány a já zvedl sluchátko. „Ahoj Lou, jsem tady." Usmál jsem se. „Ahoj, hned tě pustím." Zmáčkl jsem knoflík a ona vjela po příjezdové cestě až k domu.

„No páni." Vydechla, když přišla do domu. „No a to jsi nebyla v patře." Zasmál jsem se a nasměroval ji do obýváku, nejblíže kuchyni. Sedli jsme si na pohovku a začali zase plánovat.

Harry:

Dorazil jsem do podzemní garáže své firmy na vyhrazené místo se jménem „STYLES". Trochu jsem se pousmál a poupravil si vlasy ve zpětném zrcátku. Došel jsem až k výtahu a vyjel na recepci. „Dobrý den." Pozdravil jsem a přistoupil k pultíku. Muž se na mě jenom podíval a procedil skrz zuby. „Tady nemáš co dělat chlapče, vrať se odkud jsi přišel." Jenom jsem zamrkal a nevěřil vlastním uším. Asi nemá páru s kým zrovna teď má tu čest. Byl jsem vytočený z dopravní zácpy a teď tohle. „Asi nemáte ponětí s kým mluvíte, že?" Zeptal jsem se muže a on se postavil. „Asi jsi mi nerozuměl, hochu, ale vypadni odtud, než zavolám ochranku." A už jsem toho měl vážně dost. „Máte padáka, s okamžitou platností. Nebudu ve své firmě trpět takové budiž k ničemu, jako jste vy. Sbalte si své věci a na shledanou." Procedil jsem a zaťal pěsti, abych ho neuhodil. Muž jenom zamrkal a asi si uvědomil, kdo jsem. Ale pozdě. Ještě něco říkal, ale nevnímal jsem ho. „Až se vrátím, vás tady už nechci potkat." Otočil jsem se a odkráčel. Ve výtahu jsem zmáčkl nejvyšší patro a vystoupil. Na recepci seděla mladá žena a vřele se usmívala. „Budete si přát, pane?" Tak takový přístup se mi líbí. „Mám tady mít schůzi s radou." Vymrštila se na nohy a obešla stůl. „Jistě, pane Stylesi, už vás očekávají. Dal by jste si kávu nebo něco jiného k pití?" Jen jsem zakroutil hlavou. „Prosím následujte mě." Vedla mě chodbou až k prosklené místnosti.

Všichni na mě koukali a já si sedl do čela na velkou židli. Se všemi jsem se pozdravil a oni se mi postupně začali představovat a říkali mi své funkce ve firmě. „Myslím, že můžeme začít." Pokynul jsem a jeden z mužů začal mluvit. Trochu jsem nevnímal, a stále koukal do složek přede mnou. Když skončil proslov, podíval jsem se na svého právníka a postavil se. „Vy všichni můžete jít, kromě vás pane Morgane." Opět jsem si sedl a čekal, až všichni odejdou. „Potřebuji s vámi probrat důležitou věc. Potřebuji zástupce, než dodělám školu, poté se plně budu věnovat firmě. Ještě rok a vše bude za mnou. Jistě, budu sem chodit a dohlížet na chod firmy a také vše podepisovat, ale za doby mé nepřítomnosti tu musí někdo být." „S tím mohu jen souhlasit. Chtěl jsem vám to navrhnout sám a mám i kandidáta." Zmateně jsem na něj koukl. „Jen jednoho?" Podal mi nějaké složky a já je otevřel a pročítal je. „Když váš otec byl už moc nemocný nebo když tady nebyl, o firmu se staral tento muž. Váš otec mu velice důvěřoval." No to bych mohl zkusit, když mu věřil táta.. „Dobře, zavolejte ho." Pan Morgan se zvedl ze židle a zašel si zatelefonovat. Po pár minutách přišel celkem atraktivní muž v přiléhavém šedém obleku. Měl tmavé, krátké vlasy, hnědé oči schované za černými brýlemi. Měl asi dvoudenní strniště a kdybych neměl Louise, přemýšlel bych o něm. Hmm ten by stál za hřích. Skousl jsem si spodní ret a postavil se. Byl stejně vysoký jako já a hezky se usmíval. Natáhl jsem k němu ruku a představil se. „Styles, Harold Styles." Své jméno používám opravdu nerad, vždy ho zkrátím, ale teď mi přišlo na místě říct ho celé, abych si získal autoritu, když jsem jeho šéf. I když on ode měl byl dobrých patnáct let starší. Ruku přijal a také se představil. „Zayne Malik." Stále jsem na něj koukal a pan Morgan ho obeznámil s náplní práce. Z přemýšlení mě vytrhlo zazvonění telefonu. Koukl jsem na display a uviděl Louiho fotku. Omluvil jsem se odešel na chodbu. Ujistil jsem se, že tam nikdo není a hovor zvedl. „Ano Boo, stalo se něco?" Uslyšel jsem škytání a strašný smích. „Ahoj Hazz, mám trošičku problém, vypili jsme všechno víno v domě." Proboha, koho tam zase má? „Boo, já jsem v práci, ale co nejdříve přijedu." Zase škytnutí a zpovzdálí šel slyšet smích. „Dobře, zlato, a mohl by jsi doplnit naše zásoby?" Uchechtl se a já se koukl na hodiny, které byly na mém potetovaném zápěstí. Ještě nebyly ani čtyři odpoledne a on je na mol.

Vrátil jsem se zpět a omluvil se, že musím odjet domů. Neříkal jsem, že se mi opil snoubenec ani nevím s kým. „Pane Stylesi, stejně jsme u konce a další datum vám přijde do emailu. Kdyby jsme vás potřebovali dříve, ozveme se." S oběma jsem si potřásl rukou a odešel k výtahu. „Na shledanou pane Stylesi." Usmála se na mě slečna za pultíkem a já ji věnoval úsměv. Nastoupil jsem a jel do garáží. Rychlostí blesku jsem vyjel na silnici a řítil se k domu.

Otevřel jsem si bránu a vjel do garáže. Šel jsem až ke dveřím a uslyšel křik. Rychle jsem rozrazil dveře a uviděl nějaké muže a potom Amélii. „Ahoj Hazz, už jsi doma?" Přiběhl Louis, když uslyšel dveře. „Pojď představím ti naše sousedy." Přešli jsme přes obývák až ke dvěma mužům a ti se trochu uklidnili, jak viděli můj výraz. „Harry, tohle je Liam a Nail." Ukázal na ně. Liam měl vlasy na krátko a na ruce tetování. Nail měl blond vlasy a docela mladistvý vzhled oproti Liamovi. „Jsem Harry, těší mě." Nejdříve jsem potřásl rukou Liamovi a ten se mi představil. „Ahoj, já jsem Liam Payne a bydlíme s Nailem naproti vás." Potom ke mně natáhl ruku Nail a taky se představil. „Já jsem Nail Horan." Řekl s irským přízvukem? „Harry, ahoj." Oba kluci se k sobě měli, z toho jsem vytušil, že jsou taky gayové. Louis mi mezitím nalil sklenici vína a já ji na jeden hlt vypil. Všichni se na mě koukli a já konečně upustil trochu páry. „Jdeme se bavíííííít!" Zakřičel Louis s Nailem jednohlasně. Neměl jsem námitek, proto jsem zašel do sklepa a donesl trošku tvrdší alkohol něž jen víno. Všem jsem rozlil tvrdý alkohol a začali se bavit. S oběma kluky jsem si padl do noty a snažil je trochu poznat, ale alkoholové opojení mi v tom trochu bránilo.

Poznámka autorek:

Tak mazlíci, do dnešního dílu jsme přidali i další kluky, protože je máme obě rády. Nebudeme to dál prodlužovat a doufáme, že jste si užili dnešní díl. Your dominant X Submissive <3