God's love

Chapter 68

Harry:

Byl to jen hnusný sen. jen ošklivá noční můra. Ještě, že je to už za mnou. Seděl jsem na posteli a všechno Louimu povykládal. Oči měl zalité slzami, a když jsem mu to dovyprávěl, přitáhl si mě do objetí a málem mě umačkal k smrti. Neměl jsem mu to za zlé. Když se odtáhl, setřel si slzy a lehce se usmál. "Byl to jen sen, nic se nestane, ano? nemůže se nám nic stát." Přikývl jsem a políbil ho. Louis vstal a šel do šatny obléct se. Po chvíli přišel a byl oblečený. Taky jsem se dostal z postele a oblékl se. Oba jsme sešli do kuchyně a já si udělal silné kafe. Všichni tam už seděli a vypadali ospale. "Omlouvám se všem, které jsem vzbudil." Přikývli a usmáli se. "Zlý sen." Dodal Loui a všichni se na mě chápavě koukli. Usmál jsem se a své kafe jsem na tři hlty vypil. Konečně se mi ulevilo.

Bylo po obědě a všichni se odebrali do svých pokojů, aby dospali to co nestihli díky mě. Svalil jsem se na postel a zabořil hlavu do polštáře. Loui si lehl vedle mě. Otočil jsem hlavu na něj a on se koukal do stropu. "Nad čím přemýšlíš?" Zeptal jsem se ho. "Jen tak. Zítra odlétáme a já přemýšlím, jestli jsem všechno zbalil. A taky přemýšlím nad tvým snem. A tak o všem. " Otočil na mě hlavu a usmál se. /směv jsem mu oplatil a pak ho políbil. "Za co to bylo?" Usmál se. "Za to, že jis tak úžasný a taky proto, že tě moc miluju, Koťátko moje." Loui se uculil a potom si mi lehl na hruď. Po chvíli začal pravidelně oddechovat a já ho začal vískat ve vlasech. Něco zabrblal a zavrtěl se, ale spal klidně dál. Po chvíli jsem taky usnul, ale měl jsem obavy, aby se mi zase něco nezdálo.

Louis:

Vzbudil jsem se a na hodinách bylo sedm hodin. Páni, celkem dlouho jsem spal. Rozhlídl jsem se, ale Harry nikde. Rychle jsem vstal a šel do koupelny, ale tam nebyl. Šel jsem se kouknout do šatny, ale to co jsem viděl, mě vyděsilo. Chtěl jsem se probudit, chtěl jsem, aby to bylo jako dřív. Před tím snem. chci zpět toho Harryho, mého Harryho. "Hazz?" Zašeptal jsem se slzami v očích. Všechno oblečení bylo rozházené po celé šatně. Některé byly rozthané a zničené. Harry plakal a házel oblečení kolem sebe. Nadával a teď už i křičel. Otočil se na mě a rozplakal se víc. "Zlomilo mě to, Louisi." Zašeptal a hned potom to zakřičel. "Zlomilo mě to, chápeš?" Přišel jsem k němu, ale odstrčil mě. To nikdy neudělal. Nedal jsem se a tak jsem to skusil znovu, ale to jsem dělat neměl. Naštval se a silně do mě strčil. Zakopl jsem o nějaký kus oblečení nebo co to bilo a spadl. Vyrazil jsem si dech a nemohl se nadechnout. Taky mě bolela ruka, protože jsem spadl na ni. Harry ke mě přiskočil a silně mě praštil do zad. Nadechl jsem se. Dýchal jsem rychle a snažil se pobrat co nejvíc kyslíku, protože jsem byl asi minutu bez něj. Harry se na mě vystrašeně podíval a začal nanovo plakat. "L-Louisi. Pro-promiň mi to. Odpusť mi t-to." Sklopil hlavu a plakal. Vykoktával ze sebe omluvy. Už to nebude jako dřív. Teď jsem se ho bál. Když jsem popadl dech, zvedl jsem se a odešel z místnosti. Za sebou jsem slišel jen jeho křik. Lehl jsem si do postele a plakal. Ale ne nahlas, aby mě neslyšel. Obličej jsem měl zabořený do polštáře, který tlumil moje vzlyky. Už jsem neslyšel křik, jen lehké kroky a občasné vzlyky. Po chvíli se prohla matrace a já si setřel slzy a koukl se na něj. Vypadal strašně. "Hazz?" Zašeptal jsem, aby mě hlas nezradil. "Moc mě to mrzí." Zašeptal a já se mu vrhl kolem krku. Ruka mě bolela míň, takže jsem si to jenom narazil a už to mizí.

Po nějaké době jsem se od Harryho odtáhl a viděl jeho uplakanou tvář. setřel jsem slzy a políbil ho. "Já se nezlobím. Jen jsem se lekl a měl jsem strach." Hazz se na mě ublíženě koukl. "Ze mě?" Nic jsem neříkal, jen jsem přikývl. Harry vstal a přecházel po pokoji, potom se opřel o stěnu a svezl se podél ní. Obličej si zakril rukama a zase plakal. "Já...... Nikdy bych ti neublížil." Řekl tlumeně. Jenže on mi ublížil a teď to bolí, nejen fyzicky, ale i psychicky. "Ale ty.... ty jsi mi ublížil." Zvedl jsem se a šel do koupelny opláchnout se. Obličej jsem měl oteklý a oči jsem měl červené a to všechno jen díky pláči. ŠEl jsem zase zpět, ale Harry nikde nebyl. Šel jsem dolů pozdravit ostaatní, ale nikdo tam nebyl. Vzal jsem si toast co byl na večeři. Po domě jsem neslyšel ani kroky a ani křik dětí. Nic. Koukl jsem se na hodiny. Bylo půl deváté. To jsme byli nahoře hodinu a půl? Ale kde je? Prošel jsem celé přízemí, ale nenašel jsem ho. Vyšel jsem ven, protože se u bazénu svítilo. Bylo příjemně teplo a v síti někdo seděl. Přišel jsem blíž a uviděl Harryho. Ty jeho kudrlinky bych poznal všude. "Harry?" Otočil se na mě. "Raději sem nechoď, nechci ti něco udělat, zase." Poslední slovo zašeptal, ale já ho stejně slyšel. "Harry pojď dovnitř." Nesouhlasně zakroutil hlavou. "No ták pojď. Promluvíme si a bude všechno zase v pořádku." Odmlčel jsem se. Znovu jsem se nadechoval, že budu pokračovat, ale on mě předběhl. "Ne Louisi. Není o čem mluvit. Ublížil jsem ti a do smrti si to budu vyčítat. Rozvedeme se. To bude nejlepší." Vykulil jsem oči a přišel o krok k němu, abych na něj lépe viděl. Do očí se mi draly další slzy. "Takže tohle chceš? Chceš rozvod? To opravdu chceš?" Už jsem plakal a ke konci se mi hlas zlomil. Harry se na mě podíval a taky natahoval. Vyskočil ze sítě, ale kousek odemně se zastavil. "Ne nechci, ale ani ti nechci ubližovat." Sklopil hlavu a koukal všude jinde než na mě. Nevydržel jsem to a zrušil mezeru mezi námi a objal ho. Byl napjatý a svoje ruce vůbec neobmotal kolem mě. Plakal jsem a to tak moc, že měl mokré tričko. "Harry, to mi nemůžeš udělat. Jenom kvůli debilnímu snu? Vzchop se, jsi přece chlap. A oba jsme nesmrtelní. Žádný rozvod nebude, jenom tak se tě nevzdám. A zítra odlétáme, měli by jsme se prospat. Na dnešek zapomeneme a už o tom nechci slyšet." Odtáhl jsem se od něj a popošel jsem o pár kroků dozadu. "ale ty jsi se kvůli mě málem udusil." Zase začal. Vřelo to ve mě hodně dlouho. Naštval jsem se a přišel až k němu. Vrazil jsem mu takovou facku, až mu vyhrkly slzy a hlava se mu otočila do strany. Okamžitě se za tvář chytil a koukal na mě. "Vzchop se doprdele. A teď jdeme do ložnice, kde si lehneme a budeme si povídat. Budeš mi říkat jak jsem úžasný a jak moc mě miluješ a všechno co mi na očích uvidíš. Rozumíš? Přestaň se chovat tak jak se chováš teď. Přestaň se litovat. Kde je ten zasranej Harold co si o něm povídá celý království? Kde je ten zmetek co skupuje malé firmy a potom je prodává se stopadesáti procentním ziskem? Chci zpět svého manžela, rozumíš? Chci zpět toho neohroženého Harryho, kterému bylo jedno, že náš při sexu chytil Zayn a vlastní syn!" To už jsem křičel a strkal do jeho hrudi. Plakal jsem. Harry mě chytil a objal mě. Plakal jsem a bušil do jeho hrudi. Harry mě hladil ve vlasech, aby mě uklidnil. Povedlo se mu to.