God's love

Chapter 59

Harry:

Všichni jsme se sešli v obýváku a čekali na Louiho. Ten se na nás všechny podíval a usmál se. Ani jsem nemrkl a byli jsme v obrovském bílém sále. "Loui zlatíčko, tolik jsi nám chyběl. Musíš......Musíš chodit častěji." Vzlykala mu do ramenou Hera. "Maminko. Ty jsi mi taky moc chyběla." Objímali se strašně dlouho. "Harry. Taky tě ráda vidím." Přišla celá uslzená ke mě a tiskla mě v náručí. "I já vás. A děti se také těšily." Usmál jsem se. Pustila mě a já se konečně mohl nadechnout. "Miláčci moji. Mám pro vás překvapení, ale myslím, že tatínkům to bude vadit." Klečela u dětí a culila se na ně. "Mami, jaký překvapení?" Hera se zvedla a ignorovala Louiho otázku. "Vy musíte být Aaron a Chris, nemám pravdu?" Usmála se na kluky. "A-ano madam." Zašeptal Aaron. "Jsi tak roztomilý, ale můžeš mi říkat babičko. I když se necítím nijak staře." Oba se zasmáli. "A kdo se to tady krčí? Myslím, že ty jsi Theo, že?" Theo vyšel zpoza Aarona a natahoval k ní ruku. "Ano to jsem já. Jak.." Přerušila ho. "Jak znám tvé jméno?" Theo přikývl. "Jsem Hera, žena Diova. A o svou rodinu se starám a taky na ni dohlížím. Vím vše o tom, kdo k nim přijde." Theo se začervenal. "Ano Theo, vím na co myslíš. I to vidí." Řekl jsem se smíchem. Theo sklopil pohled a byl červený až na prdeli. "Kde je táta?" Hera se najednou otočila a vypadala naštvaně. "Tvůj otec? Ani mi ho nepřipomínej. Zase měl ty svoje choutky, tak jenom čekám, kdy přivede další své dítě. Ale stejně tebě mám ze všech nejraději." Usmála se na něj. "Vy jste se zase pohádali?" Hera přikývla a to už do místnosti vešel sám Zeus. "Tatíííííí." Křičel Lou a rozeběhl se k němu. "Synku, tolik jsi mi chyběl." Políbil ho do vlasů. "Všichni jste mi chyběli." Natáhl ke mě ruku a potřásl si s ní. "Zdravím, pane." Usmál jsem se. "A koho pak tady máme. Milované vnoučata." Přišel ke všem našim dětem a obejmul je. "A ty musíš být Theo, že?" Theo přikývl a dodal. "Jo jsem Theo a jsem zmatený." Uculil se. "Chápu tě. Harry byl taky, když tady byl poprvé. Málem nám tady skolaboval. Myslel si, že se mu to zdá a chtěl pořád štípat do ruky." Všichni jsme se zasmáli.

Došli jsme až do pokoje, který kdysi patřil Louimu. "Harry, Louisi. Dnes je rada. Očekávám vaši přítomnost." Oba jsme přikývli a Aaron se na nás nechápavě koukal. Když Zeus odešel, nevydržel to a zeptal se. "Jaká rada? A proč tam máte být?" Louis mi pokynul, abych mu to vysvětlil já. "No. Věc se má tak. Když jsem málem zemřel, Zeus mě spojil s Louisem a udělal s nás bohy. Jistě, když jsem Louiho poznal, byl jen polobůh. No a od té doby, co mi zachránil život, musíme se účastnit rady, protože máme ohromnou moc." Aaron jenom vypleštěně koukal a nepobíral. Po chvíli jenom přikývl a zasmál se. "Dobře a kde budeme mezitím my?" Chtěl jsem něco říct, ale to už přišla Hera a ujala se slova. "Miláčku, vy budete venku. Tam na vás čeká to překvapení, tak si ho budete moct užít." Loui se na svou matku podíval a přimhouřil oči. "Mami máš štěstí, že musím být na té radě, jinak doufám, že to nebude nějaká podobná havěť, jakou jsi dala Herculovi do postýlky." Hera se začervenala. "Pamatuju, ale Hercules nebyl můj, chápeš. Neměla jsem ho ráda." Lou se napřímil a koukl se na ni. "Ale já také nejsem tvůj." Lehce zašeptal. "Ale to víš, že jsi. Jsi lepší než ostatní levobočky tvého otce. Tebe miluju, protože jsem tě vychovala. Chápeš? Jsi můj syn, ze všech nejlepší." Lou se na svou matku koukal a měl slzy v očích. "A ne neboj Loui, žádní hadi to nejsou." Uculila se a Aaron se koukl na mě a potom na ostatní děti. Celkem vyděšený pohled. "Pojďte kluci. ukážu vás to překvapení." Všichni se napjali a Hera vzala do náručí dvojčata a Aaron Lizí. "Pojďte ukážu vám to. Harry, Louisi pojďte taky." Přikývli jsme a vydali se na zahradu.

Louis:

Panebože, co to ta máma zase vymyslela. Vcházeli jsme na zahradu a já to uviděl. "Mami, kde jste ho našli? Myslel jsem, že utekl a najednou tu stojí." Abych vám to osvětlil, když jsem byl malý od Persea jsem dostal bílého pegase a když mi bylo asi dvanáct, zaběhl se a od té doby jsem ho neviděl. Harry se na mě koukal a potom na pegase. "To je.... jako..... skutečné?" Zakoktával se. "Jo, když jsem byl malý dostal jsem ho od Persea a potom se zaběhl a teď je zase zpět." Přišel jsem k němu a pohladil jsem ho. Pegas zařechtal a přimáčkl se na mě. Roztáhl křídla a protáhl si je. "No ták je hodnej kluk." Pohladil jsem ho. "Myslím, že je tady můžeme nechat. Otec bude zase nepříčetný, že jdeme pozdě."