God's love

Chapter 23

Louis:

Vylezli jsme z vany a zalezli jsme si do postele. Po chvíli jsme oba usnuli.

Probudil mě zvuk budíku. Nechtělo se mi vstávat a ani nevím proč máme nastavený budík, ale zaklapl jsem ho a vystal. Harryho jsem nikde nenašel, ani vzkaz, který by mi nechal, nic. Sešel jsem do kuchyně udělat snídani. Spěšně jsem proběhl celý dům, ale Harry nikde. Ani v kuchyni nebyl vzkaz. Stále mě zarážel ten budík. Možná ho nastavil včera Harry a zapomněl ho vypnout. Stál jsem u lednice a přemýšlel jsem, kde asi může být. Třeba šel nakoupit nebo jel do práce. Ale o tom by se mi snad zmínil. Možná plánoval přijet dřív, než se vzbudím. No kdo ví. Seděl jsem u televize a popíjel čaj, ale nic jsem nevnímal, jen své myšlenky. Zvedl jsem telefon a viděl, že je skoro čas oběda. Ani teď se Hazz neozval. Vytočil jsem jeho číslo.. Ale bylo obsazeno. Co to má jako znamenat? No třeba je na nějaké schůzce a nemůže to zvednout. Ještě dobrou hodinu jsem nad tím dumal, než jsem uslyšel prásknutí vchodových dveří. Rychle jsem seběhl schody a zavěsil se Harrymu kolem krku. Ani mě nepřivítal jen procedil skrz zuby: "Slez ze mě!" Shodil mě a odešel do kuchyně. Nechal mě tam. Seděl jsem na zemi a nevěřil vlastním uším. On mě odmítl a ještě mě shodil na zem? Co se to s ním jenom stalo? Rozhodl jsem se to jít zjistit a došel do kuchyně za ním. "Můžeš mi říct, co ti to přelítlo přes nos? Proč jseš na mě tak hnusný? Nic jsem ti přece neudělal." Chrlil jsem na něj otázky a on na mě civěl s otevřenou pusou. "Promiň, jsem utahanej a ty jsi byl první koho jsem vidě a vibil si na něm vztek. Omlouvám se." Políbil mě a usmál se, ale nebyl to takový vřelý úsměv, jako vždycky. Jeho pohled byl prázdný a ledový. Tolik mě to bolelo u srdce. Taky jsem se pousmál a on zase odešel. Došel jsem až do ložnice. Ležel na posteli a stále svým ledovým pohledem se na mě koukal. "Nechceš jít ke mě? Užijeme si to." Uchechtl se a poklepal na místo vedle sebe. Nic jsem neříkal, ale šel jsem si k němu sednout, nechtěl jsem ho víc naštvat.

Začal mě líbat a sahal mi na zadek. Potom mě svlékl a já svlékl jeho. Nebylo to jako pokaždé, žádné vibrace mezi námi, nic. Chytl jsem ho za jeho chloubu, ale ruku mi odtáhl. Zmateně jsem se na něj koukl a on se na mě ani nepodíval. Roztáhl mi nohy a rychle do mě zajel. Zavzdychal jsem a on tvrdě přirazil. Stále přirážel, tvrději a tvrději. Cítil jsem jak se udělal a rychle ho ze mě vytáhl. Postavil se a odešel. "Ale - ale, já ještě.." Ani jsem nestihl doříct větu a slyšel jsem jen bouchnutí dveří do ložnice. Potom zámek? On mě zamkl? Rychle jsem běžel ke dveřím ložnice a zalomcoval klikou. Ano, byl jsem zamčený ve vlastním domě. Opřel jsem se o stěnu a sjel na zem. Přitáhl jsem si kolena k hrudi a začal vzlykat. Co se to stalo s mojím Harrym? Proč to udělal? Cítil jsem se tak zneužitě. Stále jsem vzlykal a bylo mi jedno, že jsem byl nahý a že mi bylo chladno. Zvedl jsem se a oblékl se. Uslyšel jsem zašramocení v zámku a dveře se otevřely. "Jdeme na večeři, tak se hezky obleč. A konečně přestaň brečet neto ti dám důvod. Víš jak to bude vypadat, když budeš mít opuchlé a červené oči?"

Měl jsem na sobě oblečení, které mi vybral sám, protože když jsem si oblékl svoje skinny jeans a černé tričko, začal křičet a vyváděl. Měl jsem košili, nedopl jsem poslední dva knoflíčky a už jsem byl obdařen tím nejhnusnějším, mrazivým pohledem. Černé kalhoty jsem měl přišpendlené páskem těsně na bocích a přes pěradlo židle jsem měl přehozené sako. Na Harryho jsem se snažil nekoukat, protože pokaždé co jsem tak učinil, podíval se na mě zlostně a škaredě. Nemluvil jsem. Měl jsem z něj strach. Když přišel číšník, Harry vybral i za mě. Vůbec ho nezajímalo, že to nechci nebo tak, bylo mu to jedno. "Dnešní večer si to užijeme." Jen jsem kývl hlavou, ale nekoukal jsem na něj. "Ty se na mě ani nepodíváš?" Zavrčel. Začaly se mi plnit oči slzami a já vzhlédl. Už jsem v jeho očích neviděl tu prázdnotu, ale obavy a strach. "Co jsem ti to jenom prováděl?" Vzdychl a nahrnuly se mu do očí slzy, stejně jako mě. Rychle se postavil a rychlým krokem odešel, asi na toaletu. "Harry!" Zakřičel jsem za ním, ale on se neotočil.

Uběhlo asi dvacet minut, než se vrátil a sedl si vedle mě. Já už jsem začal jíst a po očku jsem ho sledoval. "Moc se omlouvám, nevím co se to se mnou stalo. Prosím odpust mi." Zašeptal a já přestal jíst svůj těstovinový salát. Koukl jsem se na něj a on ke mě vztáhl ruku. Rychle jsem se odtáhl a se starchem se na něj koukal. "Já ti nechci ublížit." Polekaně se na mě koukal a já ho pohladil po tváři. Jeho pleť byla sice dokonalá, ale chladná jako led. Nevím, co se to děje. Vše se začalo rozmazávat a v okolí nezbylo nic, jenom já a on. Políbil mě, teď už vřele. "Miluji tě." Šeptl jsem mezi polibky a on se usmál. "To i já tebe koťátko." A byl tady. Takhle mi říká pořád, kdyby se s ním něco dělo, takhle by mi neřekl. Oddechl jsem si a začali jsme zase jíst. Všechno se začalo rozjasňovat a všechny mé obavy a černé myšlenky z dnešního dne, zmizely. Harry zaplatil a my se vidali temnou uličkou domů. Nechtěli jsme si brát taxi, protože byla tak krásná a teplá noc. Když jsme procházeli jednou uličkou, kousek od našeho domu, zastavil nás nějaký muž. Když jsme se chtěli otočit odněkud se vynořilo dalších pět. Pořád na nás sahali a křičeli. Chytil jsem Harryho ruku pevněji a uslyšel zavolání. "Hele, dva buzíci přišli." Otočil jsem se za tím hlasem a uviděl nějakého muže, měl vyšší postavu a snědý obličej. "Všechny cenný věci naházejte sem." Ukázal na pytel zase druhý muž a já začal vzlykat. "Nebreč nebo uvidíš." Křičel další. Harry mě chytil za ruce a pevně je stiskl. "Navalte všechny věci, slyšeli jste buzny?" Křičeli stále hlasitěji. Když ani potom se tak nestalo, muž, který stál přímo před námi vytáhl zbraň a mě se zatemnilo před očima. "Harry dej mu to." Zašeptal jsem roztřeseným hlasem. " No, slyšel jsi tu děvku? Dělej, dělej nebo to nedopadne dobře." Harry byl ale jako skorpnělý. Po chvíli se postavil přede mně a já uslyšel výstřel. Harry se začal kácet k zemi a ostatní muži utekli. Podložil jsem Harrymu hlavu a začal vzlykat. "Harry, zůstaň semnou." ale on nereagoval. "Slyšíš mě? Nesmíš mě tady nechat." Třásl jsem s ním, ale nic. Jen jeho košile se začala barvit do ruda a já nevěděl co mám dělat. Zatlačil jsem na ránu a on otevřel oči. Pootevřel ústa a šeptal. Neslyšel jsem ho, proto jsem se k němu naklonil. "Miluju tě, Boo. A vždycky budu, na to nezapomeň. Rozumíš?" Začal jsem přikyvovat a on začal kašlat. Vykašlal spoustu krve a já věděl, že je to konec. "Nezvládnu to tu bez tebe." Rozplakal jsem se na plno a nechtěl ho pouštět, takhle to nemohlo zkončit. "Taky tě miluju. Strašně moc. Prosím. Nesmíš mě opustit." Pořád jsem ho hladil po tváři a mu stekla jedna jeiná slza a s posledním výdechem řekl mé jméno.

Harry mi zemřel. Jenom kvůli nějakýho chlapa. Rozplakal jsem se na plno a přitahoval jsem si Harryho blíž k tělu. Chtěl jsem, aby žil, nic víc nechci. Celý svět kolem mě zmizel a já nedokázal myslet na nic jiného, než na to, jak už nikdy neuvidím Harryho smát se.Už nikdy nebudu moct pohlédnout do jeho zelených očí. Nikdy nespatřím jeho kudrlinky ani dolíčky. Byl jsem ponořený v myšlenkách, když jsem ucítil silný stisk na mých pažích. Nechtěl jsem vzhlédnout, proto jsem si Harryho bezvládné tělo přitáhl blíž k sobě. Ty ruce, co mě svírali semnou začali třást.

Najednou všechno zaplnilo bílé světlo a nademnou se objevila postava s velkýma, zelenýma očima,  hnědýma kudrlinkama a ustaraným obličejem. Rychle jsem se posadil a zmateně jsem se díval. "Lou, víš, jak jsi mě vyděsil?" Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl jsem v naší ložnici. Ale jak? "Co se stalo? Vždyť jsi umřel?" Harry se zametně podíval a stáhl si mě do objetí. "Něco se ti muselo zdát. Celou dobu jsi sebou házel a něco jsi křičel ze spaní." Stále jsem tomu nemohl uvěřit. "Byl to jen sen?" Harry se odtáhl a přikývl. Spečetil to polibkem a měl pravdu. Byl to jen zlý sen. "Co se ti zdálo?" Setřel mi slzy z tváří a hezky mě hladil po vlasech. "Byl jsi na mě zlý a potom jsi mě donutil jít na večeři. Objednal jsi hnusné jídlo a pak ti došlo, jak jsi se ke mě choval. A když jsme odcházeli z restaurace, přepadli nás kousek od domu. Nechtěl jsi jim nic dát, proto tě postřelili. Nešlo nic dělat. A potom jsi umřel." To už jsem se opět rozplakal a on si mě opět přitáhl do objetí. "No tak, byl to jenom zlý sen. Nic z toho se nestane, ano? Ještě tě budu hodně dlouho štvát." Přikývl jsem a otřel si slzy. "Nakonec se mnou někdo začal lomcovat a pak jsem se probudil." Seděli jsme vedle sebe a já byl tak unavený. Podíval jsem se na budík a zjistil, že je teprve čtvrt na čtyři. "Myslíš, že ještě usneš?" Ptal se mě Harry. Jen jsem přikývl a on si lehl vedle mě. Položil jsem si hlavu na jeho hruď a po chvíli jsem usnul. Stále jsem doufal, že se mi takový sen zdát už nikdy nebude.

Poznámka autorek:

Zdravíme květinky, snad jste se nevylekali. Příběh nám přišel obyčejný, když by se měl odehrávat den po dni, proto jsme ho chtěli obvzláštnit. A taky se nám zdálo, že tam není moc akce, takové té krimi, triler, drama akce :) Snad nás chápete, co tím chceme říct. Snad se i přes drama díl líbil. Budeme se těšit na odezvu. Yout Dominant X Submissive <3