God's love

Chapter 69

Louis:

Zazvonil budík a já rychle vyskočil z postele. Je to tady, dneska odlétáme na dovolenou. Konečně. "Harry?" Nic. "Hazz." Lehce jsem zakřičel a Harry sebou ošil. "Hmm?" To bylo jediné co ze sebe dostal, protože měl obličej zabořený do polštáře. "Vstávej, musíme se nachystat a jet." Harry opět zabručel, ale otočil se na záda. "A kolik je?" Koukl jsem se. "Je skoro osm. Děti už jsou dole." Harry se na mě usmál a přikývl. "Ale ještě počkej, chci se pomazlit." Udělal psí oči a já si k němu lehl. Přitáhl si mě do objetí a pusikoval mi zezadu krk. "Loui?" "Hmm?" "Myslíš, že si to užijeme?" Otočil jsem se na něj a vykulil oči. "To myslíš vážně? Jistěže užijeme. A jak se vrátíme, půjdeme našim přátelům na svatbu a bude to všechno úžasný a budeme se milovat na pláži a budeme plavat v moři a slunit se. Děti kolem nás budou pobíhat a křičet a taky budeme stavět hrady z písku." Rozplýval jsem se. Jak ho to mohlo napadnout? Jen přikývl a pozoroval mě. "Měli by jsme vstávat." Dodal jsem a Harry si povzdychl. "Tak fajn, odlétáme kolem jedenácti, takže máme spoustu času." Vytřeštil jsem oči. "Spoustu času? Než naložíme všechny děti a všechny kufry a než je oblečeme a než tam dojedeme, tak tak to stihneme, uvidíš."

Půl jedenácté:

Harry:

"No jo, já vím, říkal jsi to." Povzdechl jsem si. Louis se jenom zašklebil. Ještě jsem se domluvil s Lukem, aby chodili krmit Scoobyho a popoháněl jsem Chrise, aby se konečně posadil. "Tak jsme všichni?" Zeptal jsem se, když jsme seděli v autě. Louis se otočil dozadu na děti a potom na mě. "Myslím, že ano." Přikývl jsem a nastartoval. Theo a Aaron jeli hned za námi. Cesta trvala jen patnáct minut, tak jsme to nakonec stihli.

Vystoupili jsme z auta, které jsme zaparkovali v garáži u hangáru. "Zdravím Mitchi." Potřásl jsem si rukou s naším pilotem. "Dobrý den, pane Stylesi." Usmál se na mě. Potom si potřásl rukou s Louim a šel nám představit naší letušku. Oh ne, to je ten chlap ze snu. "Dobrý den, jmenuji se Charlie a budu váš steward po dobu vašeho letu." "NE!" Zakřičel jsem. Louis se na mě nechápavě podíval a odtáhl mě kousek dál. "Co to děláš?" "Louisi, to je ten chlap." "Jakej chlap?" "No ten ze snu!" Řekl jsem trochu víc nahlas. "Ou." Vydechl a potom se na něj podíval. Charlie měl v obličeji opovrhující výraz. Zapojil jsem své smysly a zaměřil se na něj. Četl jsem mu myšlenky a to ani nikomu nebudu říkat, na co všechno myslel. Za tu dobu, co jsem Bohem, jsem se naučil své schopnosti ovládat, teda jen některé.

To co jsem se z jeho myšlenek dozvěděl, mě přesvědčilo o tom, že nepoletíme na čas. Koukl jsem se na Louiho a přitáhl si ho do polibku. Políbil jsem ho a než jsem se odtáhl, nahl jsem se k jeho uchu a zašeptal, aby volal policii." Koukl se mi do očí a já přikývl. "Omluvte mě, musím zavolat mámě, rodinná kolize, vždyť to chápete, ne?" Usmál se a odešel. "Omluvte ho, ale nepoletíme tak jak jsme se domluvili." Pilot přikývl a dodal. "V pořádku, je to vaše letadlo, já jsem pouze váš zaměstnanec. Nikam nespěcháme." Děkovně jsem se usmál a přikývl. Potom jsem se zaměřil na Mitche a přečetl jeho myšlenky. Byl čistý jako lilie. Myslel na svou ženu a syna, který bude promovat. Lehce jsem se usmál a hledal nějakou spojitost s ním a tím vrahem. Nic. Oddychl jsem si. Přišel Louis a usmál se. "Hotovo?" Zeptal se nervozně Charlie. "Jistě, ale musíme počkat, aaronovi se udělalo zle a tak si šel něco koupit do lékárny." Chris si odfrkl a já po něm hodil vražedný pohled. "A je v pořádku? A kde jsou děti?" "Čekají v garáži." Přikývl jsem a poslal Louiho za nimi.

Louis:

Volal jsem policii a ti by měli do desíti minut dorazit. Prý ho máme zdržet a nenaštvat. Došel jsem za dětmi a Marthou a vyložil jim náš plán. "Dobře, takže za chvíli dorazí policie. Zůstanete tady, doku pro vás já nebo táta nepřijdeme, jasný?" Všichni přikývli. "Fajn." Usmál jsem se. Otočil jsem se a šel zpět za Harrym. Došel jsem k němu a usmál se. "Ještě se váš syn nevrátil?" "Ne, ještě ne a přestaňte být nezdvořilý, to my vás platíme, ano? Uvědomte si s kým mluvíte." Lehce jsem zvýšil hlas a viděl jeho naštvání v očích. Jenom přikýv a dál se nevyjadřoval. Za chvíli jsme zaslechli z dálky zvuk sirén. "Co se děje?" Ptal se náš pilot. "Nemám ponětí, možná náš soused pašuje drogy." Zasmál se Harry. To už ale přijeli až k hangáru a obklíčili nás. Z auta vylezl strážník a za ním zastavilo auto těžkooděnců. Co se to děje? Proč tolik? "Ustupte od podezřelého." Zakřičel na nás důstojník. "Kde je?" Ptal se. Harry se rozhlídl a potom zašel za letadlo. Po chvíli přišel i a Charliemu držel ruce za zády. "Charli Fitesy, jste zatčen za pokus o vraždu, ublížení na zdraví a sedminásobnou vraždu. Máte právo nevypovídat, cokoliv řeknete může být u soudu použito proti vám. Máte právo na advokáta, pokud si ho nemůžete dovolit, bude vám státem přidělen." Zapli mu pouta a já se přitulil k Harrymu. "Jednou vás dostanu, oba dva." Zakřičel a odněkud se vyrojili fotografové. No jo, Harry je známá osoba, tak proto. Běžel jsme pro děti a dovedl je k letadlu. Všichni jsme měli kufry a podávali je Mitchovi, který dával kufry do podpalubí. "Musíme se vyfotit." Zašeptal mi Harry do ucha a já na něj střelil pohled. "Dobře." Všichni jsme se otočili na fotografy a pni nás začali fotit a posléze bombardovat otázkami typu: Kam letíte? Je to kvůli vrahovi Chariemu Fitesovy? Kdo to s vámí letí? To Harry ale pokaždé odpálkoval s tím, že nebude komentovat nebo bez komentáře. Popostrkoval nás do letadla a my se všichni usadili. Harry ještě podepisoval pár papírů s policisty a ukazoval jim, kde je zbraň.