God's love

Chapter 36

Doma

Louis:

Harryho konečně pustili domů. Před čtrnácti dny ho operovali a já každý den za ním chodil. Samozřejmě i za našimi chlapečky. Jsou strašně rozkošní. Vůbec se mi nepodobají. Snad bude naše holčička po mě. Alespoň trošku. Harry ležel na pohovce a vypadal sklíčeně. "Stalo se něco, Hazz?" Měl zarudlé oči a já si k němu přisedl. "Nic se nestalo." Snažil se o úsměv, ale podařilo se mu povytáhnout jen koutky. "Nelži mi, víš, že to poznám." Hazz se jenom uchechtl a pohladil mě. "Že ty mě vždycky odhalíš." Políbil mě. " Stýská se mi po klucích. Chci je mít u sebe." Pohladil jsem ho po vlasech a přitáhl do objetí. "Vím, že se ti stýská, mě taky, ale nebude to trvat dlouho a budou doma. Za chvíli příjdou kluci. Půjdeš s námi?" Hazz vzhlédl a usmál se. "Kam jdete? Nechci tady být sám. Zase bych.... zase bych plakal. Taky ty hlasy, ubíjejí mě." no jo, dneska jsme netrénovali. "Promiň, já zapomněl. Ale kluci tady budou za půl hodiny. To stihneme." Mrkl jsem na něj a on se postavil a nachystal se. Není to nic příjemného. Vnímat tolik hlasů najednou. "Cítím se jako schyzofrenik." Ani neví jak jsem se cítil já. Dokázal jsem se s tím vyrovnat celkem rychle, ale u něj je to těžší, protože byl člověk. "Za pár dní to pomine. Soustřeď se na tlukot svého srdce a nic jiného nevnímej, snaž se všechno odbourat. Stres, zlobu, smutek, všechno. Jsi to jen ty a tvé srdce." Chvíli jen stál a nahlas dýchal. Po chvíli oči otevřel a usmíval se. "Loui, utichlo to." Usmál jsem se a pokýval.

Harry:

Zvonek. Kluci jsou tady, ani nevím kam jedeme. Doběhle jsem otevřít a uviděl smějícího se Nialla. "Ahoj, Ni, Loui za chvíli bude, kde máš rodinku?" Objal jsem ho a lehce políbil, tak jako pokaždé. Zrovna on byl oporou Louimu po mém kolapsu. Jsem mu za to strašně vděčný. "Ahoj Ni, doufám, že mi tady nesvádíš manžela." Uslyšel jsem za sebou. Oba jsme se uchechtli a Niall promluvil. "Ahoj Lou, tvého manžela? Ne, budu mít svého. Ale kdyby jsi se ho chtěl zbavit, jsem první na seznamu." Lou ho šťouchl do ramene a my vyšli k autu. Otevřel jsem dveře a uviděl Liama, jak sedí vedle sedačky s Bell. "Páni, ta vyrostla." Sedl jsem si k němu dozadu a pohladil ho po paži. Oba s Niallem byli naši nejlepší přátelé. "Kam jedeme?" Liam se na mě usmál a nadechl se. "Jedeme do obchodu přece a potom se pojedeme kouknout na kluky." Zářivě se usmál a ukázal dvě řady bílých zoubků. "Musíme jim přece připravit pokojíček. Za pár dní budou doma a vy ještě nic nemáte nachystané." Jo to byla pravda. A taky se potřebuju odreagovat.

V obchodním centru jsme nakoupili barvu a ostatní věci do pokojíčku, přibrali jsme další kočárek a postýlku a další oblečené a všechno potřebné. Kluci toho taky dost nakoupili, ale většinou nábytek, který si nechali poslat, tak jako my. Už jsem se vážně těšil za mými kluky.

Stál jsme před inkubátorem a čekal, až mi sestra podá mé děti do náručí. už je smím pochovat. Tolik mi chybí a jsou tak moc hodní. "Ahoj kluci, tady táta. Už se na vás strašně moc těšíme. Budeme vám zařizovat pokojíček a za skoro dva měsíce budete mít sestřičku. Na ni se taky těším. Zlatíčka tolik jste mi chyběli, už vás chci mít doma." Začal jsem plakat a mé děti semnou. Začal jsem je utěšovat, že to bude dobré. Uklidnil jsem se a oni semnou. Tolik mi chyběly ty malé ručičky a jejich miminkovská vůně. Už se nemůžu dočkat. Musel jsem se rozloučit a nerad odejít. Skoro celou cestu jsem zadržoval slzy, aby to nikdo neviděl. Když jsme dojeli domů, vystřelil jsem i s věcmi do dětského pokoje a kluci zůstali dole v jídelně, asi ještě něco řešili. Já jsem se rozhodl, že jim vymaluju pokojíček, musím se nějak zabavit. Začal jsem mýchat barvu a skoušet nátěry, když mě za rameno chytil Niall. Snažil jsem se otřít slzy, které mi stékaly po tvářích, ale jeho ruka mě zastavila. Přitáhl si mě do objetí, i když jsem byl vyšší, nevadilo mi to. Rozplakal jsem se nalno a on mě hladil ve vlasech. "Šššš, to bude dobré, chtěl by jsi pomoc? Proslýchá se, že jsem nejlepší malíř pokojů v celém městě." Usmál se na mě tak vřele. Jeho smích byl nakažlivý. Už mě netížily slzy a hlasy pomalu utichaly. Konečně jsem byl šťastný. Dokud nebylo vše hotovo a on neodešel.