God's love

Chapter 85

O 7 měsíců později:

Aaron:

"Dělej tati. Je to tady!" Křičel jsem na celý dům, protože místo učení, utěšuju rodícího Thea. Je březen a asi čtrnáct dní do termínu, jenže našim malým dorbečkům se chce ven. Theo pláče a drtí mi ruku. Volám na otce, ale asi mě neslyší... "Co se stalo?" Árés? No tak fajn, lepší než nic. "Umíš řídit?" Přikývl. "Co je?" "Theo rodí. Musíme do nemocnice, hned." Árés začal zmatkovat a pobíhal po domě, jako by rodila Am. Jo,mají termín za dva měsíce. "Uklidni se. Rodí on. To já bych měl vyšilovat. Do auta hned." Zakřičel jsem. Árés se konečně vzpamatoval a začal normálně fungovat. "Vem ho do auta, já zajdu za rodiči. Hned jsem zpět. Lásko, chytni se ho. Bude to dobré, ano?" Zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho. Povzbudivě jsem se na něj usmál a on přikývl. Vyběhl jsem schody a vpálil rodičům do ložnice. Poklidně spali, ještě aby ne, vždyť jsou tři ráno, ale bohužel pro ně, musím je probudit. "Tati." Křikl jsem. Oba se prudce probudili a koukali na všechny strany. "Co je. Co je. Co je." Ptal se Harry. "Theo. Už rodí." Táta Louis vyskočil na nohy a začal na sebe házet oblečení. Harry jak by smet. "Jeď. Dorazíme tam za vámi." Přikývl jsem a pelášil zpět do auta. Sedl jsem si k Theovi a Árés nastartoval a vyrazil.

Harry:

Rychle jsme vystartovali a vyjeli do porodnice. Aaron seděl na nepohodlných židlích a mnul si obličej. "Kde je Theo?" Ptal se polekaně Louis. "Je na sále. Nechtěli mě k němu pustit." Louis si sedl k němu a objal ho. "Bude to v pohodě, jo? Nedopustili by jsme, aby se mu něco stalo. Rozumíš?" Aaron přikývl a setřel si obličej. "Dáte si kávu?"Oba přikývli a já se vydal k automatu. Není to nejlepší káva, ale pro zabití času to ujde. "Jste pan Styles?" Otočil jsem se na mladého doktora. "Ano to jsem já." "To vašeho přítele jsme operovali?" Polekaně jsem se koukl. "Ne, přítele mého syna." Doktor zamrkal a pak se koukl na Louiho a Aarona. A pak znovu na mě. "Dobře, tak zajdeme za vaším .... ehm rodinou." Přikývl jsem. "Aarone, tohle je pan doktor, operoval Thea." Aaron vyskočil a koukal na doktora. "Je v pořádku? A děti?" Doktor přikývl a pak ukázal na pokoj. "Můžete jít za ním. On i obě děti jsou zcela v pořádku." Aaron přikyvoval a běžel na pokoj číslo 7. Lehce zaklepal a vešel dovnitř.

Louis:

S Harrym jsme čekali na chotbě a nechali jsme jim trochu soukromí. Po chvíli přišel Aaron a nesl dva uzlíčky. Oba byli v modrých dekám. "Chci vám představit Alexe a Joshe Stylesovi." Aaron skoro plakal. Já to nevydržel a slzy se mi spouštěly z očí, jako vodopády. "Můžu si je pochovat?" Ptal se Harry a já si stoupl k němu. Aaron dal jednoho mě a druhého Harrymu. "Jsou krásní, stejně jako jejich tátové." Prohlásil jsem a rozplýval se na d drobečky. Z ničeho nic přišel Árés a usmíval se na všechny kolem. "Díky, že jsi nás sem dovezl, bez tebe by ani jeden tady nebyli. Díky." Aaron se mu vrhl kolem krku a poplácal ho po zádech. Vypadá to, že se za tu dobu, co je na zemi, změnil. K lepšímu. "Můžu za Theem?" Zeptal jsem se. "Jistě." Přikývl Aaron a já mu dal jeho dítě a vydal se za Theem.

Zlehka jsem otevřel dveře a uviděl drobnou postavu, jak leží v posteli. "Ahoj. Jak ti je?" Theo se lehce usmál a posadil se o kousek výš. "Ujde to. Ale všechno mě bolí." "Za pár dní se ti uleví." Ujišťoval jsem ho. "Kde mám děti?" "Aaron je má na chotbě. Ukazuje je Harrymu a Árésovi." Theo se zasmál. "Tak mladí a už dědové. Kdo by to byl řek, že?" Přikývl jsem a zasmál se s ním.

Aaron:

Tátové i strýc odjeli a já zůstal s mojím miláčkem. "Jak ti je?" ŠEptl jsem, abych nevzbudil naše děti. "Je mi krásně, ale všechno mě bolí." Soucitně jsem se na něj podíval a políbil ho na rty. "Jdi spát, ráno zase přijdu." Theo přikývl a políbil mě. Znovu. "Teď už ti zbývá jediné, vzít si mě." Zasmál se a já se zastavil v kroku. Otočil jsem se a koukal na už spícího Thea. Myslel to vážně? Měl bych si ho vzít?

Nasedl jsem do auta a mířil domů. Celou cestu jsem o tom přemýšlel. Doma na mě čekal táta Louis. Seděl v kuchyni a popíjel svůj čaj. "Proč nespíš?" Ptal jsem se ho. "Protože si s tebou musím promluvit." Tohle nikdy nekončí dobře. Sedl jsem si naproti němu a vyčkával až začne. "Aarone, jsi už velký a s tátou si myslíme, že když už máš rodinu, měl by sis Thea vzít. Možná se ti to bude zdát bláznivě, když jsi takhle mladý, ale když se ti něco stane, Theo a děti po tobě nedostanou nic.  Musíš myslet do budoucna. Byt v centru je psaný na tebe, kdž budete manželé, bude vás obou." Začal táta, ale po chvíli jsem ho nevnímal. Jen co narazil na slovo svatba, zatmělo se mi před očima, těžko se mi dýchalo, v klku jsem měl jako na sahaře a hlava se mi točila, jako bych byl na kolotoči. Začalo se mi stmívat před očima a najednou jsem neviděl nic. Jen tmu.

Uslyšel jsem zdálky křik mého otce. "Aarone, vstávej." Volal na mě. Začal jsem otevírat oči a koukal jsem se kolem sebe. "Ty jsi mi dal." Dodal po chvíli a pomohl mi posadit se zpět na židli. Setřel jsem si spocené čelo a napil se vody. "Co se stalo?" Ptal jsem se zmateně, protože si toho moc nepamatuju. "Začal jsem mluvit o svatbě a ty jsi omdlel. Chápu, že je toho na tebe moc, ale popřemýšlej nad tím." Dodal a já přikývl. "Tati? Mám strach. Co když pro něj nejsem dost dobrý?" Táta se zasmál a koukl mi do očí. Měl krásné oči, jako oceán. Tak modré, jako neměl nikdo jiný na světě. "Proto má s tebou dvě děti? Proto tě snáší? Nemyslím si. Miluje tě a to je hlavní. Jsi jeho rodina, protože nikoho jiného nemá. Když by jsi ho opusti ty, zůstaly by mu jen děti, nikdo jiný." Sedl jsem si zase na židli a skroušeně svěsil hlavu i ramena. "Dobrá. Až ho povezu domů, zeptám se ho. I když, příští týden máme výročí, to bude víc romantické. Musím zamluvit stůl a hlídání a taky musím koupit prsten. Panebože. Byl jsi taky tak nervózní?" Táta se zasmál a sedl si zase naproti mě.  "Ne nebyl jsem nervóní, protože o ruku mě požádal Harry. Já jsem o tom nevěděl." Zasmál se, při vzpomínce na něj a otce. Jen doufám, že my budeme mít taky tak skvělé vzpomínky, jako májí mí otcové.

Poznámka autorek:

Po měsíci jsme zpět. Musíme vám oznámit, že se chýlíme ke konci, protože máme nápad na další delší příběh. Ostatní píšeme jen s deseti díly, ale tento nový zamýšlený příběh bude zase dělší... Takže uvidíme. Jsme rády, že jsem stále naši čtenáři i po 8 měsících. Dominant X Submissive :-*