God's love

Chapter 32

Harry:

Ráno mě probudil otravný zvuk příchozího telefonu. Kdo mi to jenom volá? Ani jsem se nekoukal na jméno a zavrčel do telefonu. "Co je?" Chvíli se nic neizývalo a potom jsem uslyšel hlas. "Dobré ráno." Ach jo. "Co chcete Maliku? Já spím." Zavrčel jsem na mě už dobře známý hlas. "Co se zase stalo?" Uslyšel jsem nádech. "Nic se nestalo, jen mě vaše sestra pověřila, abych vám viřídil, že dnes příjdeme na oběd." Řekl na jeden nádech. "A to jste mi musel volat.. o půl sedmý? Normální lidi spí. Klidně jste mi mohl zavolat kolem devátý." Zuřil jsem, doufám, že to pochopí a nebude se chtít vykecávat. "Omlouvám se pane Stylesi. Naschledanou." "Naschle, jo a vyřiďte Gemmě, že beru na vědomí, čekáme vás kolem jedné." S těmito slovy jsem zavěsil. "Stalo se něco?" Otočil jsem se na rozespalé koťátko vedle sebe. "Ale ne, nic, ještě spinkej koťátko." Pohladil jsem ho po vláskách a on se zavrtal víc do peřin. "Takhle jsi mi dlouho neřekl." Usmál se a otevřel očka. "Je brzy, ještě můžeme spát." Políbil jsem ho na čelo a lehl si k němu.

Vstávali jsme kolem půl desáté. "Zlato, to máme ještě čas dát si společnou vanu." Zavrkal na mě Lou. "V to doufám, lásko. Proč zrovna dnes musí přijet sestra a on?" Louis se začal svlékat cestou do koupelny. Neodolal jsem a chytil ho za zadek. "Ach Hazz. No to já nevím. Proč jsem vůbec tak vysazenej na Zacka?" Uchechtl jsem se jeho vzdychu a protočil oči. "Zlato, je to Zayne, ne Zack. No prostě je k ničemu." Louis se jenom otočil a nastavil vodu. "Proč ti vlastně všecko odkázal otec? Myslím jenom tobě." Nechápavě jsem se na něj podíval. "Protože jsem jeho syn." Louis si povzdychl a vlezl do vany. "Ale já myslím, proč jenom tobě? Proč něco nenechal Gemme?" Střelil jsem po Louisovi pohled a vlezl si vedle něj. "No možná proto, že Gemmin táta žije v Dublinu." Louis se na mě podíval a rty se mu vytvořili do mírného "O". "Ano chápeš to správně, máme jiné otce." Přitáhl jsem si ho a dal mu pusinku na nosík a pohladil ho po bříšku. "Jak se má mimi?" Louis si povzdychl. "Mimi pořád tatínka zlobí. Nevím proč, ale asi se mu tam nelíbí." Uchechtl se a plácl se do čela. "Co se stalo?" Louis se koukl na hodiny, které stály vedle umyvadel. "Zapomněl jsem na Liama. Máme jít na procháku, za hodinu."

Louis:

"Zapomněl jsem na Liama. Máme jít na procháku, za hodinu." Hazz mě jen pohladil a tiše řekl. "Tak běž, já mezitím uvařím, alespoň se mi tam nebudeš plést." Doširoka se usmál a já ho praštil do ramene. Na to se zasmál ještě víc. "Potřebuješ chodit ven, prospěje ti to. A taky uvidíš malou Bell." Usmál jsem se, když jsem si vzpomněl na malou. "Hazz, já už se těším, až budeme mít svoje." Louis pohladil své bříško a pak to mé. "Ale to já taky. Koupíme kočárek, takový pro dva. A vymalujeme jim pokojík, jedna strana bude pro holčičku a druhá pro chlapečka. I s Liamem a Bell budeme chodit na procházky do parku a až budou starší budou si hrát na hřišti. Můžou spolu chodit do školky a možná i do školy. Budou z nich přátelé a jednou, snad ne až za dlouho, si kluci pořídí další dítě. Možná chlapečka a mohl by být starší než naše děti, bude je všechny chránit. A nebo si můžeme adoptovat my nějaké starší dítě a dát mu domov na který čeká." Hazz se začal rozplývat nad možnou budoucností. A tvářil se tak moc spokojeně. "Taky se strašně těším. Ještě pár měsíců a budeme mít frmol." Pohladil mě po tváři a lehce políbil. "Hazz! Já zapomněl na školu. Jak to uděláme?" Trochu jsem posmutněl, že se budu muset vzdát školy, a to jsem tam zatím ani nebyl, jen jsem přijat. "Neboj Lou, mám to vymyšlené. Odpromuju o rok dřív. Stejně mám skoro všechny předměty hotové, stačí napsat bakalářskou práci a ještě nějaké věci kolem, ale jistě bych zvládl udělat dva roky najednou. To by nám to mohlo usnadnit." Usmál se na mě, ale já jen pokroutil hlavou. "A co já? Já nemám hotový ani jeden rok. Já se nechci vzdát školy." Teď jsem skoro plakal. "A navíc, celý rok? Budeš se muset učit a já taky, jak to budeme dělat?" Hazz se jen usmál a dodal. "Neboj Boo, najmeme si chůvu a když budeme potřebovat, se vším nám pomůže." Pohladil mě po paži a usmál se. Jeho klid chci mít.

Harry:

Vylezli jsme z vany, podotýkám, že ani jednomu z nás se nechtělo, a Louis se nachystal na procházku s Liamem a já se vydal do kuchyně začít připravovat oběd. Jen v boxerkách jsem došel do spíže a začal se rozhlížet. Ani nevím co uvařím. "Hazz? Tak já jdu, ano? Zvládneš to tu?" Jen jsem vystrčil hlavu a usmál se. Louis měl na sobě šedivě kalhoty a tričko s krátkým rukávem. Na nohách měl sportovní tenisky a vypadal tak sexy. "Hmm, moc ti to sluší." Louis se jen usmál. "Ale na to jsem se neptal." Další smích. "No dobře. Zvládnu to, vždyť jsem žil skoro tři roky sám." Louis se jen uchechtl a odešel. Za pár sekund jsem uslyšel klapnout vchodové dveře a to byl povel k tomu, abych si pustil naplno písničky. Zašel jsem k rádiu a pustil první hudební stanici. Začal jsem se pohupovat do rytmu a stále přidával na hlasitosti, až se celý dům otřásal v základech. Postupně jsem si donesl všechny ingredience a pustil se do vaření. Rozhodl jsem se uvařit Ratatouille. Je to mé oblíbené francouské jídlo a navíc není těžké na přípravu. Našel jsem si recept v naší velké kuchařce a začal jsem.

Po hodině jsem zvedl telefon a zavolal Louimu, kde je. On mi odpověděl, že se šli kouknout do parku a s malou tam na chvíli zůstali. Měl jsem o něj strach. A taky o mimi. To moje mimi je nějak v klidu, asi ho uklidňuje hudba, která hraje a já si do ni zpívám. Po další půl hodině jsem měl vše hotovo, dokonce jsem stihl přichystat stůl a ani jsem si nevšiml, že Louis přišel. Zpíval jsem si a on se jen usmíval. Stál ve futrech a koukal na mě, jak dodělávám jídlo. "Fuj, víš jak jsem se lekl?" Chytil jsem se na místě, kde je srdce a z těžka oddechoval. "Já vím, volal jsem, ale neslyšel jsi mě, protože tady hrála moc nahlas hudba a taky jsi zpíval. Kdyby jsi měl tu hudbu ztlumenou, slyšel by jsi jak křičím od vchodových dveří a jak bouhly, díky průvanu. Jo a ta hudba šla slyšet až na ulici a uvědomuješ si, že ulice je od domu skoro sedmset meterů?" Jen jsem se usmál a porkčil ramena. "No co, už nebydlíme v paneláku, můžu si dovolit mít trošičku nahlas hudbu ne? A navíc, mimčo to uklidňovalo." Jen se na mě usmál a pohladil mi stále nahí bříško. Nejraději jsem po domě chodil jen v boxerkách, ale musel jsem se jít převléknout. Venku bylo vedro a já nevěděl co na sebe. Louis vyšel ze šatny a měl na sobě kraťasy po kolena a proužkované tričko. Šel jsem do šatny a začal se přehrabovat ve věcech. "Chceš pomoc?" Zeptal se mě Loui a já jen přikývl. Louis sáhl pro teplákové kraťasy po kolena a volné bílé tričko. Byl jsem mu vděčný. " Díky, co já bych bez tebe dělal, Koťátko?" Louis se usmál a dodal. "No to já nevím, ale jsou tady." Oba jsme rychle vyběhli a pádili ke dveřím. "Ahoj, jak se máte?" Objala mě Gemma a hned potom se vrhla na Louise. "Zdravím." Usmál se na nás Zayn a natáhl ke mě ruku, potom k Louimu. "Taky vás zdravíme." Dodal Louis a Gemma mu vyhrnula tričko. "Nazdárek zlatíčko moje, tady je tetička." Začala mluvit k Louimu vystouplému bříšku. Potom se otočila ke mě a zase zašišlala. "No neboj prcku, na tebe jsem nezapomněla." Zayn na nás nechápavě koukal a potom chytil Gemmu za ruku. " Co to děláš? Jaké děti?" Zayn se tvářil trošku nechápavě a Gemma se na nás koukla s otázkou, zda mu to má říct. Gemma se to dozvěděla chvíli po mojí mámě, ale nikomu to neříkala. "No tak do toho." Pobídl ji Louis a zakril si břicho. "Zlato, oni budou mít děti." stále se na ni nechápavě koukal. "Myslím jako, že je mají v sobě, v břiše. Jsou těhotní." Zayn vytřeštil oči a těkal mezi mnou, Louisem a Gemmou. "Jak.. Jak to jako myslíš? .... Těhotní?.... To nejde." stále to nechápal a Gemma ho chytila za ruku. "Prosím nechej toho, je jim to nepříjemné. Vím, že to není normální, ale ber to jako zázrak. Jako dar od Boha." Usmála se na něj a pohladila vyjeveného Zayna po tváři. "No dobře. Gratuluji." Usmál se na nás. Všichni jsme odešli do jídelny a já jsem začal přinášet talíře s jídlem.

Poznámka autorek:

Nazdárek dortíci, všimly jsme si, že to nějak nečtete.. Vám už se příběh nelíbí? :O No nic, tak ti co zbyli, snad se vám to líbilo a děkujeme, že jste stále věrní. Your Dominant X Submissive <3