God's love

Chapter 75

Harry:

Srpen přišel až moc rychle. Všechno je naknap a já nic nestíhám. Musím se učit, ale místo toho sedím ve své firmě a luštím nějaký těsnopis co mi dal jeden podřízený. Co to má jako bejt? Chápu, že musím být ve firmě často, zvlášť, když je moje, ale zrovna dnes? Nestíhám. Na stole mi začal vybrovat mobil. Koukl jsem se, kdo volá a uviděl jsem fotku mého muže. Usmál jsem se a zvedl to.

"Ano?"

"Hazz, kde jsi?"

"Jsem v práci, vždyť to víš."

"Ale Harry, je půl druhé ráno. Přijeď domů, prosím."

"To už je tolik, nějak jsem si to neuvědomil. Za chvíli jsem doma. Ahoj broučku."

"Ahoj."

Tak teď už chápu, proč byl rozespalý. Ale, že je tolik hodin, to mě vážně nenapadlo. Vzal jsem si své věci, naházel to do své tašky a šel ke dveřím. Zhasnul jsem a zavřel za sebou. Šel jsem dlouhou chodbou k mmu výtahu a sjel z nejvyššího patra dolů na recepci. "Pane Stylesi? Vy jste ještě tady?" Koukal se na mě hlídač. "Ano, nějak jsem stratil pojem o čase a z transu mě vzbudil až můj manžel." Hlídač se na mě lehce usmál a já mu ještě mávnul, než jsem nastoupil do výtahu, který mě zavezl do garáží, kde jsem parkoval. Vytáhl jsem klíčky, nasedl do mého Rovera a mířil za svou rodinou.

Louis:

Vzbudil jsem se a bylo kolem dvou. Harry v posteli nebyl, tak jsem myslel, že usnul v jiném pokoji nebo se ještě učí. Proto jsem sběžně proběhl celý dům, ale Harry nikde nebyl. Zvedl jsem telefon a zavolal mu. Chvíli trvalo než to zvedl, ale přece jen.

"Ano?"

"Hazz, kde jsi?"

"Jsem v práci, vždyť to víš."

"Ale Harry, je půl druhé ráno. Přijeď domů, prosím."

"To už je tolik, nějak jsem si to neuvědomil. Za chvíli jsem doma. Ahoj broučku."

"Ahoj."

Zavěsil jsem a doufal, že brzo přijede. Zanedlouho jsem zaslechl bržděni kol a přiřícení se auta. Po chvíli jsem zaslechl kroky na štěrkové cestě před domem. Tichem se rozlehl zvuk odemykání a já nebyl schopný vstát. Najednou mě zachvátila unáva a víčka mi padala víc k sobě. Po chvíli jsem ucítil dvě silné paže, jak se kolem mho těla obmotaly a odnášely mě do postele.

Dolehl jsem do měkkých peřin a zavrtal se do polštáře. "Hazz?" Šeptl jsem do ticha. "Ano, koťátko?" Přiskočil ke mě a já ho silně objal. "Chci, aby jsi tu byl semnou. A objímal mě." Slyšel jsem lehké zahihňání a potom zavrcení. Harry si lehl do těsné blízkosti a já se cítil zase v bezpečí. Ležel jsem na jeho odhalené hrudi a užíval si ten pocit. Začal jsem propadat do říše snů, jen co mi vjel prsty do vlasů a lehce je začal vískat.

Harry:

Odnesl jsem Louise do naší postele a lehl si k němu, tak jak mě požádal. Vypadal strašně roztomile. Začal jsem ho hladit po vlasech a lehce mu je vískat. Usnul skoro okamžitě. Zato já takové štěstí neměl. Musel jsem přemýšlet nad spoustou věcí. Díkobohu, že ty hovadiny do práce jsou hotový. Zítra se budu muset učit, abych dal státnice. Louis se ošil a tím mě vrátil zpět do reality. Koukl jsem se na hodiny a vykulil oči. Půl páty, skvělý. Přitulil jsem se víc k Louimu a vdechoval jeho omamnou vůni. Voněl jako čerstvě utržené maliny. Vlásky mu spadaly do očí a jeho řasy se chvěly. Dokonalé obočí a dvoudenní strniště perfektně ladilo. Jahodové rty mě vábily, aby jsem se o ně lehce otřel. Usmál jsem se nad vzpomínkou minulé noci, když jsem zrona do těchto jahodových rtů kousal a sál je. Ještě byly trochu napuchlé. Pohladil jsem ho po bezchybné tváři a jeho koutky se zvedly do lehkého úsměvu. On snad nespí? Rukou jsem mu odhrnul pár pramínků kaštanových vlásků z čela a čekal, zda se probudí či nikoliv. Dokonalost sama. Ani za své tělo se nemusel stydět. Teď již potetované, ale předtím, jako by ho vytesali samotní andělé a předlohy jim dělali nejkrásnější bohové krásy. A teď mi řekněte, kdo by se do něj nezamiloval? Je chodící dokonalost. Začal jsem zkoumat jeho obrázky nejprve na hrudi a poté na podbřišku, kde si nechal vytetovat onu větu, co mi připomíná, že je jen můj a já jeho. Ruku jsem přesunul k jeho paži, kde kontrastovaly tetování s těmi mými. Prstem jsem lehce přejížděl obrazce a obkresloval každé z nich. Každé jeho tetování označuje něco jiného. Není to tajemstvím, protože to co vyjadřují je naše společná minulost. Tak jako moje tetování, i ty jeho vyjadřují jakýsi příběh, který je pro nezasvěcené pouhou informací, ale pro nás dva, to je společný život, naše rodina a naše vzpomínky, které nám nikdo a nikdy nevezme. Lehce jsem ho políbil na čelo a opřel se o rám postele. Hodiny ukazovaly čtvrt na sedm a já se ani nedivil, že je tolik. Když koukm na Louiho, čas plyne rychleji a někdy mám strach koukat se na něj dlouho, protože potom strácím drahocené minuty, ale i tak mi to je jedno. Za vše co mám vděčím pouze jemu. To on mě dokopal ke schůzce s mámou a taky díky němu jsem přijal dědictví po mém otci. Díky němu máme úžasnou rodinu a krásných pět dětí. Zanedlouho budeme prarodiče a to jsem si nemyslel, že budu tak brzy děda. Uchechtl jsem se a Loui se ošil. "Lásko? Proč nespíš?" Zeptal se celkem chraplavým hlasem. "Nemůžu usnout, ale ty ještě spinkej." Políbil jsem ho na čelo a vác si ho k sobě přitáhl. Obmotal kolem mě jeho paži a povzdechl si. "Kolik je?" "Bude půl sedmé." Loui si povzdechl a přikývl. Po chvíli začal zase pravidelně oddechovat a já se pousmál. Tentokrát neprotestoval, že bude vzhůru semnou. Asi byl unavený z toho včerejšího čekání na mě. Přivřel jsem víčka a slastně oddýchl. Že bych konečně usínal?