Harry:
Louis mě v noci tak vyděsil, že jsem nemohl usnout. Snad ráno nikam nebudeme muset jet, protože zombie Styles není třikrát sexy Styles. Sám sobě jsem se uchechtl a podíval se na hodiny. Ukazovaly skoro půl osmé. Loui stále klidně oddechoval, jen řasy se mu třepotaly. Vypadal tak roztomile. Nechtěl jsem ho budit, proto jsem nám šel přichystat snídani. sešel jsem tedy schody do kuchyně a začal chystat věci na lívance. Zapl jsem si rádio, ne moc nahlas, abych nezbudil moje koťátko a zaposlouchal jsem se do písničky. Zrovna hráli moji oblíbenou - Shugar od Maroon 5- proto jsem se začal vrtět do ritmu. Kroutil jsem zadkem a začal jsem zpívat. Nikdy jsem si nemyslel, že mám špatný hlas, ale zrovna teď po ránu byl celkem dost ochraptělý. Když byla píseň u konce, zaslech jsem strašný křik.
Louis:
"Harry?" Řekl jsem přiškrceně a šmátral jsem kolem sebe, ale nikde nebyl. "Harry?" Přidal jsem na intenzitě, kdyby náhodou byl ve vedlejší místnosti. Nikdo mi neodpověděl, proto jsem vystrašeně pobíhal po koupelně, šatně i ložnici. Můj sen se začíná plnit? Začal jsem panikařit, svezl jsem se na zem a začal vzlykat. "Harryyyyy!!!!!!!" Zakřičel jsem z plných plic. Ležel jsem na zemi a vzlykal. Po nějaké chvíli mě chytili dvě silné paže a začaly si mě přitahovat k tělu. Vzlyky neustávaly. Chtěl jsem vidět, kdo ne zvedl ze země, ale podle jemného doteku a tak vypracované hrudi, mi to bylo hned jasné. "Harry?" Zašeptal jsem mezi vzlyky. "Šššš. Jsem tady s tebou, nikam nejdu." Utěšoval mě.
Harry:
Rychle jsem běžel za zdrojem křiku a na zemi jsem viděl zlomeného Louise. Vzlykal a celý se třást. Zvedl jsem ho ze země a přitáhl si ho na hruď. Stále vzlykal. "Harry?" Špitl mezi vzlyky. Přitáhl jsem si ho k ústům a lehce ho políbil, potom jsem mu začal šeptat do ucha: "Šššš. Jsem tady s tebou, nikam nejdu." Utěšoval jsem ho, ale nevěděl jsem zda to zabere. Celý se otřásal. To musela být opravdu zlá noční můra. Trhalo mi srdce vidět moje koťátko takhle zlomené. Hladil jsem ho dokud se neuklidnil. " Mys-myslel j-jsem, ž-že jsi m-mi ode-odešel." Vykoktal ze sebe. Jenom jsem záporně zatřásl hlavou a políbil ho. "Loui, ráno mi volali kluci, že dneska nepříjdou a taky mě poprosili, zda by jsme jim nešli jeden den zalít kytky. Jednou nějak na dva týdny. Ale slíbili, že si naši svatbu nenechají ujít." Jenom přikývl a zase se mi zavrtal k hrudníku. Dělal jsem mu kolečka na záda a on mě objal svýma malíma ručkama. Byl tak roztomilý. "Máme celý den pro sebe, co by jsi chtěl dělat koťátko?" Vzhlédl ke mě a zapřemýšlel. "Půjdeme nakupovat? Chci na všechno zapomenout." Utřel jsem mu slzy a lehce ho políbil na čelo. "To víš, že můžeme. Prot tebe cokoliv lásko. Ale pojď dolů, mám tam snídani." Usmál jsem se na něj a on se ani nehl. "Víš, Harry, mě nějak neposlouchají nohy, budeš mě tam muset donést." Zachechtal se a já ho vyzvedl a šel jsem s ním ke dveřím. "Jsi děsnej, víš to?" Zakřenil jsem se na něj a on mi to oplatil. "A víš, že mi to už jednou někdo řekl?" Začali jsme se smát. "To je ono, to jsem přesně chtěl vidět a slyšet." Dal jsem mu pusinku na nos a on ho nakrčil. Nadzvedl jsem ho výš a on si ruce obmotal pevněji, jako kdybych ho chtěl snad pustit. "Neměj strach, nikdy tě nenechám spadnout." Usmál jsem se a on mě políbil. Zavrávoral jsem na posledním schodě. "Ale pozor, nebo spadneme oba dva." Začali jsme se smát a moje uši se plnily tou rajskou hudbou v podobě jeho zvonivého smíchu. Nic krásnějšího jsem neslyšel.
Louis:
Harry mě donesl dolů a já se usadil na barové židli. "Víš co jsme ještě nedělali?" Jenom na mě koukl a podal mi talíř s lívancema. "Hmm, co?" Zabořil jsem vidličku do lahodné snídaně a potom si sousto strčil do úst. "Nebyli jsme bruslit. A musím se přiznat, ale nikdy jsem to nezkoušel." Harry na mě vykulil oči a málem se udusil. "Já bruslení miluju. Tak si dneska zajdeme na stadion a já tě to naučím. Uvidím, ještě dneska odpoledne budeš jako krasobruslař." Zasmáli jsme se a já docela zapomněl na ošklivý sen i na paniku před chvílí. Myslel jsem jenom na dnešní plány. Naučím se bruslit. /směv se mi rozšířil, když jsem viděl upatlaného Harryho od marmelády. Vypadalo to, jako by se v tom vykoupal. "Hazz? Co jsi dělal? Chvíli se ti nevěnuju a ty se takhle zřídíš." Usmál jsem se a ukázal na odraz na ním. "No koukni se." Hazz se otočil a propukl v histerický smích. Jeho smích byl vždy nakažlivý. Načali jsme se šíleně smát. Když si to Harry šel umýt, já naskládal nádobí do mičky a čekal na něj. Škitl jsem si a se uchechtl. " N-no, c-co t-to je-je?" Hazz se znovu usmál a řekl mi diagnozu. "Máš škitavku. Promiň, ale vypadáš legračně."
ČTEŠ
God's love
FanfictionCo se stane, když se polobůh žijící na Ollympu zamiluje do obyčejného smrtelníka? Dostane se mu pod kůži? Prozradí mu své tajemství o tom, kdo ve skutečnosti je? Louis- dvaadvacetiletý, nezkrotný polobůh, syn samotného vládce bohů. Harry- dvacetilet...