God's love

Chapter 11

Louis:

Věděl jsem, kdo sestoupil z Ollympu. Kdo jiný než můj otec. Harry se postavil tak, aby zakril celou mou osobu. Držel mě za boky a začal se mnou couvat. Rychle jsem ho obešel a vysmekl se mu z obětí. "Co to děláš? Jdi za mě." Šeptal mi do ucha a zase si mě chtěl stáhnout za sebe. "To je dobrý Hazz." Taky jsem zašeptal, ale to už si onen muž za mnou odkašlal. A jéje, nemá rád, když mu nikdo nevěnuje pozornost. Otočil jsem se, usmál jsem se na něj. To co udělal jsem nečekal. Přišel ještě blíž a stáhl si mě do objetí. To jsem vážně nečekal. Odtáhl jsem se a chytil Harryho za ruku. "Harry, někoho bych ti chtěl představit." Usmál jsem se na něj. "Toto je samotný, veliký Zeus, Bůch všech Bohů a tak dále. No prostě to je můj otec." Harry nevěděl co má dělat, po chvíli natáhl ruku ve znamení, že si s otcem chce potřást. "Tati, toto je Harry, můj přítel." Zeus se chvíli díval na Harryho nataženou ruku a pak mu podal i svou. "Takže to ty jsi ten člověk, co dokázal skrotit mého syna?"

Harry:

"Takže to ty jsi ten člověk, co dokázal skrotit mého syna?" Zahřměl Diův hlas. Nedokázal jsem nic říct, jen jsem přikývl. Měl jsem z něj respekt, který se mísil se strachem. Taky se mi splnil sen, vždy jsem chtěl někoho takového potkat, ale tím, že jsem začal studovat, jsem nějak strácel důvěru, že někoho takového potkám. No a potom jsem vyrostl. Nevím, co jsem měl ted' dělat. Uhl jsem pohledem a čekal na jeho reakci. "Co jsi potřeboval otče, že jsi nás navštívil?" Louis přistoupil blíž k otci. "Zapomněl jsi na svůj trest? Taky jsem si přišel pro tebe." Vytřeštil jsem oči a chytil Louise za ruku. "Jak jako odvést? Já nikam nejdu. Zůstávám tady." Louis začal couvat až narazil do mého těla. Zarazil se a podíval se na mě. "Nemůžeš tady zůstat, patříš nahoru ke své rodině." Zahřměl. "Já mám ale Harryho, jsem s ním víc člověk než s vámi Bůh. Otče, prosím." Celou dobu jsem mlčel, skoro jsem ani nedýchal, jaký jsem měl strach. "Proč by jsi tady zůstával. Nemáš nic. Když jsi s námi doma, lidé tě uctívají, ale tady?" Viděl jsem, jak se Louis třepe. "Kvůli Harrymu, miluji ho, tak jako ty miluješ Heru a tak jako jsi kdysy díky lásce k mé matce stvořil mě." Na to mu Zeus nic nemohl říct, byla to pravda. "Přihlásil jsem se do školy. Chci něco udělat sám, bez toho, aby jsi mi pomáhal. Otče, nechci se vracet domů. Můj domov je nyní tam, kde je Harry. To on je mým domovem a mou spřízněnou duší. Omlouvám se." Diův obličej zjemněl a Louise si přitáhl do velkého objetí. Byl o dost vyšší než Louis, proto se v něm mohl schovat. "Jestli to vidíš takhle, at' je tedy po tvém. Ale chci ti říct, že až budeš chtít, můžeš se vrátit. A kdyby chtěl i Harry, no, nějak by jsme to udělali. Chybíš mi synku. Ale vidím, že jsi konečně dospěl." Louis se odtáhl a já se s ním rozloučil. Kdybych to chtěl říct ve škole, asi by mě poslali do nějaké psychiatrické léčebny. Najednou všechno zalilo světlo. Venku zahřmělo, budova se otřásla a na obloze se objevily blesky. "Harry?" Nevnímal jsem, koukal jsem stále ven a byl jsem jako zamrznutý. "Hmm?" Na víc jsem se totiž nezmohl. "Harry, moc se omlouvám. On je... No on je trochu zvláštní." Koukl jsem se na Louise a vykulil oči. "Trochu zvláštní? To si děláš legraci, že? Trumfnul jsi mě s dárkem k výročí." Louis se jenom usmíval a dodal: " My spolu soupeříme?" Pohladil jsem ho a táhl ho do koupelny. Stáli jsme ve dveřích a oba vydechli tiché páni. Koupelna byla veliká, asi jako náš obývák doma v Londýně. Byly tam dvě umyvadla, velká rohová vana, spíš to byl malý bazének, tak mi to aspon' připadalo. Sprchový kout do kterého by se vlezlo snad pět lidí a vše bylo obloženo bud' tmavými kameny nebo kachličkami laděné do tmavé barvy. Podlaha byla z kamení a ve sprchovém koutě byly protiskluzové kachle. Velké okno, které vpouštělo do místnosti přirozené světlo. Jedním slovem nádhera. Louis to už nevydržel a začal mě svlékat. "Vana nebo sprcha?" Zašeptal mi do ouška. "Hmm, myslím, že sprcha." Zamručel jsem. "Dobrá volba." Ted' jsem zase svlékal Louise já. Tričko jsem svlékl rychle, ale u kalhot jsem si dal záležet. Pomalu jsem je stahoval až byly úplně dole. Nevstával jsem, zůstal jsem klečet a lehce jsem mu přejížděl přes bouli v boxerkách. Můj malý kamarád se taky probouzel k životu, ale ten jeho... Když jsem mu stáhl boxerky stál v plné velikosti. Ruce jsem si položil na svá stehna a já olízl celou jeho délku. Nemusel jsem si pomáhat rukama, proto jsem si ho strčil až po kořen do úst. Můj dávicí reflex téměř vymizel už před pár lety. Když jsem se přestěhoval do Londýna a našel si tady přítele, pořád mě nutil, abych ho obšt'astnˇoval pusou. Takže mi to ted' nijak nevadilo. Začal jsem sát a on zasténal. Přichytil se stěny vedle nás a vykřikl mé jméno, s tím se mi udělal do pusy. Všechno jsem polkl a potom jsem se vyšvihl na nohy. Chytil jsem ho za ruku a vešli jsme do sprchy.

Louis:

Nastavil jsem vodu a políbil Harryho. "Tolik tě miluji Hazz." "To i já tebe, lásko." Harry se odtáhl a zaklonil mi hlavu. Potom se mi přisál na krk a po chvíli se odtáhl a pohlédl na značný cucflek na mé jemné kůžičce. "Harry! Už zase?" Jen pokrčil rameny. "No nedalo se nic dělat, když já musel." Usmíval se. Byl tak roztomilý. Otočil si mě a bez přípravy do mě vnikl. Byl jsem opřený o stěnu sprchového koutu a Harry začal přirážet. Už jsem byl zvyklý, proto nemusel čekat. Začal jsem vzdychat a prohýbat se. Harry mě chytil za mou chloubu a zapumpoval. "Ach! Harry!" Zakřičel jsem a udělal se. To ho trochu popostrčilo přes okraj propasti a také vyvrcholil. Lehce ho ze mě vyndal a přitiskl se na mě. Začal mě hladit po zadečku. "Je tak nádherný a měkoučký. Jen se zakousnout." Jen co to dořekl sehl se a zakousl se mi do levé půlky zadku. "Jauvajs!" Vypískl jsem. Harry se jenom zahihn'al a postavil se. Umyli jsme se a odešli jsme do ložnice.

Lehl jsem si na obrovskou postel a byl jsem tak unavený, že jsem usl. Po chvíli jsem ucítil zhoupnutí matrace, ale neprobudil jsem se. Byl ta Hazz. Přitáhl si mě k sobě a já si lehl na jeho hrud'. Vzbudil jsem se. Harry očividně nespal jenom mě hladil ve valsech a usmíval se. "Ahoj zlatíčko." Řekl tím svýt sexy chraplákem. "Ahoj. Jak dlouho jsem spal?" Harry se otočil a koukl se na hodiny. "No něco málo přes dvě hodiny." Zavrtal jsem se do postele a Harry se odtáhl. Vstal a začal se oblékat. Potom přišlo něco co jsem opravdu nečekal. Chytil peřinu a zhodil ji na zem. "Harry!" Vypískl jsem. "Vstávej, máme program." Koukl jsem se ven a bylo krásně slunečno. Zjistil jsem, že už je něco kolem čtyř odpoledne. No, ale co bych pro svého miláčka neudělal. S donucením v obličeji jsem vstal a šel se obléknout. Natáhl jsem si svoje skiny jeans a černé tričko. Nebral jsem si mikinu, ale Harryho svetr. Vím, jak moc nemá rád, když nosím jeho oblečení. Ale mě je to jedno, cítím se jako by mě pořád objímal a chránil mě. "To je můj svetr." "Ano, zatím brýle nepotřebuješ, což je skvělé." Ušklíbl jsem se na něj. "Ale líbíš se mi v něm." V předsíni jsme si nazuly boty a oblékli kabáty. Na hlavu jsme si oba dali své beanie, každý jinou barvu. A vyrazili jsme.

Harry:

Dorazili jsme až k zasněžené louce, kde už čekal náš instruktor. Pozdravil jsem ho i Louis, ale nic nechápal. Instruktor se na nás usmál, pozdravil a podával nám pušky. "Na co to je?" Ptal se Louis. "Jako správný Angličan by jsi měl umět střílet z brokovnice. Neboj, není to nic strašného. Toto je zábava Anglických lordů." Jen mi pokývl hlavou a pušku si vzal. Instruktor nám taky podal špunty do uší a ukázal Louisovi, jak nabíjet a jak zaměřit. Po pár výstřelech to vypadalo, že mu to šlo. Usmíval se a trefil víc než já.

Bylo něco kolem šesté a začínalo se stmívat. Rozloučili jsme se s instruktorem a odebrali se na večeři. Měli jsme rezervaci v místní restauraci. Když jsme Louisovi podržel židli, aby si mohl sednout, přišel číšník a donesl nám jídelní lístky. "Děkuji." Řekl jsem a usadil se naproti Louise. "Co si dáš Lou?" Louis se zahleděl na meny a potom na mě. "Harry, ty ceny, to nejde." Podíval jsem se na něj a usmál se. "Říkal jsem ti, aby sis s tím nedělal starosti." Usmál jsem se. "Ale kde jsi vzal tolik peněz?" Nevěřícně kroutil hlavou. "Co kdyby jsme se o tom pobavili až na pokoji?" "No dobrá, co si dáš ty?"

Poznámka autorek:

Zdravíčko Čtenáři/ čtenářky, jsme velice potěšeny za tolik čtení a votes. Ale s těmi komentáři to nějak vázne. Ani jeden? To se vám to tolik líbí, že nemáte slov, nebo se bojíte, co na to řekneme? Jestli to druhé, nemusíte mít strach, nikdo vám nic neukousne, i když? :D

Your Dominant X Submissive :-*