Aaron:
Zrovna jsme zajeli ke škole Chrise a vysadili ho tam. Všichni tři jsme mu popřáli, aby měl hezký první den a vyrazili k mojí nové škole. Nechtěl jsem tam. Kdo by se taky těšil do školy, že? Ale, pokud chci mít dobré vzdělání, musím ten teror podstoupit. Snad to nebude stejné jako na minulé škole, kde mě šikanovali a nikdo se semnou nebavil. Myslím, že by to mohlo být konečně dobré, po těch letech od nehody. Ale teď mám novou rodinu, která mě miluje a já je taky a to je znám jen krátkou chvíli. Bylo štěstí, že se vybrali zrovna nás s bráchou. Že vůbec šli do našeho domova. Oprava, už cizího dětského domova. Nedovedu si představit, že by mě příští rok 'vypustili do světa' a já neviděl brášku. Nezvládl bych to a on taky ne.
Z myšlenek mě vytrhne až Dannyho hlas. "Jdeme brácho, za chvíli zvoní a ty musíš ještě do ředitelny pro číslo skřínky a rozvrh." Uchechtl se společně s Lukem. Luk se na mě koukal s úsměvěm a pozbudivým výrazem. Asi si všiml, že jsem dost nervózní. Vystoupil jsem a nasadil si svoje pilotky, stejně jako Danny. "Mějte se, zlatíčka. Odpoledne vás vyzvednu." Danny přikývl a usmál se. Oba jsme zamávali a vydali se do školy. Všichni se na mě koukali, když jsem procházel dlouhou chotbou až k ředitelně.
Danny stál vedle mě a já lehce třikrát zaťukal. Čekal jsem až mě někdo vyzve, než jsem vlezl dovnitř. "Dobrý den, paní ředitelko, jsem Aaron Madows. Byl jsem tady se svým otcem, před dvěma dny." Ředitelka se na mě podívala a usmála se. "Ano, tady máš rozvrh a rozdílové zkoušky budou zítra. Ale podle toho, co říkal tvůj otec, určitě je zvládneš levou zadní." Jen přikývnu, zčervenám a s tichým 'děkuji a naschle' míříme s Dannym k mojí skřínce. "Co říkal tvůj táta?" Otočím se na Dannyho a usměju se. "Ale, jen ji potvrdil, že se dobře učím, ale ne, že bych seděl v učení pořád, prostě mi to do hlavy leze samo. Doma si dělám jenom úkoly a to je vše." Usměju se na něj. "Aha a máš dobré známky?" Podívá se na mě a ukáže na mou skřínku. Bezva číslo 666, jak nečekaně. Ale já nejsem Ďábel. Možná trošičku, ale ne na ostatní. "666, to jako vážně? Někdo mě tam nahoře, teda tam dole, miluje." Zasmějeme se oba. "Jo a k těm známkám, měl jsem na pololetí jenom jednu dvojku." Pokrčím rameny. "Páni, kdybych já měl takové vysvědčení, pískla bych si." Povzdechne si. "A jaké jsi měl ty známky?" Dívá se na mě a v tvářích trochu zrudne. "No, tak tak jsem prolezl z angličtiny a matika by mohla být taky lepší, ale co se dá dělat, brácha mi to nedokáže vysvětlit, prý je celkem nevzdělanej v tomhle oboru. No tak mě doučoval Luk, ale taky to nebylo ono. Chci to tenhle rok dohnat." Usměju se na něj a otevřu skřínku.
První hodinu mám jinou než Danny a tak si sednu do volné lavice dozadu. Sedím tam a koukám z okna. Celkem znuděný, protože hodina ještě nezačala. Najednou se židle vedle mě posune a někdo si na ni sedne. "Máš tu volno?" Otočím hlavou na člověka, který způsobil mé rozptýlení. Páni, seděl tam hezkej kluk. Měl tmavé černé vlasy a krásné zelené oči, stejně jako táta Hazz, dlouhé řasy a tak dokonale vykrojené rty, že jsem toužil se přiblížit a políbit ho. No.... Asi jsem o sobě zapomněl říct celkem důležitou věc. Jsem bisexuál a díky tomu mě na minulé škole i v domově šikanovali. "Umm.... Jasně." Špotnu. "Jsi tu nový? Nikdy jsem tě tu neviděl."
Přikývnu. "Jsem Tobias, ale můžeš mi říkat Toby." Vřele se usmějě a já pomalu teču. "Já.... Já jsem Aaron." Pokusím se o lehký úsměv, ale moc mi to nejde, jak jsem vykolejený jeho dolíčkem na bradě i ve tváři. "A vidíš tamkle ty trouby?" Přikývnu. "To jsou kluci z naší party. Jsou to takový mamlasové a támhle ten s tou červenou hlavou je můj kluk." A doprdele. Proč každej hezkej kluk a ještě k tomu gay, musí být zadaný?" Lehce se usměju. "Promiň, že jsem to tak vyhrkl, asi se ti budu hnusit, že jsem na kluky." Otočil pohled jinak. "Mě to nevadí. Taky se mi líbí kluci, i holky, ale není to s nimi ono." Ano, pár zkušeností s holkama i klukama jsem měl. Toby se uculí a pokyne svým kamarádům, aby přišli za námi. "Tohle je Theo, Drake, Tommy, Will a ještě chybí Danny a Zack, ale ti mají hodinu jinde." Danny? "Danny? Myslíš Dannyho Brookse?" Toby vykulí oči a přikývne? "Ty ho znáš?" S úsměvěm mu přikývnu. "Jo bydlí vedle nás a randí s mým dalo by se říct strejdou?" Všichni na mě vykulili oči. "Jak jako strejdou, Luk je tvůj strejda?" Znovu se usměju. "Jeho nevlastní brácha Harry si mě adoptoval. Ještě pár dní a budu mít jiné příjmení." Usmál jsem se na ně. "Odpoledne jdeme s klukama do skate parku, chceš jít taky? A pokud neumíš jezdit, nevadí, naučíme tě to." Lehce se usměju. "Po škole mám bojové umění, ale hned potom jsem jen váš." Usmál jsem se a kluci taky. "Jo a neboj, nekouříme a ani nepijeme, jakože občas zajdeme na nějakou párty, ale jsme slušní, takže tě nebudeme kazit." Zrovna zazvonilo a do třídy přišel učitel, podle všeho náš třídní.
![](https://img.wattpad.com/cover/42290647-288-k285294.jpg)
ČTEŠ
God's love
FanfictionCo se stane, když se polobůh žijící na Ollympu zamiluje do obyčejného smrtelníka? Dostane se mu pod kůži? Prozradí mu své tajemství o tom, kdo ve skutečnosti je? Louis- dvaadvacetiletý, nezkrotný polobůh, syn samotného vládce bohů. Harry- dvacetilet...