God's love

Chapter 2

Louis:

Nastává den D. Vzbudím se a otec na mě již čeká. Předstoupím před ostatní v tribunálu a čekám, až mě pošle na Zem. "Jak jsem říkal, máš na to ode dneška rok. Nezapomeň kdo jsi. Svůj původ smíš říct jen jediné osobě. Dobře si to rozmysli. Opatruj se synu." A s těmito slovy se zvedne a obě ruce dá nad hlavu. Zavřu oči a nechám se pohltit. Se strachem po nějaké době oči otevřu a nevím kde jsem. Sáhnu do kapsy svého kabátu a vytáhnu malý lísteček. "BAKER STREET 93/10, LONDON. Jedině tam najdeš pomoc. Opatruj se Loui, Afrodita." Nad tímto vzkazem jsem se musel pousmát. Určitě o tom otec nevěděl. Procházel jsem rozlehlým městem a cítil jsem se jako turista. Pravda nikdy jsem tady osobně nebyl, ale pokaždé co jsem HO sledoval, vnímal jsem i okolí. Procházel jsem se ulicemi a bylo docela pozdě, když jsem našel správnou ulici. Přišel jsem k velkému domu, kde mohlo být tak 15 bytů. Zatlačil jsem na dveře a ty se pohnuly. Jaká náhoda. Vklouzl jsem dovnitř a našel byt číslo 10. Ani nevím co jsem od toho čekal. Ani nevím kdo tam je, co když to bude nějaký psychopat? Nesmím si tuto otázku připouštět. Vezmu zbytek odvahy co mám a zazvoním. Chvíli počkám a poslouchám. Žádné kroky však neslyším. Začíná mi být docela zima a tak si přitáhnu kabát víc ke krku. Zazvoním znovu a uslyším blížící se mi kroky.

Harry:

Slyším zvonek, ale jsem zrovna ve sprše, tak si dotyčný bude muset počkat nebo přijít jiný den. Vylezu ze sprchy a natáhnu si čisté boxerky, když v tom uslyším další zazvonění. Nestihnu si ani natáhnout tričko, jen jdu ke dveřím a otevřu. Zatají se mi dech, když přede dveřmi stojí kluk, ne o moc starší než já. Má andělskou tvář. Nádherné studánkové oči, ve kterých se chci utopit. Kabát má stažený až ke krku, asi mu je zima. Celý se klepe. Zamrkám a usměju se na něj. "Ahoj, potřebuješ něco?" Kouká se na mě a měří si mě pohledem. "A- ahoj, ani nevím. Jen mě k tobě něco zavedlo." Řekl trochu sklesle, ale bylo vidět, že zrovna mě ve dveřích nečekal. " Pojď dál, celý se třepeš zimou." Jak mé slušné vychování radí. Zavřel jsem za ním a uvedl ho do malého, ale útulného obýváku. Vyzvu ho aby si sedl na pohovku. "Chceš udělat čaj nebo kafe?" Usměju se na něj tak vřele jak to jenom jde. Co to vlastně dělám? Ani ho neznám a už ho tahám do svýho bytu? Asi jsem se pomátl. Co když je to nějaký psychopat, co si mě vyhlídl a chce mě teď zabít? V mým vlastním bytě? Snažím se zahnat myšlenky a koukám mu zpříma do očí. Vidím v nich strach, ale taky šok. Nevím co si mám myslet. "Čaj, asi, děkuju." Odeberu se do kuchyně a postavím vodu na čaj. Přijdu za ním s krabičkou vyskládaných různými čaji. " Vyber si," pobídnu ho. Natáhne se pro borůvkový. Nesměle mi ho podává. Ruce se mu stále třesou. Tak strašně rád bych ho vzal do náručí. Co to ksakru melu? To jsem celej já, Harry vzpamatuj se. Ani ho neznáš.

Louis:

Proboha, on mě pozval dovnitř. Ani mě nezná, ale já znám jeho. A když říkám on, myslím ON. Vykulím na něj oči. Poznávám ho, ach ta Afrodita. Sedl jsem si na pohovku a za chvíli mi podává krabičku s čajem, sáhl jsem ani nevím po jaké příchuti. Třesou se mi ruce. Podávám mu čaj a on odchází do kuchyně. Ten nestyda, ani se neoblíkl. Slyším jak cvakla voda a po chvíli mi hrníček s čajem položí na stůl přede mnou. "Jsem Harry mimochodem." Koukne se na mě a upije svůj čaj. Oněměl jsem. Vím kdo je, ale on neví kdo jsem já. "A jak se jmenuješ ty?" Celou dobu se na mě kouká a čeká na mou reakci. "L-Louis." Kviknu skoro neslyšně. " Rád tě poznávám Louisi. Proč jsi sem přišel?" Ani nevím co mu mám odpovědět. Proč jsem za ním přišel? "Někdo mě sem poslal, ani nevím proč tě otravuju," stoupl jsem si, že půjdu pryč, ale jeho paže mě zachytila a dlouhé prsty se mi omotaly kolem zápěstí. Ach, zavzdychal jsem v hlavě. Chce snad abych zůstal? " Nemusíš chodit. Kde vůbec bydlíš?" Povolil stisk mé ruky a zase jsme se posadili. Když se mě zeptal, sklonil jsem pohled a koukal se na své boty. "Bydlíš vůbec někde?" Vzhlédl jsem k němu, ale vzápětí jsem se zase díval dolů. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou a mé tváře se zbarvily do ruda. " Asi by jsem měl jít." Řekl jsem. " Pokud chceš, můžeš zůstat tady. Mě spolubydlící nevadí a taky tady nebudu sám." Koukal na mě tak vřele, až jsem znovu zrudl. Toužil jsem po něm, tak moc. Ale neměl jsem jistotu jestli mou lásku opětuje a ani nevím zda je nebo není gay. " Děkuju," špitl jsem tak, že to slyšel jenom on. Usmál se na mě. Donesl mi deku a polštář a nabídl mi koupelnu. Najednou jsem si uvědomil, že nemám co na sebe. Nemám tady nic. Začnu si svlékat tričko, když uslyším zaklepání na dveře. " Dále." Dveře se otevřou a já uvidím Harryho. Celého si mě změřil a zastavil se na mé hrudi jež zdobily tmavé obrázky. Skousl si spodní ret a zaculil se. Jak já bych chtěl ty rty kousat. Dostane se z euforie a promluví: " Napadlo mě, že nemáš oblečení, tak si můžeš půjčit moje. Je sice trochu větší, ale pro dnešek to splní svůj účel, než nakoupíme tvoji velikost. Zítra můžeme zajít do obchodu, pokud budeš chtít." Vzhlédl jsem k němu a vzal si oblečení. " Děkuju, za všechno."