God's love

Chapter 8

Harry:

Jak si to jako představuje? Úplně mě s tím vykolejila. Co to mělo ksakru znamenat? Jsou to tři roky. Tak dlouho jsem se snažil zapomenout. Co tak najednou? Z myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře. "Harry?" Slyšel jsem tlumeně. "Promín, Hazz, otevři." Rozplakal jsem se jestě víc. Seděl jsem na vaně a vzlykal do dlaní. Proč tedˇ? To se mi snad jenom zdá. Louis znovu zaklepal a něco říkal. Nevnímal jsem, jenom jsem zaslechl v jeho hlase zoufalství a strach. "Harry, jsi v pořádku? Prosím, odemkni mi." Když jsem neotvíral, Louis začal lomcovat s klikou a začal křičet. "Okamžitě odemkni a pustˇ mě dovnitř." Už jsem slyšel jeho rozčílení a to jsem nechtěl. Zvedl jsem se a za stálého Louisova křiku jsem došel odemknout. Když uslyšel cvaknutí v zámku, uklidnil se. Opatrně zaklepal a zeptal se:" Zlato, můžu dovnitř." Schoval jsem si zase obličej do dlaní a pokýval hlavou. Po chvíli jsem si uvědomil, že mě nevidí. "Ji-jistě." Louis rozrazil dveře a jedním dlouhým krokem přišel až ke mě. Klekl si přede mě, aby byl ve stejné výšce. "Pojdˇ ke mě zlato." Objal mě svými pažemi a šeptal mi do ucha konejšivé slova. Rozvzlykal jsem se. "No tak, Lásko, prosím neplakej." Hladil mě po zádech a líbal do vlasů. Po chvíli jsem se uklidnil a Louis mi setřel slzy z tváří. "Jsi v pořádku?" Souhlasně jsem přikývl. Louis se zvedl a vytáhl mě na nohy. Začaly se mi klepat, proto mě chytil za ruku a dovedl mě do ložnice. Lehl jsem si a stáhl Louise k sobě. Pevně jsem ho objímal, dokud jsem se neuklidnil. "Harry?" Řekl skoro neslyšně. "Ano Loui?" Můj hlas se třepal po tolika slzách. "No, víš... když jsi odešel... tak jsem mluvil s tvojí matkou. Omlouvám se, ale pořád do telefonu křičela. Mám ti vzkázat, že s Johnem už není." Jen jsem pokývl hlavou, i když nevím, co se na tom změnilo. "A taky ti mám vzkázat, že by se stebou ráda viděla, i tvá sestra." Louis se na mě otočil, aby na mě viděl. "Nepřichází v úvahu." Jen mě pohladil po tváři a vtiskl mi drobný polibek. Přitáhl jsem si ho blíž k sobě a zašeptal mu do ucha: "Kde jsme to předtím zkončili?" Šibalsky jsem se na něj podíval a vtáhl ho pod sebe. Natiskl jsem se nad něj a vtiskoval mu motýlí polibky na celý obličej, krk i hrudník. Když jsem se lehce přisál k jeho krku zavzdychal a zvrátil hlavu dozadu. "Ach, jak já miluju když vzdycháš." Přisál jsem se mu víc a vytvořil velký červený flek. Slyšel jsem jak mu začalo kručet v břiše a můj žaludek ho následnoval. Odtáhl jsem se od něj i když jsem nechtěl a vstal. "Kam jdeš?" Koukal se na mě ublíženým pohledem. "Jdu nám uvařit." Mrkl jsem na něj a natáhl si kalhoty.

Louis:

To mi snad dělá naschvál. Zbožnˇuju jeho hrudník i břicho. Kde vzal tak dokonalé tělo? "Ch-chceš s něčím pomoc?" Křičel jsem na něj z postele. "Ty umíš vařit?" Postavil se do dveří a zapřel se o dveřní rám. Vstal jsem z postele a natáhl si kalhoty. Přišel jsem k němu a koukal na něj. "Aw, jsi tak k sežrání. To mi děláš naschvál. A ne, ještě jsem nikdy nevařil." Přistoupil jsem ještě blíž a přejel mu svými dlaněmi po vypracované, potetované hrudi. Olízl jsem si spodní ret a ruce přemístil na záda. Harry si mě přitáhl do hlubokého polibku. Až se mi podlamovaly kolena. Odtáhli jsme se a já zavzdychal z pocitu ztráty. otočil se a odešel do kuchyně. "Pojd' nakrájíš to maso." Na lince leželo prkímko, nůž a maso. Vzal jsem nůž a řízl do masa. Co jsem ale nechtěl bylo to, že jsem řízl i do svého prstu. "Harry? Má to ještě krvácet?" Harry rychle přiskočil a zvedl mi ruku nad hlavu. "Ne nemá, pořezal jsi se." Zvedl jsem pohled a vystrašeně se na něj díval. "Co-co mám ted' dělat?" Začal jsem panikařit. "No jsi polobůh, nemůžeš si to zahojit?" Tázavě se na mě koukal. "No to by nešlo, zas takovou moc nemám." Cítil jsem se divně, začala se mi točit hlava a před očima se mi tvořily mžitky. "Lásko! Loui, slyšíš mě?" To bylo jediné co jsem zaslechl než jsem se skácel k zemi. Po nějaké době jsem se probudil a vedle mě ležel Harry. "Kolik je hodin?" Upoutal jsem jeho pozornost. Něco klikal do notebooku a podíval se na mě. Pohladil mě po tváři a usmál se. "No- je skoro sedm večer. Tak nějak jsi omdlel a prospal skoro pět hodin.  Ale to nevadí. Udělal jsem nám jídlo." Vstal a donesl tác s večeří. "To ta krev. Nesnesu pohled na krev a když jsem zjistil, že je to moje krev a ještě tolik, asi jsem to nějak nedal. Prominˇ." Sklopil jsem pohled a přez hlavu jsem si přehodil peřinu. "Nemusíš se omlouvat, ne každému nevadí pohled na krev." Začal mě lechtat a já peřinu odkryl a dal mu malý polibek. "Díky, že jsi mi to ošetřil." Jen mě pohladil, ale nic na to neřekl. Mám pocit, že ho začínám milovat. Ze srdce milovat. Ale musí to opětovat a z toho mám strach.

O několik měsíců později:

Harry:

Za těch pár měsíců mi Louis přirost až moc k srdci. Mám pocit, že ho miluju. Ale co když on mě ne? Celé měsíce jsme strávili střídavě v práci, já ve škole nebo muchlováním po celém bytě. Zrovna dnes je to půl roku od toho dne, co Louis zazvonil na můj zvonek. Zítra je sobota a já naplánoval krásný výlet na celý víkend. "Loui, můžeš za mnou přijít?" Zakřičel jsem přes celý byt. Louis do minuty přišel a posadil se na postel. "Ano, jsem zde." Sedl jsem si vedle něj a podal mu modrou růži a obálku. "Co to je?" Začervenal se a přivoněl si k růži. "Dneska je to přesně půl roku, co jsi zazvonil na můj zvonek a tak jsem ti chtěl k našemu výročí něco dát." Koukal na mě a já ho pobídl, aby otevřel obálku. Rozzářily se mu oči, když uviděl výlet co Cardifu. Zarezervoval jsem nám tam pokoj v malebném hotýlku v přírodě. Snad se mu to bude líbit. "Harry, to je porstě úžasně, ale..." Zastavil se. "Ale já pro tebe nic nemám." Zadíval se do země. Zvedl jsem mu hlavu tak, aby mi viděl do očí. "Nic nepotřebuji, když mám tebe, mám všechno." A potom jsem ho políbil. Přikývl a pořádně mě objal. "Kde jsi vzal modrou růži? Ani jsem nevěděl, že existuje." "Uviděl jsem ji kousek odtud a tak jsem ti ji musel koupit. Je stejně dokonalá a vyjíměčná stejně jako ty." Políbil jsem ho a přitáhl si ho k sobě na klín. "Těšíš se?" "Ano a moc." Usmál jsem se a on se zvedl a odešel zase do obýváku a sedl si k notebooku. Postavil jsem se a vydal se tam za ním. "Co tam pořád děláš?" Ptal jsem se ho zvědavě. "No, když jsem tady, myslím na zemi, mohl bych se přihlásit do školy." Vykulil jsem na něj oči a sedl si k němu. "Opravdu a kam by jsi se přihlásil?" Odtrhl pohled od emailu, který jsem mu založil před dvěma měsíci. "No přece na Řeckou mytologii, stejně jako ty." Vykulil jsem na něj oči s otázkou:" Ale to bude podvod. Ale pokud chceš, nikdo ti v tom nebude bránit." Usmál jsem se na něj a vše stvrdil polibkem. "Víš Hazz, já už jsem si tak nějak podal přihlášku a zrovna mi odepsali." Nevině se na mě koukal, možná měl strach z mé reakce. "Kdy jsi to stihl? Už jsi ten email otevřel? Co v něm je?" Pořád jsem se na něj koukal. Ted' už ale trochu naléhavěji. Chtěl jsem vědět jak dopadl. "No ještě jsem to neotevřel, poslal jsem to tam asi před měsícem a půl." "Tak to otevři, chci to vidět." Vyfoukl všechen vzduch z plic a znovu se nadechl. "Nemůžu, otevři to ty a já se nebudu koukat." Vzal jsem si od něj počítač a rozklikl email. "Neříkej mi výsledek, oni mě nevzali, že?" Pohladil jsem ho po tváři, kde se mu začala koulet slza. "Lásko, koukni se, to by jsi měl vidět." Úplně se rozvzlykal. Dal jsem počítač na konferenční stolek a on začal číst nahlas: "Vážený pane Tomlinsone, budeme velice potěšeni, když budete studovat zrovna na naší škole. Ještě jednou gratulujeme k přijetí. Och bože Harry, oni mě vzali." Vystřelil z gauče jako střela a chytil mě za ruku, tím vytáhl na nohy i mě. Začal skákat a objímat mě. "Jsem tak št'astný." "Já vím Lou, to já taky."

Poznámka autorek:

Ahoj Broučci, tak takhle to dál prostě nejde. Zjistili jsme, že nemáte žádnou motivaci. Proto jsme se rozhodli, že další díl bude za 100 přečtení nebo 5 komentářů. Je to sice trochu vydírání, ale jiank to nejde. Od včera se to moc nehnulo.  Pac a pusu Yours Dominant X Submissive xoxo <3