God's love

Chapter 44

Harry:

"Hazz, nic si z toho nedělej. Ostatní ti jen závidí. Žil jsi lidský život a potom jsi se stal bohem. Zažíváš to, co oni nikdy nebudou mít. A taky si uvědomují tvou moc. Každým okamžikem sílí." Řekl Zeus, když jsem dorazili domů. Cestoval s námi i s Ditou. Těšil jsem se, že budeme zase v pohodě. Od všech zvědavých pohledů a ostatních 'bohů'. Já si to přece nevybral. Dostal jsem to darem a nikdo to nedokáže pochopit. Ale teď jsme konečně sami doma. Zeus se vrátil na Ollymp a my mohli jít umýt děti. Kluci už uměli sedět a proto jsem si je vzal do vany k sobě. Loui meziím vykoupal Lizí, nakrmil ji a uspal. Potom přišel za námi i s dětskou chůvičkou. S kluky jsme blbli, tak jako já s Gemmou, když jsme byli malí. To je jedna z mých šťastných vzpomínek. Nikdy nedovolím, aby naše děti zažili to co jsem si musel protrpět já. Nikdy! "Hazz, lásko, stalo se něco?" Koukl jsem se na Louise a ten měl celkem vystrašený obličej. "Ne, nic, proč?" Loui naklonil hlavu na stranu a spustil. "No já jen, že se tady s tebou asi pět minut bavím a ty nevnímáš ani mě ani naše kluky." Koukl jsem se na kluky, jak blbli s vodou. A culili se na mě i na Louiho. Andy měl na vláskách trochu pěny, ani nevím, jak se mu to tam dostalo. Nad tím jsem se musel usmát. "Počkej tady." Nařídil mi Louis. Odcházel ze dveří a někam běžel. Otočil jsem se na kluky a zašišlal: "Jako bych asi mohl někam odejít, že?" V tom jsem viděl Louiho pobavený obličej. "Já tě slyšel. A teď kuk na taťku." Všichni tři jsme se na něj podívali a on nás vyfotil. "Kde jsi to našel?" Ten foťák si pamatuju, jak mě s ním jednou otec vyfotil, ale potom se stratil stejně jako táta. "Dělal jsem pořádek a našel ho zašitý v šuplíku v šatně." Usmál se a znovu zmáčkl fotoaparát. Dělal jsem ksichtíky, aby se prckové smáli. Povedlo se, až byli z toho celí červení a zajíkali se. Ten jejich smích miluju.

Louis:

Miluju, když se naše děti smějou. Je to lepší než nejkrásnější píseň na světě. Musel jsem se pořád smát, jinak to nešlo. Jsou to stejní komici, jako Harry. "Zlato? Kev má už varhánky na prstíkách." Ukázal Harry a já se uchechtl.  Skočil jsem pro osušku a vytáhl Kevina. Zabalil jsem ho a dal mu pusinku na nos. Oblékl jsem ho a donesl do přenosné postýlky, který byla i v koupeně. Hezky jsem mu načesal jeho kudrlinky, které má po Harrym. "A co ty Andy?" Hazz se culil na Anrewa a zkoumal mu nožky i ručičky, které si následně strčil do pusy a začal je cumlat. Malej z toho byl tak hotovej, že se snad ani nenadechoval, jak se pořád smál. "Je čas jít ven kluci." Zavelel jsem a koukl se na ně. Vzal jsem další osušku a začal vytahovat Andyho. Moc se mu to nelíbilo, protože se rozplakal. Ale jen co z vany vylezl Hazz a začal dělat kravinky, zase tu byl ten krásný smích. Nemůžu uvěřit tomu, že už jsou tak velcí. Dneska umí sedět, za rok už budou mluvit a chodit a za patnáct let jim budeme putna. A co potom později. Až se přestěhují na vysokou nebo až založí rodiny a opustí náš domov, zemřu. Nedokážu si představit, že je tady nebudu mít vedle sebe. Trochu jsem posmutněl a odnesl Andyho do postýlky za Kevem. Ti si začali hrát s nějakým autem a já se přitulil k nahému Harrymu. Teprve se chtěl jít obléknout. Spustila se mi slza a Hazz ji utřel. "Copak se stalo?" Usmál se na mě a mírně mi zaklonil hlavu, abych na něj dobře viděl. "Nechci, aby nikdy odešli. Chci, aby tady byly pořád s námi. Vyrve mi to srdce, když budou na vysoké, nebo budou bydlet někde jinde, než ve svých pokojích nahoře." Zase jsem zesmutněl a rozplakal se naplno. "Posaď se tady a počkej na mě, ano? Za chvíli budu zpět. Mezitím si můžeš dát sprchu nebo bublinkovou vanu." Mrknul na mě a vytáhl kluky z postýlky. "Tak kluci jdeme spinkat, ale nejdřív dáme taťínkovi velikananánsou pusinku." Nejdříve jsem k němu naklonil Keva a potom Andyho. Potom jsem se sklonil já a políbil svou lásku.

Mezitím, co Hazz krmil kluky a dával je spinkat, jsem si napustil vanu a dal tam docela dost pěny. Pustil jsem si bublinky a vlezl si do vany. Jo, Hazz měl zase pravdu, pomáhá to. Asi po čtvrt hodině přiběhl Harry. Měl jsem zavřené oči, ale věděl jsem, že je to on. Tak divně šoupe nohama. A kdo jiný by to asi tak byl? Zanedlouho jsem uslyšel cvaknutí foťáku. Otevřel jsem oči a zamrkal. Další blesk. Usmál jsem se a Hazz mě znovu vyfotil. "To je dost dobrá věcička. Ty fotky si necháme zarámovat a budeme je mít dole u krbu." Usmál se na mě než vyfotil další snímek. Někdy se Hazz chová dost dětinsky. Mám pocit jako bych měl čtyři děti a né tři. Ale byl jsem za to rád. Nebyl tak upjatý. Byli jsme přednější než práce a škola. Bylo mu jedno, jestli přijde pozdě na schůzku, jen aby mohl být o pár minut déle s námi. Miloval jsem ho za to.