God's love

Chapter 37

Harry:

Celou noc jsme se budili, díky dětem. Myslel jsem, že budou trochu hodnější a nechají mi alespoň hodinu spánku. Mýlil jsem se. S Louim jsme se střídali, ale nemáme na to. Ráno jsem měl strach podívat se do zrcadla. Dal jsem si rychlou sprchu a obmotal kolem sebe ručník. Vyčistil jsem si zuby a vyfénoval vlasy. Jo do zrcadla jsem se musel kouknout, když jsem se holil. Ach jo, styl zombík mi fakt nesluší. A ty kruhy, děs. Došel jsem až do ložnice a tam seděl Louis. Koukal do prázdna a já si sedl vedle něj. "My to nezvládáme. Jsem hrozný táta. Vím to." Stále se na mě nepodíval a zývl si. Přitáhl jsem si jeho tělo do objetí a lehce mu prohrábl vlasy. "Zvládneme to. Jen to musíme chvíli vydržet. Dneska beru kluky sebou, aby toho na tebe nebylo moc. Víš, že musíš jít s Lizí k todtorce, že ano?" Jen přikývl a koukl se na mě. Trochu jsem se lekl jeho obličeje. Černé kruhy pod očima, pozvracené tričko, rozcuchané vlasy. " Víš, Lou, mám ještě chvíli čas, nechceš si zajít do sprchy? A jsi skvělý táta." Zvedl se a já udělal totéž, odešel do koupelny a já do šatny. po chvíli jsem uslyšel křik. "Co se stalo?" Přiběhl jsem. "Viděl jsi mě jak vypadám? Jsem jako zombík a ještě k tomu poblitej. Hazz, nezvládám to a to jsou doma od včera. Co budu dělat, až budou mít rok nebo deset? To budu muset výt na práškách?" Trochu jsem se uchechtl. Chtěl jsem ho obejmout, ale opravdu nevypadal dobře a  to tričko. "Promiň, Lou, ale strašně páchneš." Vzhlédl ke mě a usmál se. No konečně, ten jeho krásný úsměv, ten mě dokáže nakopnout na celý den. "Říká ten, kterému styl zombí nesluší. Jo a vypadáš v tom obleku tlustě, vem si něco jinýho." Vyplázl na mě jazyk a rychle skočil do sprchy.

Šel jsem si převléknout oblek a pádil do dětského pokojíku pro kluky. Je třeba je přebalit a také převléknout. Musím jim dát najíst a dovést do práce. Vůbec se mi tam nechce. A ještě k tomu ten rozhovor. Když jsem oblékal Kevina, přišel Louis a vypadal mnohem lépe. "Musíš vzít tašku s plenama a taky láhve s mlékem. Jo a nějaké oblečené, kdyby se zase poblinkali." Culil se na Andyho, když ho převlékal. "Jo a nezapomeň, že musí hodně pít, tak ti přibalím i čaje. Kde mají dudlíky?" Loui koukal po celém pokoji, až je našel. "Tady jsou. Ty dudlíky jsou důležité. Nestrať je, jinak neusnou." Už je to tady, šílí. Přišel jsem k němu i s Kevinem v náručí a dal mu rychlou pusu. "Ano mami, máme to. Dej mi Andyho a vem tu tašku, dáme je do auta." Louis se na mě podíval a dodal. "jo, ale musím vzít Liz. Nemůžu ji tady nechat samotnou. Za hodinu jdeme k doktorce. V kolik se vrátíš?" Vzal i tředí z dětí a tašku. Oba jsme vyšli ven a děti dali do autosedaček. "Zavolám Liamovi, chtěl tam taky zajít." Přikývl jsem a obešel auto. Louis šel stále zamnou. "Ať ti to dobře dopadne. Jo a nemůžeš se po práci stavit do nějaké agentury? Zeptat se na pomoc s dětmi?" Hezky se uculil a já ho políbil na rozloučenou. Políbil jsem i Liz. "Nezlob tatínka, já se to dozvím." Pohladil jsem je a nasedl do auta. Ještě mi Loui zamával a já vyjel do práce.

Louis:

Ještě jsem zamával a čekal než Hazz s autem zajede za roh. Potom jsem se i s malou vydal do domu. Položil jsem ji do dětské sedačky, která byla na lince a vytočil Liamovo číslo. Párkrát to zazvonilo než mi to zvedl.

"Ahoj Lou, stalo se něco?"

"Ahoj Li, ne nic, jen jsem se chtěl zeptat jestli nejedete k doktorce."

"No schodou okolností ano, chceš svést?"

"Jestli to nebude vadit? Musíme na očkování."

"Jasně, že to nevadí. V kolik tam máte být?"

"Za hodinu."

"Dobře, tak my se nachystáme a já se pro tebe stavím, tak za půl hodiny?"