God's love

Chapter 5

Ráno:

Louis:

"Vstáváme Harry. Už je ráno..." Pohladil jsem Harryho po obličeji a jeho kudrlinky jsem mu zastrčil za ucho. Tak klidně oddychoval, ale budík před chvílí zazvonil a já se hned probudil. Bylo mi hned jasné, že budeme muset vstávat z vyhřáté postele. "Ale když mě se tak moc nechce, Boo." Řekl rozespale a zavrtal se do peřin. "Boo?" Koukl jsem na něj s vytaženým obočím. Z pod peřiny vykukovaly jen jeho smaragdové oči, vypadal jako rozespalé koťátko. "Vadí ti to?" Zeptal se potichu. "To víš, že ne Hazz." Odkryl peřinu a posadil se. "Tak pojď vstáváme, musím do práce a " přerušil mě "a já musím do školy." "Jo a ty musíš do školy." Dořekl jsem trochu přísněji. Natáhl se a asi se zapomněl, protože byl ode mě jen pár milimetrů, kdybych se pohnul naše rty by se spojily. Zastavil se mi dech a já polkl na prázdno. Na nic nečekal a přiložil své měkké polštářky k těm mým a začal jimi pohybovat. Přivřel oči a mě nezbývalo nic jiného než spolupracovat. Po chvíli mu to asi začalo docházet. Rychle se začal oddalovat, až skoro spadl z postele. "Louisi, moc se omlouvám, nevím co to do mě vjelo. Přísahám, že se to nebude opakovat." Zakryl si ústa rukou a do očí se mu nahrnuly slzy. "To je škoda, Harry, mě se to líbilo. Nevadilo by mi, kdyby se to opakovalo." Koukl jsem se na něj šibalsky a začal se k němu přibližovat. Vztáhl jsem ruku a utřel mu slzy, jenž se mu kutálely po tvářích. Usmál jsem se na něj a přitáhl si ho do objetí. "Víš co, probereme to odpoledne, ano Harry?" Nemluvil jen souhlasně přikývl a nechával se vískat ve vlasech. "Líbíš se mi." Špitl mi do nahého hrudníku. "Ale to ty mě taky. Ale bohužel musíme vstávat a začít se chystat. Strávil bych v posteli klidně celý den, ale nemůžu přijít pozdě a ty taky ne." "No tak jo, v kolik přijdeš? Já budu doma asi kolem páté, možná trochu později. Musím se ještě stavit v práci." Přikývl jsem a oba jsme vstali z postele. Harry se šel vysprchovat a já si čistil zuby. Rychle jsem vplul do kuchyně a namazal Harrymu na svačinu chleba. Úhledně jsem to zabalil a strčil jsem mu tam vzkaz. Potom jsem namazal jeden i sobě a strčil si ho do Harryho vypůjčené tašky. "Lou, jestli chceš, tak se pro tebe odpoledne stavím. chceš?" Podal jsem mu snídani a souhlasil.

Harry:

"Boo, nestíháme. Musíme jít." Křičel jsem na Louise, který si nazouval boty. "Ano Harry, já vím. Zítra budeme muset vstávat dřív. " Koukl se na mě a prohodil: "No nebo by jsme mohli jít spát dřív a ráno se kratší dobu líbat." Zavazoval si tkaničky, když na mě vzhlédl s pohledem typu: TO MYSLÍŠ VÁŽNĚ? "No to ani náhodou. Potřebuji každý den stejnou dávku objetí, jinak potom nebudu fungovat." Zasmáli jsme se oba dva a já jsem za Louisem zamkl. Musel jsem jít na opačnou stranu než Louis, tak jsme se rozloučili před barákem a já jsem se vydal ke škole. Po pár metrech mě ale Louis zastavil a vtiskl mi rychlý polibek. "To aby se ti dneska dařilo." Dořekl a utíkal do práce. Bylo to tak milé gesto.

Když jsem dorazil do školy, měl jsem ještě pět minut, než začne první přednáška. Samozřejmě jsem se usadil na své obvyklé místo. Vytáhl jsem si poznámky a propisku. První přednášku jsem nevnímal. Celou dobu jsem na něj myslel a přehrával si dnešní ráno. Co to do mě vjelo? To jsem nebyl já, ale líbilo se mi to, a jemu očividně taky. Měl jsem strach jak zareaguje. Že by toto byla má osudová láska? No asi se nechám překvapit.

Louis:

Tak tak jsem doběhl do mé nové práce v elektru. Vešel jsem do krámku a postarší muž, vedoucí se na mě usmál. Podal mi uniformu a ukázal mi co a jak. Dostal jsem se do toho celkem rychle. Nebylo to tak těžké. Moc zákazníků sem nechodilo, takže jsem se nijak nenadřel. Kdyby to tak sledoval otec. To bych mu možná nepřipadal tak zbytečný, jak mi celý život dával najevo. Čas mi plynul celkem rychle. Ani jsem se nenadál a už byl čas obědu. Můj šéf, jak jsem se dozvěděl, jmenuje se Charles, mi sdělil, že už jsem připravený a že jde domů, žena na něj čeká s obědem a pro dnešek už chce skončit. "Měj se Louisi, kdyby něco jsem na telefonu. Až budeš končit, přijdu to tu zamknout." Vzhlédl jsem na něj z židle, na které jsem seděl. "Jistě Charlie, jděte. Mějte se." Usmál jsem se a on mi to oplatil a pak odešel. Z tašky jsem si vytáhl chleba a položil ho na pult. Došel jsem ke dveřím a dal tam lísteček s polední pauzou. Vrátil jsem se a přemýšlel nad tím, zda si Harry přečetl vzkaz a zajímalo mě co na něj říká.

Harry:

Vytáhl jsem si jídlo co mi ráno nachystal Louis. Vyndal jsem chleba z úhledného balíčku a uviděl nějaký lísteček Otočil jsem ho tak, abych ho mohl přečíst.

"Doufám, že ti svačina chutnala. Jsem moc rád, že jsem potkal zrovna Tebe. Už teď na tebe myslím a těším se na dnešní večer, až zase budeme spolu. Dnešní ráno ti možná připadalo trapné, ale mě jsi okouzlil, nejen tvé neposedné kudrlinky nebo tvé oči, které pokaždé září, když začneš mluvit o tobě blízkých věcech, okouzlil jsi mě vším co je na Tobě i v tobě. Za tu chvíli jsi mi strašně přirostl k srdci. Jsem rád, že jsi mě k sobě vzal a doufám, že ti nijak nevadím nebo nepřekážím. Dnes večer ti chci sdělit své největší tajemství, které nikdo neví. Budu se těšit. Měj se hezky Hazz. Boo"

No páni, pomyslel jsem si. To ve mě má takovou důvěru? Na nic jsem nečekal a vytáhl jsem mobil, abych mu mohl napsat.

*Pro Louis* : Ahoj, zrovna jsem četl tvůj vzkaz. Taky se na tebe těším. Plánuji skončit dřív, takže v pět budu v obchodě. H.

Po chvíli přišla odpověď.

*Od Louis*: Ahoj, snad ti to nepřišlo blbý. Už teď se těším. L.

*Pro Louis*: Není to blbé. Zajdeme potom nakoupit? H.

*Od Louis*: Klidně, dneska budu platit já, dostanu první zálohu. Už budu muset zase otevřít. Měj se hezky. Boo.

Dál jsem mu neodepisoval. Jeho první výplata. Zajímalo by mě co je to jeho tajemství. To, že je gay už vím, nic mě nenapadalo. Asi si budu muset počkat na večer.

Večer:

Harry:

Bylo pět a já už čekal před obchodem až Louis vyjde ven. Ještě se tam domlouval se šéfem, asi něco ohledně zítřka. Všiml si mě a úsměv se mu rozšířil na maximum. Vyběhl ven a objal mě. Potom aby nebylo málo si propletl naše prsty. Tak dokonale do sebe pasovaly. "Ahoj Krasavče." Řekl a nečekal na odpověď, protože pokračoval v mluvení dál. "Dneska ti koupím co budeš chtít. chci ti to nějak vrátit, kohokoliv jiného, kdybych potkal, určitě by se ke mě choval jinak. Jsem ti strašně vděčný." Koukl jsem se na něj a odpověděl. "Ahoj Boo. Nemusíš mi nic kupovat. Mě stačíš ty. Jo a zítra mám volno. Takže tě zase můžu vyzvednout." Mrkl jsem na něj. "No to asi nepůjde." Díval se na mě trochu se smíchem v očích. "Jak jako nepůjde? Ty nechceš, abych na tebe čekal?" Byl jsem trochu naštvaný, když to nechtěl, ale řekl něco, čím mě dostal. "Není třeba, zítra mám totiž taky volno. Charlie, můj šéf, někam jede a proto je obchod zavřený." No páni, zalilo mě horko a na tváři se mi vykouzlil velký úsměv. "Jsi rád Hazz? Zítra si můžeme přispat." Řekl a přitom se na mě usmíval. "No jistě, co je to tvé tajemství?" Naléhal jsem, protože jsem byl netrpělivý. Všiml jsem si, že mu zmizel úsměv z tváře a odvrátil pohled. Díval se na své boty, jako by tam bylo něco zajímavého. "Řeknu ti to až doma, jo? Půjdeme nakoupit?" Jen jsem přikývl, nechci na něj naléhat. Chápu, musí mi to říct sám. Nechci aby se něco pokazilo.

Poznámka autorek: Ahoj Koblížci. Jsme rády, že si naši povídku čtete.Jsme vám moc vděčné a doufáme, že to číslo nejen na přečtení, ale i na vote bude stoupat. Komentář zatím nikdo nenapsal, tak nás napadlo jestli se nás nebojíte? Your Dominant X Submissive <3