God's love

Chapter 33

Louis:

Harry šel do kuchyně pro jídlo a my jsme seděli u stolu. Zayn se na mě stále koukal a asi si myslel, že je nenápadný. "Co je?" Gemma zvedla pohled od mobilu a koukla na nás. "Proč na mě tak koukáte?" Zayn měl sice tmavší pleť, ale momentálně byl tak červený, že rajče je proti němu bledé. "Nic, já jen, že... omlouvám se, ale jste muž. Jak je možné, že v sobě máte dítě?" Gemma už byla taky červená. "No Harry je taky muž a nosí v sobě taky dítě. Je to sice neobvyklé, ale ne nemožné. Máte s tím nějaký problém?" Zayn se zahleděl do ubrusu a odstraňoval neviditelné smítka. "Omlouvám se, ale je to divný." Gemma ho plácla po ruce a hnusně se na něj zatvářila, on jen pokrčil rameny a neslyšně se zeptal "Co?". "Zayne, jak by bylo vám, kdyby jste zjistil, že jste těhotný? Bylo by vám příjemně, kdyby se vám někdo posmíval? Myslím, že ne. Tak toho nechte nebo klidně můžete jít." Gemma me pohladila po ruce. "No tak, zlato, nerozčiluj se. Miminku to nesvědčí. A ty Zayne, ještě si to doma vyřídíme. Jsme tady na návštěvě. A ty se chováš takhle." Jen pokroutila hlavou a chtěla ještě něco říct, ale to už se objevil Hazz i s obědem.

"Bylo to výborné lásko, děkujeme. Takhle by jsi mohl vařit i normálně, ne jen, když někdo přijede." Ušklíbl jsem se na něj a stíral ubrouskem koutky úst. Harry mě lehce políbil a já se rychle odtáhl. "Hazz, ohol se." Promnul jsem si podrápanou bradu. Neříkám, že se mi nelíbí zarostlý, ale když mě políbí, bolí to. Harry se jen zašklebil a Gemma i Zayn se začali smát. "No mě to vážmě bolí. Rozdrápeš mi celý obličej." Usmál jsem se a potom jsem se zvedl, že odnesu nádobí zpět do kuchyně. "Pomůžu vám." Zvedl se Zayn a odnesl sklenice.

"Ještě jendou jsem se chtěl omluvit za své chování. A taky vám chci nabídnout tykání." Otočil jsem se a vytřeštil oči. "No.... tak dobře. Jsem Louis." Usmál jsem se a natáhl k němu ruku. Přijal ji se slovy: "Zayn." Usmáli jsme se a on se podíval na mé břicho. "A jak se bude jmenovat?" Ukázal na břicho a díval se mi do očí. "Ještě nevím. Nemůžeme se s Harrym domluvit." Usmál jsem se a on jenom kývl khavou. "Smím?" Zase ukázal na břicho. "No.... Když chceš. Jasně." Vztáhl ke mě ruku a nesměle se dotkl. Rychle ji odtáhl, ale po chvíli si dodal odvahy a přitiskl ruku na břicho. "Pane jo, ono kope." Vypadal jako malé dítě co dostalo novou hračku a ty jeho jiskřičky v čokoládových očích. K nezaplacení. "Dneska je nějaký akční. Asi chce zase tátovi přivodit bolest žaludku. Copak ti to nechutnalo? Promluvil jsem k bříšku a Zayn se jen uchechtl.

"Co se tady děje?" Přišli jsme do obýváku, kde na pohovce ležel Hazz a Gemma ho hladila po břiše. "Zee, pojď to taky zkusit, je to tak sladký. Aspoň si ho pohlaď, nekouše." Usmála se a ukázala na břicho. "Před chvílí jsem si sáhl a ono kopalo." Gemmě se rozšířil úsměv a podívala se na Harryho. Ten se taky usmával a sedl si. "Dáte si něco k pití?" Zeptal jsem se a čekal na odpovědi. Nikdo nechtěl, tak jsem si zašel pro džus a vypil celou sklenici. Po pár chvílích jsem se vracel a uslyšel zaklepání na dveře. Otevřel jsem je a tam stál Niall. Byl celý bledý a vystrašený. "Hazz!" Zakřičel jsem a Niall mě pevně objal. Rozplakal se a svezl se na zem. "Co se sta-" Hazz přiskočil a chytil Nialla. "Zayne, pomoz mi, prosím, odneseme ho na pohovku."

Harry:

Niall vypadal zničeně. Plakal a tiskl k sobě polštář. "Ni, co se stalo?" Niall vzhlédl a já mu setřel slzy z tváře. "O- oni u- um- umřou." Koukl jsem na Louiho a vykulil oči. "Kdo, Ni?" Stále plakal. "Liam a Bella. Měli, měli nehodu. Jsou, jsou v nemocnici. Hazz, oni mi umřou." Vytřeštil jsem oči a stáhl ho do medvědího objetí. "To bude v pořádku, zaltíčko. Pojedeme se na ně kouknout, co?" Nic neříkal, jen se nechal hladit po vlasech a konejšit v objetí. Lehce kývl a já se podíval na Louiho. Když nás tři viděla Gemma a Zayn, rozhodli se odjet, aby nějak nepřekáželi. V tuto chvíli jsem jim byl vděčný.

Naskočili jsme do auta a mířili k nemocnici. Po desíti minutách jsme zastavili před nemocnicí a rozběhli se k sestře. "Dobrý den, jak je na tom Liam Payne a Jeho dcera Isabella?" Sestra si nás změřila pohledem a povytáhla obočí. "Vy jste jeho příbuzní?" Koukl jsem se na oba chlapce a zase zpět k sestře. "Ano, tak jak je na tom?" sestra si povzdechla a odešla k telefonu. Někam volala a přišla zase zpět. "Doktor vás očekává, poslední dveře na chodbě." Ukázala a já chytil Nialla pod paží. Došli jsme ke dveřím a já zlehka zaklepal. Počkali jsme ta tlumené "dále" a otevřeli dveře. "Dobrý den, vy jste rodina pana Payna a jeho dcery?" Jen jsme přikývli a on ukázal na dvě křesla před stolem. Niall i Loui si sedli a já stál za nimi. "Pan Payne i Bella to přežijí. Měli velké štěstí. Museli jsme pana Payna operovat, ale je silný a zvládl to. Má zlomenou nohu a žebro mu probodlo pravou plíci. Má také lehký otřes mozku, ale jinak mu nic není." Niall se rozplakal a já ho pevně chytil za rameno. "Jestli chcete, dovedu vás na jeho pokoj." Niall přikývl, ale mě vrtalo hlavou něco jiného. "A jak je na tom Bell?" Doktor si povzdech a podíval se na nás. Chvíli nic neříkal, docela mě to znervoznilo a my čekali na odpověď. "Malá Bella je v naprostém pořádku. Nic se ji nestalo. Nemá ani jediné škrábnutí. Vesměs to schytla Liam a snažil se ochránit svou dceru. "Och panebože." Povzdych si Niall a hned potom nás doktor odvedl k Liamovi na pokoj.

"Ahoj lásko, jak se cítíš?" Niall ho objal, ale jen zlehka. Aby mu víc neublížil, políbil ho na čelo. "Umm.... Já... K-kde j-je?... Co, co... se... uhh... stalo?" Liam mluvil docela trhaně, ale dalo se to předpokládat. Po náročné operaci a po nehodě. "Je v pořádku, vůbec nic se ji nestalo." Liam se usmál a chytil Nialla za ruku. "Tak my pojedeme domů, kdyby se něco stalo nebo cokoliv budete potřebovat, neváhej a zavolejte nám, i kdyby byly tři hodiny ráno, ano? Ještě zajdeme za Bell a pojedeme. Drž se Li. Pa." Oba jsme přišli a políbili jak Nialla tak Liama. Rozloučili jsme se a odešli za malou. Ještě jsme se poptali u sestre, kde ji najdeme a pak jsme šli k ostatním dětem. Pustili nás jen k oknu, ale to nám stačilo, aby jsme se ujistili, že je v pohodě. "Je v pohodě, Hazz." Přitulil se ke mě a já ho políbil do vlasů. "Dneska byl náročný den a je celkem pozdě, co si zajít na jídlo?" Loui na mě zvedla svá modrá kukadla a usmál se. "No tak to bereme, viď?" Pohladil si bříško a tak nádherně se na mě usmíval. "Miluji tě. Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo." Louis se na mě znovu podíval a propletl si semnou prsty na ruce. "Nic se mi nestane, nikdy. Neboj se." Rozešli jsme se k východu a vydali se k našemu Roveru. "Kam jedeme?" Zeptal se a já jen zakroutil hlavou. "To je překvapení."

Poznámka autorek:

Ahoj koťátka, jak se líbil dnešní díl? Máme na vás jednu prosbu, napište nám své návrhy na jména miminek. Protože narození se blíží mílovými kroky a ještě nejsou jména vymyšlené. budeme vám vděční za jakoukoliv reakci. Samozřejmě můžete psát návrhy, co by jste si rádi přečetli v dalších dílech. Dobrou noc a hezké čtení Your Dominant X Submissive <3