God's love

Chapter 31

Harry:

Kluci odjeli do obchoďáku a Niall si sedl vedle mě na postel. Nakoukl mi do počítače a usmál se. "Můžu se přidat?" Nechtěl jsem být nezdvořilý a navíc se mi společnost hodila. Nesnáším být sám. Poklepal jsem na místo vedle sebe a když si sedl přikryl jsem ho peřinou. "Tak na co se budeme koukat, Ni?" Niall se na mě jenom koukl s trochu podivným úšklebkem. "No napadlo mě, jestli by jsme se nekoukli na nějaký stránky o dětech. Víš, nevím jak ty, ale já jsem nováček a za týden tady budeme mít malého prcka a nechci nic zkazit. Ale pokud se budeš chtít dívat na film, není problém, tvůj dům, tvá přání i tvá pravidla." Usmál se na mě a já o tom začal přemýšlet. " To není zas tak špatný nápad. Co se někam zaregistrovat? Něco jako aby nám poradily ženský a tak." Ni se usmál a kývl. Do vyhledavače jsem začal zadávat různé názvy a vyjížděly mi stovky né- li tosíce webových stránek.

Louis:

Liam zaparkoval v podzemce a my se vidali nejdříve na novou pohovku. Asi po hodině jsme vybrali docela velkou, tmavou a hlavně pohodlnou. Nechali jsme si ji dovést, protože zas tak velké auto Liam nemá. Hned potom jsme zašli do obchodu s dětskými věcmi. Prolezli jsme snad tucet obchodů a v každém jsme něco koupili. Já samozřejmě kupoval všechno dvakrát. Ženy se na nás koukaly normálně, jako na dva starostlivé tatíky, kdy je ženy vyhnaly na nákupy. Kdyby tak věděly. Ve skutečnosti, my s Liamem jsme se cítili jako ženy a chlapy jsme nechali doma. "Hele Lou, mám strach." Pronesl Liam, když se snažil vtlačit všechny tašky do kufru. Podotýkám, že zadní část auta byla celá zabraná. Sedadla v zadu nešla vidět a kufr praskal ve švech. To je tak, když dáte ženám kreditku. "Z čeho? Že to kluci doma nezvládli? Nemyslím si, že by se vraždili a oba jsou přeci rozumní, ne?" Liam se jenom zasmál a pokroutil hlavou v nesouhlas. "Ne tohle jsem nemyslel, i když to mi taky dělá starosti, aby se tam nepovraždili. Ale mám strach z toho, jestli budu dobrý táta. Co když ji vychováme špatně nebo nás nebude brát jako rodiče, protože nikdy nepozná mámu. Co budu dělat potom, zničí mě to." Vtáhl jsem Liama do objetí. "Li, budeš skvělej táta, podívej kolik věcí jsi pro malou nakoupil, a to tady ještě není. Staráš se už teď. Jistě vás bude milovat, i když nepozná matku." Liam jen přikývl a nastoupil do auta. "Lou v kolik říkal ten chlápek, že doveze postýlku?" Liam se na mě koukl a já si zapl pás. "No myslím.. Můžeš mi pomoct?.. Díky. Myslím, že říkal, že ji dovezou kolem sedmé. A to je.. za hodinu." Liam se koukl na své hodinky a ujistil se. Když se připoutal, nastartoval a my vyjeli.

Harry:

Projížděli jsme nejrůznější stránky, ani jsme si nevšimli, kolik je hodin a že ve dveřích stojí kluci a zírají na nás, jak se bavíme o jednom maminkovským webu. Ty holky byly prostě boží. Radily nám, co máme koupit a co nemáme a my jsme to s Niallem probírali. "Ehm." Uslyšeli jsme odedveří a oba stuhli v polovině věty. "Jé ahoj, vy už jste tady? Nečekali jsme vás tak brz- ou to už je třičtvrtě na sedm?" Liam a Lou se jenom uchechtli a koukli se na hodiny. "Li, nechci tě vyhazovat, ale za chvíli vám přivezou tu postýlku. Hazz, byli tady ti chlapi s tou sedačkou?" Ztuhl jsem. "Jaký chlapi? A jaká sedačka?" Louis jen pokroutil hlavou a povzdychl si. Liam se nadechl a napřímil se. "Nialle, jdeme domů. Jo a pomůžeš Louisovi donést jeho věci domů. Ano?" Niall se zarazil a skpolil hlavu, postavil se a ještě se na mě koukl. "Zítra to ještě dořešíme, jo?" Usmál jsem se na něj a kývl. Domem se rozezněl zvonek a Louis běžel otevřít. "Kluci, jsou tu se sedačkou." Zaslechl jsem a všichni jsme se vidali dolů.

O měsíc později:

Harry:

Měsíc, celý měsíc jsme s Louim docházeli na masáže. Neříkám, že jsem si to neužíval, ale čím víc mi rostlo bříško, tím míň to šlo zakrýt. Naštěstí mě nepotřebovali v práci, i když ten Malik mě vážně dokáže nasrat. Jak si ho mohl otec takto vychvalovat, když je naprosto k ničemu. Posere všechno na co sáhne. S Niallem jsme se stali nejlepší přátelé. Jediné co oba kluky trápilo bylo to, že jim adopci posunuli. Liam z toho byl celý špatný a bylo mi ho líto. Tolik se těšil na malou Bellu. Stále plakal a měl opuchlé oči.