God's love

Chapter 26

Harry:

Louis ráno šel otevřít dveře. Spěšně jsem koukl na hodiny a zjistil, že jsem tak trochu zaspali a jsme ve skluzu. Když jsem si natáhl boxerky do dveří vrazila Am. "Vy jste neslišeli, že na vás zvoním asi půl hodiny?" Byla naštvaná a já jen nesouhlasně zakroutil hlavou. "Promiň, asi jsme zaspali."

Celé dopoledne byl Louis zavřený někde s Nailem, protože si ho vybral za svědka.

Flashback:

Louis:

Kluci jdou na oběd. Zrovna se vrátili z dovolené. Připadá mi, že jsou to naši jeiní přátelé, kterým nezáleží na penězích. A taky jim nevadí, že jsme gayové. Za ten měsíc jsme spolu trávili spoustu času. Nakupovali jsme spolu, jedli, koukali se na filmy, lenošili na zahradě. No prostě to jsou mí opravdoví kamarádi, nepočítám Harryho, protože ten je na vrcholku. 

Když jsme dojedli, šli jsme do obýváku a já donesl limonádu. Harry něco vášnivě vyprávěl a rozhazoval rukama do všech stran. Všichni se začali děsně smát. Když jsem vešel do pokoje, Harry ke mě natáhl ruku a chopil se slova. "Kluci, chceme vám něco říct. " Kluci se na nás viděšeně dívali a očekávali co z nás vypadne. "Chceme, aby jste nám šli za svědky." Kluci radostně vyskočili a objali jsme se. Harryho svědek byl Liam a můj Nail.

Konec flashbacku

Louis:

"Ni, ty se celý třeseš." Nail se na mě koukl a trochu se pousmál. "Jo, mám strach, že se vám něco posere. Nechci nic přivolávat, ale chápeš, je to takový tušení." Uchechtl jsem se, kdyby jen věděl, co bylo včera. Znovu jsme se začali bavit, když mi pomáhal uvázat kravatu. V tom do dveří vtrhli mí rodiče. Dělali jako by nic. "Loui, zlato, dlouho jsme se neviděli, pojď ke mě drahoušku." Když si matka všimla, že nejsem v pokoji sám, spustila svou hru. "Zlatíčko a kdo je tento úžasný hoch?" Koukal na Naila a on napřáhl ruku. "Jsem Nail Horan. Jsem Louisův svědek." Zářivě se usmál a matka ruku přijala, jen jsem doufal, že se nepředstavá pod svám jménem. "Já jsem Camila Tomlinsonová a toto je můj manžel Midas. Ráda vás poznávám Naile." Zářivě se usmála a já si jen oddychl. Nail se podíval na otce a zeptal se ho. "Pane Tomlinsone, odkud jste? Máte krásné jméno. Tím nechci říct, že vy paní Tomlinsonová ne." Otec se na něj tak nějak divně zašklebil a řekl mu to. "Jsem z Řecka. A vy jste odkud?" Šlo slyšet, že Ni má silný přízvuk, stejně jako otec. Alespoň se snažil. "Jsem Ir každým coulem." Usmál se a odešel s otcem. "Mami, já myslel, že nepříjdete." Matka ke mě přišla a pohladila mě. "Myslíš, že bych si nechala ujít pozemskou svatbu?" V tom vtrhla do pokoje Am. "Jakou pozemskou svatbu?" Ptala se. "Mamka říkala nadpozemskou svatbu." Usmál jsem se a snažil se to zahrát do autu. "Já jsem Louisova matka, Camila." Am přijala nataženou ruku a představila se. "Já jsem Amélie a jsem svatební koordinátorka." Obě se usmáli a Amélie se otočila na mě. "Za chvíli příjde kadeřnice, obleč se, jinak přijedeme pozdě." Peskovala po mě a já se v cukuletu oblékl. Do dveří přišel muž. Prý kadeřnice. Sedl jsem si k zrcadlu a on mě začal česat. Pořád se culil a bavil se s mou matkou. Stáhl mi vlasy dozadu a zafixoval je gelem i lakem na vlasy. Asi po půl hodině jsem byl hotový.

Harry:

Liam mě uklidňoval, že vše bude ok, ale nechtěl jsem ani myslet na to, co bylo včera. Do pokoje vtrhla Amélie a za ní i kadeřník. Snažil se zkrotit mé kudrliny. Ale marně. Až po dobré půl hodině se mu to podařilo. Měl jsem vlasy stažené dozadu a zafixované. Byl jsem tak nervózní, že když jsem mluvil s Liamem, prohrábl jsem si vlasy a kadeřník, myslím, že se jmenoval Tobias, málem viletěl z kůže. Další čtvrt hodinu jsem seděl v křesle a on mi fixoval vlasy.