God's love

Chapter 84

Louis:

Harry odešel s Anne do kuchyně, ze které se ozýval křik. Mám tam jít nebo ne? No rozhodl jsem se, že tam za nimi půjdu, zjistit, zda se neopakuje situace z dnešního poledne. Na všechny jsem se omluvně koukl a zamířil do naší prostorné kuchyně. "Co se stalo?" Zeptal jsem se lehce přiškrceně. Harry se na mě otočil a trochu se uklidnil. "Ale nic, jen tvůj otec nám nechává na krku tvého bratra. Má bydlet u nás a ještě tady vychovávat svoje dítě. Ale prý mu vezme schopnosti, tak možná o dům nepříjdeme." Harry začal celkem v klidu mluvit, ale potom se zase rozhohnil a křičel. "Jak jako zůstane u nás? Já ho tady nechci." Dodal jsem, taky dost naštvaně. "Nemáš na výběr Louisi." Zahřměl za mnou hlas mého otce. To si dělá prdel. "To si ze mě děláš prdel. Víš jak se nesnášíme a ty ho necháš u nás? Chceš, abych ho zabil?" Křičel jsem na otce, který na to byl zvyklý, obzvláště ode mě. "Vychování Louisi. A ano, zůstane u vás. Ano, vím jak se nemáte rádi, ale jinak to nejde. Sám by to nezvládl." Odfrknul jsem si, jen co to dořekl. "Jste všichni padlí na hlavu. Ty i celá moje rodina. Proč zrovna já jsem se musel narodit do rozvrácené  a poznamenané rodiny?" Byla to sice řečnická otázka, ale i tak jsem na ni dostal odpověď. "Naše rodina není rozvrácená a poznamenaná." Hádal se můj otec. "Ne? Tak mi řekni, kde je Hádes. Kde je Kronos. A kde je doprdele moje matka. A pak mi něco říkej. Myslel jsem, že tohodle už jsme se zbavili, ale ty mi necháš na krku Árése a myslíš si, že to vezmu s klidem? Šeredně jsi se spletl otče. Myslím, že je čas, aby jsi šel." Poslední větu jsem řekl vyrovnaně, klidně a potichu. Ten zbytek jsem mu vmetl přímo do obličeje. Křičel jsem a myslel jsem, že někoho zabiju. V tuhle chvíli jsem se neovládal. Do místnosti vešla moje máma a měla v očích slzy. "Mami. Já...." "V pořádku Louisi. Jednou na to muselo dojít. Na to, že jsi byl polobůh, dokázal jsi se otci jako jediný postavit. Pojď ke mě." Už jsem plakal. "Já jsem to nemyslel takhle. Mami, vždyť já tě miluju. Vždycky jsi na mě byla hodná a starala jsi se o mě." Mamka mě utěšovala a hladila mě po zádech. "Nesmíš odejít. Ty ne. Pak mi už nikdo nezůstane." Šeptal jsem, aby mě hlas nezradil. "Nikam neodcházím, pořád tady pro tebe budu. Ale rozhodnutí tvého otce nezměním. Miluji tě Loui, ale už by jsme měli jít. A navíc, děti se musí porspat. Na bratra buď hodný, má tě rád, jen to neumí dávat na jevo, tak jako ty nebo tvé sestry." Odtáhl jsem se a otřel si slzy. "Neboj, zase se stavíme a nebo vy dva s dětmi. Je to přece jen kousek." Přikývl jsem, nic jiného mi nezbylo.

Harry:

Louis křičel na svého otce a pak plakal. Jeho matka ho utěšovala, ale nepomáhalo to. "Pojď ke mě, zlato." Přitáhl jsem si ho k sobě a nechal ho, aby se vyplakal. "Hazz proč zrovna my?" Vím, že na ni nečekal odpověď. "Bude to dobré, uvidíš." Hladil jsem ho po zádech a snažil se ho utěšit. Louiho rodiče se šli rozloučit s ostatními, vzít Árésovi jeho moc a pak se rozloučili i s námi a nakonec odešli. Mamka šla za ostatními a bavila je tam společně s Chrisem. Všichni se smáli. "Co kdyby jsme šli zase za dětmi? Určitě jim chybí jejich táta." Trochu jsem ho odtáhl od sebe a za boky ho vyhoupl na linku. Vzal jsem kuchyňskou utěrku a otřel mu tváře. Ještě jednu jsem mu namočil do ledové vody a přiložil mu je na oči, aby je neměl tolik opuchlé. " Díky, jsi ten nejlepší manžel." Vydal ze sebe polohlasem. Musel jsem se zasmát. "Opravdu? A kolik jsi těch manželů měl?" Louis si sundal obklad a zazubil se na mě. "No..." "Co? Ty jeden." Začal jsem ho lechtat a vyzvedl jsem si ho do náručí a opatrně položil na zem. Otočil jsem se, že už půjdeme, ale Louis mi skočil na záda a držel se jako klíště. "Máš jediné štěstí, že nejsi těžký." Natočil jsem hlavu a vyplázl na něj jazyk.

Louis:

Harry i semnou na zádech došel na zahradu a oba jsme rozdávali úsměvy. Všichni se na nás koukali a taky se smáli. "Loui, nejsi náhodou starší?" Houkla na mě Gemma. "No a? Takže, když jsem starší musím být ten rozumější?" Zakřenil jsem se. Zayn to všechno točil a smál se na nás. Samozřejmě netočil hádky, ale jen to, když jsme se smáli. Seskočil jsem z Harryho, protože nějak divně oddychoval a funěl. "Myslím, že by jsi měl začít trénovat. Pamatuješ, co jsi mi sliboval na svatbě? Že mě na rukou nosit budeš." Vyplázl jsme na něj jazyk. "V tom případě, ty budeš cvičit semnou." Jen co to dořekl, zhrozil jsem se. "C-cože?" Všichni se smáli, ale mě do  smíchu nebylo. "Kluci, my už půjdeme, je celkem pozdě." Řekla najednou Anne. "Dobrá, vyprovodím vás a zabalím vám dort." Usmál jsem se na ni. Šel jsem i s Anne a Sophii do kuchyně a povídali jsme si o tom, jak se oslava nakonec vydařila a že ke každé oslavě patří drama, jinak by to ani nešlo. "Dobrá, tady je dort a nějaké maso, co jste ani jedna nejedly. Jo jo, já to vím." Zasmál jsem se. Najednou se k nám došourala Gemma s tím, že ji není nějak dobře a že asi taky pojedou. Upřeli se na ni tři páry očí a ona se začervenala. "Omlouvám se, myslím, že jsem se počůrala." "Gemm, praskla ti voda." Gemma na mě vyvalila oči a já už běžel pro Zayna. "Zee, Gemmě praskla voda." Zayn se na mě koukl a vyvalil oči stejně jako Gemma před pár sekundami. "Jak jako praskla voda? Ona rodí?" Přikývl jsem. Zayn položil kameru a běžel do kuchyně. "No tak v tom případě jedeme do porodnice." Zayn se zastavil a uklidňoval se. Páni je vážně dobrej. Když rodil Harry, já byl jako na trní. "Dobrá, dorazíme za vámi." Křikl jsem na něj, když pomáhal Gemmě do auta.