Chapter 55

826 52 3
                                        

Harry:

Dneska je konečně pátek. Louis ještě vyspává, kluci jsou už dávno ve škole a Martha s dětmi jsou v parku. Sedím ve své pracovně a učím se. Ještě dva měsíce a mám státnice. Není to těžké, protože jsem se to všechno učil a taky to zažívám. Včera jsem Aaronovi dal svoji kreditku, snad ji nevyčerpá. Ale co blázním. Přečerpat? To by musel koupit celý Londýn. Nicméně, dneska si přivede svého přítele a já jsem nervózní, jako opravdový rodič. Mám toho kluka vyslíchat? Přece nejsem jako ostatní otcové. To určitě udělá Loui. To on je v našem vztahu ta 'žena', když to takhle řeknu, ale je to pravda. On má poslední slovo a taky o tom musí rozhodnout sám. Protože já jsem malý pán a kdybych udělal něco bez jeho dovolení nebo nedejbože dovolil Aaronovi něco a on mu to zakázal, asi by mě zaživa pohřbil. Přece se nebudu k tomu chudákovi klukovi chovat hnusně. Vždyť je o čtyři roky mladší než já. Co já bych mu tak mohl říkat? Asi zvolím kamarádský styl. Vždyť jsme s Aarones spíš jako spolubydlící, než 'otec' a syn.

Na dveře mi někdo lehce zaťuká a vejde dovnitř. Louis, kdo jiný. "Dobré ráno, koťátko. Jak jsi se vyspinkal?" Loui si protře očíčka a sedne si mi na klín. "Nebyl jsi tam. Zdál se mi hnusný sen. Chci obejmout." Začal natahovat a z očí se mu spustily slzy. "Ale noták. Musel jsem vzbudit kluky a vyprovodit do školy. Copak se ti ošklivého zdálo?" Louis se mi zavrtal do hrudi a vzlykl. "Umřel jsi a naše děti taky. A já jsem se musel koukat jak umíráte a nemohl jsem vám pomoct." Už je rozplakal naplno. "Ššš, to bude dobrý. Jsem tady stebou. Neplakej miláčku."

Aaron:

Ještě hodinu a zkončí škola. Konečně. Nemůžu se dočkat, až se budeme mazlit s Theem. Tolik mi chybí jeho dotek a ve škole to zatím chceme tajit. Teda Danny to ví a Will taky, ale chápou nás. Jsme spolu prakticky den. Počkáme až to bude dost vážné. Musím napsat tátovi, co všechno mám koupit. Už abych měl řidičák a nemusel to všechno tahat v rukách. Konečně zvoní na přestávku a já zase uvidím moje zlatíčko. Jdu ke své skřínce, vyměnit si sešity a učebnice. Poslední hodinu mám s Theem a klukama. Jsem otočený ke skřínce a někdo mi zakryje oči. Myslel jsem, že je to někdo z kluků, ale když jsem se otočil, byla tam nějaká holka. "Ehm.... Potřebuješ něco?" Uculila se. "Jsem Tiffany a ty se mi líbíš." Zamrkala umělýma řasama. "Díky, ale jsem zadanej." Odfrkla si. "Ale to se ona nikdy nemusí dozvědět." Kdyby jen věděla. Začala se ke mě natahovat pro pusu a já už nedoufal, že mě někdo zastaví. Najednou se přihrnuli kluci a odtáhli ji pryč. Za ní stál nasupěný Theo a podupával si nožkou. "Hej, nech ho na pokoji Tiffany!" Zakřičel na ni. "A to jako proč?" Odfrkla si. "Protože ten je můj, jasný? A teď vypadni lovit někam jinam." Přistoupil ke mě a omotal si kolem mě ruce. Přisál se mi na rty a začal je dravě líbat. Natiskl mě na skřínku a rukou jezdil po mém těle. Ksakru, musí být tak sexy? Začínám mít problém v kalhotech. Musím se odtáhnout. "Páni, kluci, Theo nevěděli jsme, že jsi až takový rošťák." Uchechtl se Tommy. Theo jenom zčervenal a natiskl se na mě. Za chvíli zvoní, takže jsme šli do učebny. S Theem jsme šli trochu dál od kluků a procházeli se po chotbě. "Vím, že máš problém." Zašeptal ke mě, když jsme si sedli do lavice. "Cože?" Trochu jsem nechápal. "V kalhotech." Zrudl. Seděli jsme v poslední lavici a kluci před námi a přes uličku vedle nás.

Asi v polovině hodiny mi Theo dal ruku na stehno. Začal jí pohybovat a já věděl, že je zle. Lehce rozepl poklopec mých kalhot i knoflík. Bylo to osvobození. Rukou zajel pod tenkou látku boxerek a já v sobě zadržel vzdech. Koukl jsem se na Thea a ten dělal, že se věnuje látce co vykládal učitel. Přidal v honění a já to skoro nevydržel. Kdyby to udělal ještě jednou, vystříkal bych se tady. Odtáhl ruku a já se rychle zapl. Zvedl jsem ruku a čekal až mě učitel vyvolá. "Ano pane Madowsi?" Vysechl otráveně. "Je mi zle, můžu jít na záchod?" Učitel vykulil oči a přikývl. "Theo, běžte s ním, kdyby se mu udělalo po cestě zle." Theo přikývl a oba jsme odešli na záchod. Nikdo nic neříkal, dokud jsem neotevřel dveře.

God's loveKde žijí příběhy. Začni objevovat