God's love

Chapter 82

Louis:

Za chvíli přijede Anne s Alexem a ostatní a my jsme ještě v obchodě. Povzdechl jsem si a házel věci do košíku. "Hazz? Vzal jsi ty přesnídávky?" Harry se na mě podíval a přikývl. "Jo, mám tady od každé několik. Vzal jsi ty vlhčené ubrousky?" Vykulil jsem oči a rozhlížel se v uličce s dětským jídlem a plenama. "V klidu, mám je. Ještě musíme vzít nějaké ozdoby a balónky a zamluvil jsi toho klauna?" Přišel jsem k Harrymu a letmo ho políbil. "Už minulý týden jsem ti říkal, že klaun nepříjde. Máme zamluvenou nějakou vílu nebo co, klaun neměl čas a navíc, z klaunů mám hrůzu." Otřepal jsem se při vzpomínce na ty hnusné ztvoření. Harry přikývl a lehce se usmál. Každý jsm tlačili jeden vozík a navzájem jsme se ptali jestli máme to a nebo tamto.

Konečně jsme náš giga nákup naskládali do kufru a můžeme vyrazit domů. "Loui? Přijdou i tví rodiče?" Otočil jsem se, protože až doteď jsem se koukal z okínka na krajinu, která rychle ubíhala. "Asi jo, říkal jsem jim to." Usmál jsem se na něj a zase se otočil. "Stalo se něco? Udělal jsem něco já? Jsi nějaký zamlklý." Zase jsem se na něj otočil a koukal na něj. Díval se před sebe a sem tam zařadil a zrychlil nebo naopak zpomalil. Pokaždé se mu naply svaly na paži. Jeho nyní lehce opálená pokožka se rosila potem a dodávala tak černým kresbám něco nového, zářivěho, ale doposud neobjeveného. Jeho jindy rozházené kudrlinky nyní byly svázány do neupraveného drdolu. Na tváři měl nečitelný výraz, mezi obočím hlubokou vrásku z toho, jak se mračil na ostatní řidiče. Oči měl přimhouřené, protože si nenasadil sluneční brýle. Prohlížel jsem si ho a slintal. "Lou?" Z krásných myšlenek mě probudil až jeho medový, přesto chraplavý hlas se špetkou strachu, ale i pobavení. "Co? Jo. Proč? Ehm... už jsem tady." Uculil jsem se nevinně. "Nic jsi neudělal, bšechno je v pořádku, jen jsem unavený." Byla to pravda, poslední dobou jsem moc nespal, protože ani Harry nespal. Abych svou odpověď podtrhl zářivě jsem se usmál. Harry přikývl a zase přeřadil. On mě chce snad zabát, ne?

Harry:

Louis byl nějaký divný. Zamlklý, možná ho něco trápí. Pochybuji, že by to řekl mě. Tak třeba se svěří Liamovi. Koutkem oka jsem ho sledoval. Molsně se na mě díval, obvzlášť, když jsem přeřadil. "Nemrač se." Rychle jsem na něj střelil pohled, který jsem hned musel vrátit na vozovku. "Cože?" Nechápal jsem. "No mračíš se. Mezi obočím máš tak velkou vrásku, že Mariánský příkop je proti tomu jenom potůček." Zasmál se. Má tak krásný a zvonivý smích, který všechny nakazí a i ten největší bručoun se musí usmávat. "Vidíš, už se zase směješ." Dodal a znovu se zasmál. Zase jsme se normálně bavili a já si ho prohlížel. Jistě, je to můj manžel a známe se, ale stále mě jeho postava i všechno co dělá, fascinuje. Měl na sobě upnuté kraťasky, které mu končili zároveň s koleny, na nohách měl svoje oblíbené sliponky a slušivé tílko mu zakrývalo hruď. Jaká škoda. Ruce měl složené v klíně a jeho pokožka se leskla potem. Na tváři mu stále pohrával lehký úsměv a kolem úst se mu tvořily vějířky drobných vrásek. Rty měl ještě trošku napuchlé z dnešního rána a vlasy v klasickém rozcuchu. Sluneční brýle měl ve vlasech a celou dobu mhouřil svá krásná očka. Nad tím jsem se musel pousmát.

Konečně jsme doma a oba vynášíme nákup do kuchyně. Jsme splavení díky horku, ale nesmíme polevit. Zanedlouho přijdou hosté a je třeba to tu nachystat. "Loui? Kdy má přijet Aaron?" Houkl jsem odedveří na Louiho, který se skláněl do kufru. Doběhl jsem k němu a plácl ho přes jeho krásný kulaťonký a měkounký zadek. Jo, já musel. "Auu. Co to do tebě vělo?" Řekl se smíchem. "Nic, jen jsi mi neodpovídal, tak jsem z tebe chtěl dostat odpověď." Nevinně jsem se na něj uculoval. "Každou chvíli by tady měli být. Aaron říkal, že se budou stavovat ještě do obchodu, koupit Liz dárek." Přikývl jsem a pomohl mu s taškama. "Och, jaký gentleman." Usmál se a pohladil mě po paži. Cítil jsem, jak při jeho dotecích mezi námi probíhá jisté elektrické napětí. Tohle se stávalo pokždé, když jsem na Louise sáhl nebo naopak.