Double Trouble HP-FF

Čistokrevní

Velké dveře se otevřeli a my vcházeli do velkolepě nazdobeného sálu plného osob různého postavení. Těkavě jsem přeskakovala z jednoho člověka na druhého a poznávala čím dál více tváří. Mezi ně patřili i jména jako Lucius a Narcissa Malfoyovi, Igor Karkaroff nebo Barty Skrk Junior. Poslední jméno pro mě bylo dosti překvapující.

K našemu příchodu hrála mě známá písnička Apokalypse a jeden schod po druhém jsme scházeli dolu.

Sotva jsem se podpatkem dotkla podlahy už nás vítali Polluxovi rodiče.

"Rádi Vás poznáváme slečno Blacková." Oslovila mě žena jménem mé čistokrevné rodiny.

"Také Vás ráda poznávám." Pokývla jsem hlavou.

Jeho otec mi podal ruku a jakmile jsme se jimi dotkli, přitáhl si mě blíže k sobě a varovně mi s úsměvem na rtech zašeptal do ucha: "Všichni jsme čekali na Váš příchod slečno. Jsme rádi, že jste si vybrala správnou stranu."

Pollux mi musel opět číst myšlenky, jelikož hned co se od nás vzdálili, jsem ucítila jak proplétá naše prsty a jemně si mě tiskne blíž k sobě.

Pozornost se od nás odvrátila a mě spadl kámen ze srdce. Tedy aspoň jeden z nich.

Ani jsme se na sebe nemuseli podívat a on už věděl.

"Tohle ani jeden střízlivý nezvládneme." Sotva mávnul rukou, hned se před námi objevili dvě skleničky se šampusem.

Popadla jsem ji a aniž bychom si ťuknuli, jsem ji do sebe naklopila.

"Toho bude potřeba víc, o dost víc."

Večer probíhal bez sebemenších problémů. Vše bylo na svém místě a perfektně naplánované. My dva jsme popíjeli, co to jen šlo, aby nás zároveň nikdo nezpozoroval a po celou dobu jsme se s Polluxem od sebe neodtrhli. Věděli jsme totiž, že pokud by se něco zvrtlo, víme že můžeme věřit právě jen tomu druhému.

Stáli jsme u barového pultu, oba o něj opření se skleničkami v rukách a já hlavou kývla do davu.

"Ty znáš?" Pobídla jsem ho.

"Ano, to jsou dvojčata Gersleyovi, jedny z nejmonějších černokněžek z Francie. Drží tam pěknou dobu pod palcem jejich ministerstvo kouzel. Jelikož je ale nevede pán zla, dělají si co chtějí. Kvůli chaosu, který způsobí i mezi sebou nejsou schopny si vládu udržet déle než týden."

Očima jsem přejela po vysoké ženě sedící u stolu v pravém rohu. On hned pochopil, co jsem mu naznačila a poračoval.

"Reliana Rookwoodová. Známá především bezchybným užitím kletby Cruciatus. Všechny, které vyslýchala, se jí podvolili. Není tajemství, co by na severu Irska neznala. Ale tohohle neznám." Tentokrát pozvedl skleničku ke Skrkovi.

"Toho ale znám já. Barty Skrk Junior. Je to syn Ministra mezinárodní magické spolupráce. Velké překvapení, že se tu nachází. Je přímo u zdroje informací, musí být tedy pro ně dost důležitý. Ještě někdo o kom bych měla vědět?"

"Lucana Torrenová, o té ti ani nechci nic říkat. Povídá se ale, že dokáže porazit až pět protivníků zároveň. Kdo ví, co je na tom pravdy ale nikdo se to zatím ještě nepokusil zpochybnit. Na levé straně sálu je.."

A přesně tohle byla naše zábava večera. Hádali jsme a prozrazovali si jména, hodnosti kouzelníků. Byla by to celkem i zábava, kdyby se nejednalo o následovníky pána zla.

Schylovalo se k desáté hodině večerní, když nás Lucius vyrušil.

"Smím prosit o tanec?" Zeptal se mne a zároveň otázku směřoval k mému ochránci.

Když jsem k němu stočila pohled, jako by se mu na tu chvíli z tváře vytratila přetvářka, kterou jinak dokázal tak bezchybně používat.

Nevím jestli se mi obava v jeho pohledu jen zdála ale jako bych byla to jediné, čeho se bál, že ztratí.

"Vrátím Vám ji bez úhony." Úšklebek na Luciusových rtech mě nesmírně provokoval.

Obočí opět snížil a dával tak najevo jeho nesouhlas, i když nakonec pokývnul.

Tančili jsme po celém parketu ale jak jsem očekávala, jen o tanec nešlo.

"Vidím, že jsi si stranu vybrala a už v ní dost zpohodlněla. Pokračování v čistokrevné linii je, jak víš, velice důležité. Spojíte dohromady jedny z nejmocnějších původních čistokrevných rodin. Pán zla bude jistě potěšen těmito okolnostmi."

Pán zla? On už se opravdu vrátil? Nejedná se jen o jeho fanatiky ale opravdu i o něho samotného?

Létaly mi myšlenky jedna přes druhou.

"Jsme rádi, že jsi se rozhodla ještě předtím, než někdo přišel k úhoně, ...alespoň dříve než je potřeba."

Písnička skončila ještě než jsem něco stihla říct, a tak jsem odpověděla třemi jednoduchými slovy.

"Děkuji za tanec." Pokynul mi a já už mu mizela z pohledu.

Vyběhla jsem do zasněžených zahrad a nechala mráz prostupovat do těla. Ruce jsem si zahřívala třením o sebe a stejně jsem pokračovala i u paží. Cítila jsem jako by mě ta zima utěšovala. Zaměstnávala můj mozek jinými myšlenkami, a to se mi líbilo.

Po chvíli už se mnou chlad uzavřel pakt a já se přestala třepat.

"Co tu děláš ty blázne!" Zvolal na mě někdo z otevřených dveří.

Blázním. Pomyslela jsem si a už mi přes ramena padl kabát tmavě hnědé barvy.

"Neblázníš. Já to taky vidím a hlavně slyším. Všechny ty mysli a myšlenky, co zamýšlí a plánují. Je to odporné."

Automaticky už tahal dvě cigarety, které nechal zapálit o pochodeň u cesty, kde jsme stáli a už mi ji podával. Z druhé kapsy pak jako kouzelník vytáhnul placatku a ta mi také přiletěla v ruce.

"Ty jsi můj zachránce, víš to?" Lichotila jsem mu v dost podnapilé náladě.

"Pro moji lady vše." Zakřenil se.

"Pojď, posadíme se." Táhnul mě na lavičku blízko nás, kde jsme si poté i sedli.

"Věděl jsi, že máme prý spojit naše rodiny? Zrovna my dva." Neudržela jsem se neuchechtnout a ruce si založila do sebe.

"Je to pro tebe tak k neuvěření?" Zeptal se s obavami v hlase.

"To, že spojíme naše čistokrevné rodiny ve prospěch starých tradic? Ano. To že spojíme naše těla v jedno a strávíme spolu zbytek života? Určitě ne." Vytřeštila jsem oči z neuvěření toho, co jsem právě teď vypustila z úst.

"Promiň já to tak..."

"Nemyslela?" Přerušil mě. "Ale ano, myslela. Nezapomeň, že vidím téměř skrz tebe. " Chytil mě jednou rukou za bok, druhou za tvář a přitáhl mě prudce k sobě.

Milovala jsem tu jeho náhlost. Vše hned a všude.

Pocítila jsem tu známou chuť ze včerejšího večera a také nezměrné množství motýlků v břiše.

Vášnivě jsme se líbali a jeho ruce putovaly po celém mém těle. Tak agresivního ale přitom nenuceného, jsem ještě nikdy nic necítila ale za boha se mi to nesmírně líbilo.

"Souhlasíš... s tím?" Vymrmlal ze sebe mezi polibky.

"Ano." Povzdychla jsem a on pokračoval dál.

"Jdeme." Odtrhl se a rozkázal. Už jsem chtěla vstávat, když mě z lavičky zvedl a nesl v náručí směrem dovnitř budovy.

/*