Zprudka se nadechuji a začínám hýbat nohama i rukama, abych se udržela na hladině. Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe a do uší mi hlasitě hrála hudba, společně s radostnými výkřiky. Od krku ponořená ve vodě jsem se trhavě rozkoukávala, jak rychle to jen šlo. Vedle mě ve vodě do vzduchu zvedal ruku Viktor a vítězoslavně zvolával. Adrenalin polevil a já začala pociťovat chlad z ledové vody.
Byla jsem naprosto mimo a nevěděla, co se děje. Viktor už plaval předemnou k žebříku a já ho hned následovala. Sotva jsem na své kůži ucítila jemný vítr, jak jsem se vynořila, začala jsem se okamžitě třepat zimou. Ruce jsem dala do kříže a klepala zuby i sebou.
Stačil jeden pohled na Viktora a mě bylo jasné, že já jsem mu úplně jedno. Oslavoval si své vítězství a vsadila bych se, že ho ani nenapadlo mi nějak pomoct, postarat se.
Přes ramena mi ale přece jen někdo hodil ručník a začal vytvářet teplo třením. Druhý ručník přiletěl téměř ve stejném momentě a já se ocitla v sevření dvou vysokých mužů.
"Už je dobře Kasey. Jsem tu." Šeptal na mě Pollux.
"Musíš být v šoku, prý vám to nikomu neřekli." stočila jsem hlavu za druhým hlasem a uviděla ho v celé kráse. Teď jsem byla v šoku jen ze situace, že předemnou stál Fred Weasley.
"Musíš se jít dovnitř zahřát. Hned." Ruku měl kolem mých ramen a někam mě vedl. Já k němu mezitím vzhlížela vzhůru a to s otevřenou pusou. Pollux mě podpíral z druhé strany a mě se na moment dostala do hlavy myšlenka, jak moc je zvláštní, že se snesou. Myšlenku mi však hned vypudil mráz. Posadili mě na nějaký menší gaučík a Pollux už nesl horkou čokoládu, společně se suchým čistým oblečením. Podle znaku na nich se jednalo o jeho oblečení až na zelený svetr s velkým zlatým písmenem uprostřed... F. Jako bych před sebou viděla ducha, z kterého jdem doposud nespustila pohled. Vše bylo hrozně chaotické a on byl to, co mě usměrňovalo. Stále otočená na něj jsem jen natáhla ruce, do kterých mi oblečení položil Polli. To mě alespoň trochu přimělo vrátit se do reality a já se zaběhla převléct do již nachystané šatny.
"Vítězem se stává Cedric Digorry..." slyšela jsem z dálky Brumbálovo vyhlášení. "a proto mu udělujeme druhé místo!" Pokračoval ještě nějakým dovětkem, mě už ale neznámo k čemu a já teď vycházela z šatny.
"Nehoráznost!" Hodil Pollux s věcmi a vystřelil ven.
Teď jsme tu stáli já a Fred naproti sobě a nevěděli, co dělat. Jakmile viděl, že mi zase červenají rty i líce lehce se pousmál a také odešel.
Stála jsem teď úplně sama v cizím oblečení a všichni kolem mě, mě začli popleskávat po zádech.
"Aspoň třetí místo máte v kapse."
"Je to škoda, je to škoda."
Každý měl nějakou ubohou poznámku, které jsem po chvilce už nedokázala strpět a potřebovala se odsud, co nejrychleji vytratit.
"Úžasní jsou ti naši bradavičtí krasavci, co?" Zaslechla jsem zpoza rohu, když jsem odcházela.
"No ani mi nemluv. Cedric první místo a Harry druhé, kvůli zachránění sestry té francouzky."
Tak takhle to teda dopadlo.
"A co Kaseya, prý už s Viktorem nejsou spolu, jsem slyšela." Přešla konverzace na mě.
ČTEŠ
Double Trouble HP-FF
Fiksi PenggemarProbíhá korekce "Tohle je náš konec." Poslední věta, kterou Kaseya Rosalie Lithie Rosierová pronesla na konci minulého, jejího pátého, roku v Bradavicích. V ten den zjistila, že ti nejbližší ubližují právě nejvíce a důvěra s jejími nejlepšími přát...
