Double Trouble HP-FF

Den poté

Opilcova rána jsou ta nejtěžší. Hlavu jsem měla jako střep a mysl si hrála s realitou a sny, které proplétala do sebe. Sotva jsem otevřela oči, hned mi do nich pražilo slunce. Zamžourala jsem a lehce zvedla hlavu. Naskytlo se mi pohledu na Polluxovu nahou vypracovanou hruď a já hned začala přemýšlet o včerejšku.

Příchod, alkohol, alkohol, tanec, alkohol, mráz, cigareta, alkohol a?

Přemítala jsem si v hlavě včerejší večer a abych pravdu řekla, převážně velká část večera se mi nevybavuje úplně zřetelně.

Uslyšela jsem jemné zívnutí a pak lehké hlazení po vlasech.

"Dobré ráno mi lady." Vznesl tím jeho hlubokým chraplákem.

"Dobré ráno? Spíš odpoledne." Odpověděla jsem poněkud nesvá po pohledu na hodiny.

Kolikrát si říkám, že snad musí být jasnovidec, jelikož na mě hned reagoval a zvedl se: "Dobře, tak já tě tady nechám." a pak si vzpomenu, že je to nitrozpyt, což je ještě horší.

"Počkej!" Zakřičela jsem již zakrytá přikrývkami.

"My spolu...?"

"Jestli myslíš... tak ano." Zády ke mně omluvně sklopil hlavu a pouze v boxerkách odcházel z pokoje.

Kolena jsem si přitáhla k tělu a začala si kousat nehty. Odporný můj zlozvyk. Znovu a zřejmě ne naposled se mi dostalo do hlavy, že jsem mu ublížila a on se bude cítit špatně. Ještě více jsem mu v životě přidělávala starosti, jako by to zrovna on potřeboval.

Zároveň mi dále proudily myšlenky o včerejšku a o sexu, který jsem si bohužel nepamatovala ale moc bych chtěla. Nebo nechtěla? Stále jsem neměla šanci se rozhodnout.

Oblékla jsem na sebe kostkovanou košili a šedé tepláky, které jsem našla ve skříni a vydala se na 'snídani'. Snídaně pro mě byla cigareta, jelikož jsem jídlo ani nemohla vidět. Stála jsem na balkónu a snažila se rozpomenout na včerejšek, znovu.

Stalo se a s tím jsem nic udělat nemohla a tak jsem jen přijala okolnosti. Do hlavy se i však vkradla situace ze včerejšího plesu.

"Vidím, že jsi si stranu vybrala..." Opakovala jsem si vyřčená slova. Snažila jsem se pochopit, odkud tuhle informaci převzal. Dala jsem si dvě a dvě k sobě, a pak mi to vše docvaklo. Ples čistokrevných, na kterém se má uskutečnit plánování dalších kroků k vládě smrtijedů. A já se na něm nacházela.

Jak naivní jsem mohla být, že mi to nedošlo, jak moc? Zároveň jsem to ovšem považovala i za výhodu, jelikož si teď všichni mysleli, že jsem na straně zla. To mi získalo více času než jsem měla původně, alespoň to jsem si myslela.

Když mi tak postupně odhadovala hlava průběh včerejšího večera, uvědomovala jsem si čím dál více, že pokud bych bojovala proti jakémukoliv z nich, budu vědět jejich slabiny a intriky.

Na tváři se mi hned vykouzlil zlomyslný úsměv a mě se návštěva tohoto plesu a domu líbila čím dál více.

Ze zimy jsem uprchla zpět do pokoje a začala si balit věci a připravovat se na cestu zpět do Bradavic.

Upravila jsem se tedy, převlékla se do šedých pletených šatů, společně s černými silonkami a s úplně novým sebevědomím vyrazila do kuchyně. Všichni seděli u stolu a hned na mě byly směřené jejich pohledy.