Double Trouble HP-FF

Čajové lístky

Vrátila jsem se do svého pokoje, který byl ovšem k mému překvapení plně obsazen holkama z různých kolejí.

"Tak jsem se do Cedrica zamilovala holky, ani nevím co mám dělat, jak jsem z něj poblázněná." Fantazírovala Cho a u toho hleděla na noční oblohu v mé posteli. Jakmile jsem přišla, všechny se lekly.

"Ahoj Kase! My mysleli, že se vrátíš až později!" Přivítala mě Parvati.

"No, máte to ale smůlu." Usmála jsem se ironicky. "A teď bych ráda využila svou vlastní postel... a prostor."

Neochotně se zvedly a při odchodu si něco mumlaly. Dokonce i mé spolubydlící s nimi odešli a já tak měla celý pokoj pro sebe. Úžasný to pocit.

Pokoj jsem zaplavila mlhou ze sprchy, která byla neuvěřitelně uvolňující. Spokojeně jsem zalehla do postele a bez jakýchkoliv přebytečných myšlenek usnula. To se stávalo jen zřídka.

Probudila jsem se k 7 hodině ranní a byla ráda za hodinu jasnovidectví až v 8 hodin. Byla jsem stále rozlámaná. Nohy mě bolely a hlava mírně třeštila. Abych předešla ranní zimnici navlékla jsem se do mého zimního černého kabátu a doloudala se na snídani, kde si mě povšimlo hned několik přítomných, jako vždy. Pollux mi mával ze stolu naproti mě, Viktor nechápavě sledoval situaci ale já přece jenom věnovala pozornost Dracovi, který se až nějak moc nimral v jídle. Něco bylo špatně. Jakmile si povšimnul mého strnulého zírání, pozvednul ruku, až mu z ní sjel zelený svetr a mě se dostalo výhledu na zarudlou kůži. Z dálky nebylo úplně zřejmé, o co se jedná až dokud nevykoukla malá část tetování. V ten moment mi bylo naprosto jasne, o jaké se jedná. Had. Lebka. Svraštila jsem obočí v politování a nesouhlasně zakroutila hlavou. Než jsem se stihla jakkoliv na něco zeptat už mým směrem fouknul do křídel vlaštovky, co vyrobil. Rozložila jsem ji a hltala řádky s pokyny.

23.2. 23:20 Astronomická věž
Prijď sama.
D.M.

Jeho směrem jsem pokývla, vlaštovku vložila do kapsy a konečně se dala do jídla. Z plno času se totiž stalo jen pár minut na jídlo, a tak jsem do sebe natlačila pár nadýchaných palačinek, do ruky vzala hrst borůvek na cestu a s plnou pusou dýňového džusu běžela do věže.

S předstihem pěti minut jsem se dostala do učebny a posadila se co nejdále od katedry. Zrovna dnes jsem být vyvolána nepotřebovala.

"Dnes budeme mít předpovídání budoucnosti pomocí čajových lístků." Zahučela a já si po jejím oznámení oddechla. V klidu si posedím nebo poležím a k tomu si dám šálek čaje. Nemohlo to být příjemnější.

"Cítím tu mezi námi mocnou magii společně s negativní energií." Usrkovala jsem svůj čaj

"Ty! Co máš v šálku?" Zeptala se profesorka dvou žaček na levé straně učebny a já stále usrkávala černý čaj. Nahlédla do šálku se zklamáním v obličeji a zase ho vrátila do rukou brýlaté holčiny.

"Přibývá na síle." Rozhlížela se po třídě a hledala odkud přichází ta temná energie, kterou tak jistě vycítila. Napila jsem se potřetí a v tom momentě ukázal její prst na mě.

Vesele jsem si mlaskla a ve stejném momentě zamrzla jako ledová socha.

"Co máš v šálku drahá?" Zeptala se rozklepaným hlasem. Natažený prst otočila a otevřela celou dlaň, abych do ní mohla vložit hrníček.

Zatočila jsem se zbylým čajem ve směru hodinových ručiček, do druhé ruky vzala talířek a šálek na něj položila dnem vzhůru. Než čaj stekl chvíli to trvalo a já se tak ocitla v dost trapné situaci.

Po pár minutách jsem jej konečně pozvedla, mým směrem stočila ucho hrníčku, sklopila víčka a vyhledávala jsem možné obrazce.

"Zobrazuje se mi tu něco jako hrad, což má symbolizovat vysoké postavení pokud se nemýlím." Snažila jsem se dát si tvary dohromady a ona jen souhlasně pokyvovala.
"Dále tu zřejmě vidím pavouka, který se jakoby natahuje přes celý šálek, ten je považován za znamení nějakého tajemství. Ale dále tu nic nevidím." Zmateně jsem sklápěla hlavu na obě strany ale najít jsem i přesto nic nemohla.

Ruku jsem tedy natáhla k profesorce. Sotva se dotkla onoho porcelánu, jakoby jí něco proběhlo hlavou a šálek v momentě dopadl na zem a roztříštil se hned na několik kusů.

"Já... moc se omlouvám, je mi to líto, drahá. Jako by mě do rukou udeřil blesk."

"Neuvěřitelné!" Vykřikla jsem a s taškou v ruce odešla z hodiny.

Hned, co jsem zabouchla dveře mi však bylo vytvořené situace líto. Profesorka si jednoznačně mé chování nezasloužila ale jak jinak jsem od sebe měla odvést pozornost. Tak, aby se nikdo dále nedotazoval.

Dny probíhali stejně, jako vždy a já si nakonec za onu situaci odpykávala školní trest. Za prvé, byl to takzvaně hroznej voprus. Za druhé, už jsem se necítila tak provinile, takže to mělo i pozitivní následky.

Byl čtvrtek a schylovalo se k večeru. Poslední sníh už se začal rozpouštět a nahradily ho kapky deště. Z krásné zimní ledové krajiny se mi změnil pohled na zablácené sychravé okolí s kalužinami, které ovšem také mělo něco do sebe. Přinášelo s sebou ovšem decentně depresivní náladu.

Měla jsem v hlavě především naši schůzku s Dracem a celý den se motal právě kolem ní. Přemýšlela jsem nad tím, jak strašné to může být, jak nejhůře to dopadlo a dopadnout může. Přicházela jsem zrovna na večeři, když mě zastavila profesorka Mcgonagalová těsně před vchodem do Velké síně.

"Slečno Rosierová?" Zavolala na mě a já hned prudce zastavila.

"Profesor Brumbál si Vás dnes ve 20 hodin žádá v kanceláři. Buďte tak laskavá a navštivte ho."

"Jistě paní profesorko." Odkývla jsem jí požadavek a hned zamířila dovnitř.

Usadila jsem se vedle George, který tu k mému překvapení seděl jen s Oliverem a Leem.

"Něco nového pánové?" Oslovila jsem znuděně vypadající spolukolejce.

"To se ptáš ty nás? Ty si odjedeš bůh ví kam na několik dní, a když se vrátíš, tak se ptáš nás, co je nového? To ty bys měla chrlit historky ne?" Zasmáli se všichni.

"No tak..."

Příjemná nenucená konverzace skončila a s mým rozloučením jsem se vydala do kanceláře ředitele naší školy, jelikož se už schylovalo k osmé hodině večerní.

Citronová zmrzlina. Heslo protentokrát určené k odemčení schodiště do určité části hradu.

Vystoupala jsem po schodech a už držela ruku ve vzduchu, abych mohla zaklepat a tím oznámit svůj příchod. Když v tom jsem ucítila prudkou ránu do hlavy a náhle se mi zatmělo před očima.

/*