Double Trouble HP-FF

Přenášedlo

Byl čtvrtek, zbývaly dva dny do plesu rodiny Helvig a já stále nebyla rozhodnutá mým zúčastněním. Samozřejmě jsem ho tam nechtěla nechat jít samotného, jelikož přesně vím, co by se tam dělo. Na druhou stranu, jsem věděla, jak všichni budou povznesení nad tím, že jsem já pozvání přijala. Za svoji rodinu jsem se nestyděla, za svůj čistokrevný původ a jeho upřednostňování už ano.

Venku bylo stále plno sněhu a krajina křehce zamrzlá. Probíhala hodina obrany proti černé magii s profesorem Moodym a já neustále nedávala pozor.

V mé hlavě bylo okno jako tabulka, do které jsem si vypisovala výhody a nevýhody onen plesu. Prozatím vyhrávala odpověď ne ale...

"Slečno Rosierová, můžete mi laskavě vysvětlit, co je tak zajímavé na tom okně na které zíráte poslední půl hodinu naší výuky?!"

Všechny pohledy se sklopily směrem ke mě, když jsem se konečně vzpamatovala a teď se trapně rozhlížela po třídě.

"Nic pane profesore."

"Takže nám teď všem samozřejmě dokážeš předvést kouzlo, o kterém jsme mluvili." Odkulhal na stranu místnosti a poukázal na cvičnou figurínu.

"Prosím, nestyďte se." Ironicky se usmál.

Stoupnula jsem si a pohledem hledala odpověď mezi spolužáky.

Reducto Zahlédla jsem napsané kouzlo u jedné studentky v první řadě lavic.

Zaujmula jsem bojový postoj a rázně vyslala zaklínadlo na začarovanou figurýnu, bohužel ale neúspěšně. Otočila jsem hlavu na profesora, který zrovna doslova hltal z jeho lahve a čekala školní trest.

"Hůlku nahoru a znovu!" Téměř zakřičel, až jsem se vylekala ale učinila přesně, jak pravil.

Opět nic.

"Znovu." Zopakoval.

"Reducto!" zvýšila jsem hlas a sílu, kterou jsem do kouzla vtiskla, jenže stále nic.

"Znovu." ještě jednou vyřkl ale já už se cítíla moc trapně na to abych snesla další neúspěch, tudíž jsem se ani nehla.

"Snad jsem něco řekl!" Rozezněl se jeho hlas přes celou učebnu, načež jsem mu odpověděla.

"Reducto!" zopakovala jsem se zlostí a z hůlky bylo vypáleno světlo, které po zásahu figuríny, ji rozdrtilo na prach.

"Výborně! Viděli jste to všichni? Občas je užitečnější svůj hněv využít než jej potlačit, to si pamatujte. A tím pro dnešek končíme."

Všichni se hned začali balit a já taktéž.

"Vy ne slečno Rosierová." a to už jsem si myslela, že vyváznu bez újmy.

Čekala jsem vedle profesorovy katedry, který se mi stále zaujatě díval přes rameno. Až jsem uslyšela bouchnutí dveří což znamenal odchod posledního studenta, začal mluvit.

"Jak se daří Potterovi? Už ví jak se udržet hodinu pod hladinou?" Čekala jsem cokoliv ale tohle opravdu ne.

"To nevím pane, mluvení o úkolech je zakázané."

"Ale nelžete mi. Vím, že ste mu pomohla s tím vejcem, bez Vás by na to nepřišel."

Ze svého stolu vytáhnul učebnici Bylinky a jejich zvláštní účinky a otevřel ji na straně 198, na které bylo tučným ozdobným písmem napsáno slovo Žaberník.

"Prý Vás zajímají bylinky." Ukázal prstem na nadpis.

"Ale pane.." nestihla jsem větu ani dopovědět a on již pokračoval.