Double Trouble HP-FF

Kruvalské kabáty

Probudila jsem se kvůli ráně, která se ozvala po pokoji. Unaveně jsem otevřela víčka a snažila se zjistit původ prásknutí. Přišla další a poté další, zřejmě zvenku. Odhodlala jsem se konečně zvednout z postele a odhrnula závěs u okna, což mi umožnilo pohled na Polluxe, který na sklo házel sněhové koule. Přes noc napadlo několik desítek centimetrů sněhu, z čehož byl naprosto nadšen.

Varovně jsem ukázala prstem ať toho nechá, že hodlám otevřít okno a taky jsem tak udělala.

"Pojď ven! Je to nádhera." Dětská radost se mu třpytila v odlesku zorniček a byla zřejmá, jak z červených tváří, tak i z palčáků, které měl na sobě.

"No dobře už běžím." Zavřela jsem a už se běžela obléknout.

Ani jsem si nevzpomněla na včerejší trapnou situaci a s nadšením v tmavě zeleném Weasleyovském svetru s písmenem K, běžela ven z domu.

Sotva jsem se vyřítila zadními dveřmi, už tam na mě čekal a já mu hned padla do náruče.

"Wou, brzdi děvče, nebo ještě spadneš." Poukázal na zmrzlou zem a já hned pochopila.

"Od toho tu mám přece tebe a tvou měkkou hruď, na kterou můžu spadnout."

"Počkej, to chceš jako říct, že jsem přibral?" zeptal se provokativně.

"Ne, samozřejmě, že ne. Neblázni, to bych si k tobě nikdy nedovolila." Oba jsme vyprskli smíchy a on už začal vyhrožovat.

"Jen počkej Rosierová."

"Ale ale, tak to netrvalo dlouho." uchechtla jsem se a poté začala ta správná koulovačka bez kouzel.

/*

"Tak jo, tak jo. Vzdávám se." zadýchaně mrmlal.

"Cože? Já tě špatně slyším!" zakřičela jsem a hodila po něm další sníh.

"Ty jedna!" Rozběhl se po mě a chytil mě zezadu kolem pasu.

"Hej! Pusť mě! To je proti pravidlům!" Vymlouvala jsem se s úsměvem na rtech.

"Žádný pravidla nejsou, nekecej." Otočil si mě k sobě a my se projednou zase setkali tváří v tvář.

Moje rozevláté vlasy mi pomalu zastrčil za ucho a pohladil mě po tváři. Pára nám odcházela z úst a mě byla nesmírná zima.

Naklonil hlavu svraštil obočí a pak mě lehce pustil. Vytáhl z pouzdra u kalhot hůlku, rozhlédl se kolem a pak s ní jen lehounce mávnul

Na jeho ramenou se objevila stejná zimní bunda i s čepicí, jako měl Viktor, jen měla o něco tmavší barvu.

"Tenhle Váš trik zbožňuju." Sundal si kabát a zvedl mi jej, abych se do něj pohodlněji dostala.

Čepici mi narazil na hlavu a prohlížel si mě od hlavy až k patě.

"Sluší ti to." Zasněně koukal a já zčervenala snad ještě víc.

"Ale proč je tak výrazně tmavší než Viktorův? To má nějaký význam, jako koleje?" zeptala jsem se opatrně.

Opět se jen uchechtl ale po chvíli odpověděl. "Ty přijdeš vážně na všechno, že? Tyhle kabáty jsou kouzelné. Ani nevím proč a kdo to tak vymyslel ale symbolizují moc kouzelníka. Čím tmavší kabát, tím silnější magie a jeho majitel. Samozřejmě čím silnější magie, tím více spadá kouzelník k temné straně magie a kouzel."

Opět jsem pocítila jeho bolest. "Promiň, já.. nevěděla jsem."

"Ne, ty se za nic neomlouvej. Prostě, už mám takový život. Někdo se skloní ke špatné straně, někdo se v ní narodí a snaží se dostat z ní ven. Půjdeme dovnitř? Stejně vidím, jak máš stále promrzlé rty a třepeš se.