Double Trouble HP-FF

Ticho před bouří

Pomalu jsem od sebe oddělila své oči a přitom hmatala po druhé půlce matrace. Dostal se mi pohled jen na prázdné místo a mým srdcem téměř hned projel mrazivý pocit nejistoty. Probudit se vedle někoho je vždy příjemnější než postel okupovat úplně sama.

Hodiny vedle dveří ukazovali čtrt na jednu odpoledne a tak jsem se rozhodla se ani nelíčit. Sčesala jsem si vlasy a své tělo zabalila ještě v pyžamu do róby, pověšené na rohu postele.

Sotva jsem otevřela dveře uslyšela jsem vzdálené hlasy přicházejíc z části budovy, kterou jsem ještě nenavštívila. Prošla jsem přes kuchyň, kde jsem si udělala ranní - neranní kávu a pokračovala za zvuky. Dostalo se mi pohledu na velkolepé dvoukřídlové dveře a ty jsem lehce pootevřela. Zhruba deset skřítků a dalších patnáct čarodějů pobíhalo po sále a nebo něco připravovali. Uprostřed jsem opět zahlédla ty kudrnaté, černé, dlouhé vlasy, patřící člověku, co se snažil v tomto chaosu aspoň malinko sjednat pořádek. Opatrně jsem se napila kávy a už chtěla zavřít dveře a nerušit ho. On však jako by hned věděl, že tu jsem a moje předešlé zasněné myšlenky vycítil. Sotva se naše pohledy setkali, už běžel směrem ke mě.

Škvírou, která mezi křídly zůstala se protáhnul a už mě držel v objetí.

"Děkuji ti za včerejšek. Dlouho jsem se takhle neodreagoval, natož nepobavil."

Mou hlavu držíc v jeho pevných dlaních políbil na čelo a palci mě hladil o tvářích.

"Přípravy na ples?" zeptala jsem se.

"Přesně tak. Mohl bych to nechat na nich ale pak by to vypadalo jako jeden velký nepořádek.

"Bordel." odpověděla jsem.

"Bordel?" Nechápal mou odpověď.

"No to říkáme my v Anglii. Ne nepořádek ale bordel." usměv se mi vytvořil na rtech a lehce jsem se uchechtla.

"Dobře, tak bordel. Ale ty by ses tímhle neměla zdržovat a jít se chystat, odpočinout si. Prý to vy ženy máte rády."

"Ano, to máme. Taky bys to měl někdy zkusit. Myslím, že by se ti to líbilo." Mrknula jsem na něho.

On jen protočil očima a já už mu zmizela z pohledu.

Začala jsem se chystat přesně jak řekl a první na mě čekala alespoň hodinová koupel ve vaně. Vlasy jsem si stáhla do vysokého drdolu a lehce vkročila do teplé vody, která voněla po konvalinkách a levanduli.

Cítila jsem se tak svěže a klidně. Jen v mých hlubokých myšlenkách mě začínala užírat nervozita. Ta ovšem nejvíce přišla až po dvou hodinách, potom co jsem z okna uviděla přicházet hosty. Srdce mi začalo bušit a ruce se mi třepaly. Po cestě k domu procházeli nejmocnější smrtijedi dnešního věku, které jsem si pamatovala z plakátů hledaných osob.

Oblékla jsem se tedy do velkolepých modrých šatů a šla hledat cigarety, které jsem chtěla dát do již nachystané malé kabelky na dnešní večer. Ze zvyku jsem sáhla do boční kapsy kalhot, kde ovšem nebyly. Schylovalo se už k večeru a já je vůbec nemohla najít. Jediné možné uvolnění v této situaci a já ho nemohla najít. Prohledávala jsem svou tašku, různé kapsy a přihrátky ale nikde nic.

Zaťukání na dveře, které přišlo mě vyděsilo ještě víc, až jsem začala cítit jak se mi na čele objevují kapky potu.

"Ne. Ne, ne!" Zmatkovala jsem, když v tom se dveře otevřeli.

"Je čas Kasey." Otočila jsem se vystrašeně na Polluxe, který, potom co mě viděl, mi okamžitě vlezl do hlavy. Po přečtení sotva pár myšlenek mu bylo jasné, co se děje.

"Hej, hej, hej. Poslouchej mě, jsem tu s tebou. O ně se nestarej a jestli nechceš jít, tak to naprosto chápu. Můžeš zůstat tu a nikdo nebude vědět, že jsi vůbec přijela." Vzhlédla jsem na něho a on se jen krapet usmál. V jedné ruce držel jakousi krabičku a druhou sáhnul do kapsy, z které následně vytáhl jinou krabičku, a to plnou cigaret. Z té si dal dvě do pusy a obě je zapálil. Poté jednu vrazil mezi mé rty a já pocítila známou chuť na jazyku. Hlavu jsem si opřela o jeho hruď a poslouchala ten tlukot srdce.

"Ještě něco pro tebe mám. Já na to úplně zapomněl."

Krabičku vyzdvihl nahoru a před mýma očima ji otevřel. Nacházela se zde černo stříbrná škraboška společně se stříbrným náhrdelníkem, ve kterém byly vloženy malé obsidiánové kamínky.

"Můžu?" Jemně sklopil hlavu a já jen přikývla.

Položil krabičku na postel a už mi zvedal náhrdelník ke krku, zatímco měl zapálený tabák mezi rty. Ucítila jsem chladný pocit z kovu a poté okamžité teplo, když mi po kůži přejel rukou.

O krok odstoupil a prohlížel si mě od hlavy až k patě.

"Jsi nádherná." Zašeptal a já tam stála v těch modrých dlouhých nadýchaných šatech se spuštěnými vlasy, v kterých jsem měla pouze pár stříbrných spon, oči namalované jen černými linkami a mezi prsty jsem cítila nedopalek, který mi žhnul na kůži.

"Tak jdeme na to, ať to máme z krku." Vyhodila jsem ho tedy do koše, stejně jako on před chvílí a už chtěla vyrazit mezi všechny ty hyeny.

"Ještě tahle drobnost." Chytil mě za ruku a podával mi masku. Až teď jsem si všimla, jak sladění jsme byli v barvách.

On celý v černém smokingu s modrou kravatou, prstenem a ze zadní kapsy vytáhnul i masku stejné barvy.

Z povzdálí jsme již slyšeli hudbu a hlasy hostů. večer započal.

Stáli jsme před stejnými dveřmi, jako já ráno a čekali na pravou chvíli, kdy se vydáme dovnitř.

Nasadil si tedy jeho masku a nastavil mi rámě. Já ho s hlubokým nádechem přijala a byla za něj velice vděčná a to převážně z důvodu nervozity a lodiček na dost vysokém podpatku, abych se mu alespoň z části vyrovnala.

Jdeme na to
/*