Revolta ✔️

4. kapitola

Ashley

,,To myslíš vážně?" zeptal se mě David, majitel baru.

,,Ano, myslím."

David si povzdechl a poškrabal se na pleši. ,,Máme pravidla, Ashley. Pokud chceš odejít, musíš tu pracovat ještě týden po podání výpovědi."

,,Nešlo by to udělat nějak jinak?"

Přimhouřil oči. ,,Ty před něčím utíkáš?"

Před tímhle životem... 

,,Ne, neutíkám. Prostě mám k odchodu osobní důvody."

,,Dobře, v pořádku, ale nevím, jak jinak by to šlo udělat."

,,A co mi dát hodinovou výpověď?"

David se na mě dlouho jen díval. Z jeho výrazu bylo patrné, že ví, jak je pro mě tak rychlé jednání netypické. 

,,Obávám se, že to nepůjde."

,,Proč?"

,,Musel bych to zaznamenat. Hodinová výpověď není nic dobrého při hledání jiné práce."

Ach tak.

,,Ne, to nebude problém!" vyhrkla jsem. 

,,Ashley, nechceš mi říct, o co tady jde?"

,,Ne, nechám si to pro sebe. Vyhodíš mě, prosím?"

Zasmál se a nepatrně přikývl. ,,Dobře. Ale děláš mi starosti, Ashley."

,,Nemusíš mít strach, jsem v pořádku."

**

,,Jak se jmenujete?"

,,Ehm... Ashley," řekla jsem a rozpačitě se podrbala ve vlasech. 

Nebo Revolta?

Za koho tady vlastně jsem?

Žena si trochu podrážděně povzdechla. ,,Nejste na seznamu."

,,Ale já... já..."

,,To je v pořádku, Hilary," ozval se mužský hlas za mými zády a já se ohlédla. 

No jistě, je to Orlando.

,,Rád vás vidím, Ashley."

,,I já vás."

Věnoval mi úsměv a pak se zadíval na tu nepříjemnou paní. ,,Slečna má pronajatý pokoj v mém domě, takže se k ní podle toho budete chovat."

,,Ale, pane, žádná Ashley v počítači není."

,,Zkuste Revolta."

Dlouho na něj bezvýrazně hleděla a pak se obrátila k monitoru počítače. Něco naťukala, načež sešpulila rty. ,,Ano, slečna Revolta tady je." 

Sledovala jsem, jak něco hledá v šuplíku a nakonec si od ní převzala klíč s číslem sedm.

,,Vaše vymyšlené jméno má sedm písmen, proto pokoj číslo sedm," vysvětlil Orlando.

,,Nebo prostě nebyl volný jiný."

,,Přiznávám, že moc volného místa není."

,,Kde žijí ty prodané ženy? Říkal jste, že v jejich domech?"

Orlando se zahleděl přes mé rameno, zřejmě na recepční, a odvedl mě k výtahu, kde zmáčkl tlačítko do prvního patra. ,,Všichni bydlí tady. Když si pak některou z vás koupí náš klient, muže si tu pronajmout střešní apartmán."

Nadzvedla jsem obočí a bezděky hlasitě polkla. ,,A to se stává často?"

,,Ne, obvykle skončíte v jejich domě či bytě."

Chabě jsem přikývla a následovala Orlanda do rudě zbarvené chodby, v ruce jsem drtila klíč. ,,Může si mě koupit i žena?"

Orlando šel přede mnou, takže jsem mu neviděla do tváře. I tak jsem ale vycítila, že se usmívá. 

,,Ano, může," řekl nakonec a natáhl ke mně ruku, abych mu podala ten klíč.

,,Vítejte ve svém novém domově." Poodstoupil mi, abych mohla nahlédnout dovnitř. Malá předsíň byla osvětlena třemi stropními světly, zdobena zvláštně tvarovaným botníkem a stříbrným věšákem na kabáty. Po levé straně se nacházela koupelna s vanou i sprchou, ve které jsem viděla svůj odraz.

Potlačila jsem nutkání rozbrečet se. 

To je krása!

,,Tady vpravo je balkon a přímo před vámi je ložnice s plazmovou televizí. Obývák tu není, ale na balkoně je pohovka."

Otočila jsem se směrem k Orlandovi, který mě pozoroval s letmo pobaveným úsměvem. ,,Líbí?"

Místo odpovědi jsem kolem něj proběhla, abych se pokochala ložnicí. Při pohledu na skutečnou postel, kterou jsem naposledy viděla v dětském domově, se mi zase vytvořil v krku knedlík. 

Já mám postel! Ne jen nějakou proleželou matraci na podlaze!

,,Inu, zdá se, že jste tomu tady přišla na chuť," řekl a otočil se na patě. ,,Teď vás tu tak půl hodinky nechám o samotě a sejdeme se dole."

Zamračila jsem se. ,,A kam půjdeme?"

Natočil se zase nazpátek. ,,Kosmetický salon, obchody s oblečením a kadeřník."

Přikývla jsem. ,,Udělají mi nehty?"

Sjel pohledem nevhodně nízko. ,,A depilaci."

Zajíkla jsem se a sevřela okraj skříně po mé levici. 

Vždyť nemůže vědět, jestli...

,,Tak za půl hodiny?" řekla jsem, abych odvedla pozornost od chloupků.

Usmál se. ,,Zatím, Revolto."