Revolta ✔️

9. kapitola

Ashley

Dlouho jsem na něj jen zírala a nebyla schopna ze sebe vypravit jediné slovo.

Vzpamatuj se, proboha, vždyť je to jenom chlap!

,,Ano?" 

Díkybohu, že se v tu chvíli po mém boku zjevil Orlando a s úsměvem od ucha k uchu mě tomu charismatickému neznámému představil. Fascinovalo mě, že při zaslechnutí "mého" jména nehnul ani brvou.

Jak se mu mám představit?

Nechtěla jsem si s ním potřást rukou, protože ve mně nějaká nepochopitelná intuice vyvolávala dojem, že on tohle se ženami nedělá. A taky že ne. Přesvědčil mě o tom ve chvíli, kdy pomalu uchopil mou ruku do velké dlaně, dlouhé prsty obtočil kolem mých kloubů a přitáhl si hřbet mé ruky k ústům, aby mě na něj mohl políbit. Ucítila jsem, jak mi na jednu dlouhou sekundu přejel špičkou jazyka po kůži a projel mnou silný elektrický záchvěv.

Udělal to chytře, prolétlo mi hlavou, když mi došlo, že to Orlando nejspíš nepostřehl. 

,,Revolto, tento muž mi pomohl zrealizovat agenturu a je mimo jiné i jeden z klientů."

Trochu jsem přimhouřila oči. ,,A má nějaké jméno?"

Orlando se zasmál, ale muž po jeho levici měl furt ten samý výraz, který byl směsicí nezaujatosti, ostražitosti a nadrženosti. Byli jsme od sebe ani ne na metr a já až příliš silně cítila jeho osobitou vůni mísící se s nějakým nahořklým parfémem a možná kouřem z cigaret. 

To je velmi opojný koktejl.

,,Samozřejmě, že má jméno, ale nemůžu vám ho prozradit. Musela byste být... však víte..."

,,Jeho majetkem?"

Koutkem oka jsem zaznamenala, jak se po mé otázce tomu neprojevujícímu cizinci zablesklo v očích a pocítila jsem narůstající úzkost. Být tak blízko tomu, co pro mě teď bylo realitou a hlavní prioritou, mě frustrovalo a děsilo zároveň.

Já jsem vážně jen zboží.

Chce se mi z toho zvracet.

,,Promiňte," zamumlala jsem a odpelášila pryč s jediným cílem - najít toalety. A měla jsem štěstí, i když jsem to stihla jen taktak. Přidržela jsem si vlasy u šíje a hlasitě ze sebe dostala večeři i šampaňské.

Krucifix! zanadávala jsem v duchu, jakmile jsem se zase mohla nadechnout a pomalu se odebrala k umyvadlu, abych si vypláchla pusu. Se zadrženým dechem jsem zkontrolovala šaty, které naštěstí žádné škody neutrpěly, a pak na sebe pohlédla do zrcadla. Bez ohledu na to, jak bílá jsem byla, jsem se ten večer cítila se svým vzhledem spokojená. Oči jsem sice měla až příliš lesklé, což bylo nepochybně díky tomu zvracení, ale v podstatě mi to dodávalo na šarmu.

Ještě jsem ani pořádně nevyšla z toalet a už se mi povedlo vrazit do Orlanda, který mi starostlivě stiskl ramena. ,,Jste v pořádku?"

Opatrně jsem se mu vymanila ze sevření a zavrtěla hlavou, protože se ta nevolnost dostavila stejně rychle, jako zmizela. ,,Jdu na chvíli na vzduch."

Vypadal, že chce něco namítat, což mě opět rozdráždilo. ,,Musím vás snad požádat o svolení?"

Zamračil se a založil si ruce na prsou. ,,Ne, já jen..."

On se bojí, že zdrhnu. 

,,Neutíkám," ujistila jsem ho. ,,Jen chci být chvíli sama."

Přikývl a dlaněmi si poplácal kapsy saka. ,,Chcete cigaretu?"

,,Ne," zamumlala jsem otráveně a vyšla ven. Mráz byl jako lék na mou úzkost. Konečně jsem se mohla pořádně nadechnout. Dívala jsem se na kolemjdoucí lidi a oni se dívali na mě. Musela jsem vypadat jako ztracená nevěsta, ale nezáleželo mi na tom.

,,Revolto?"

V mžiku jsem se otočila a dlaň mi vyletěla k rozbušenému srdci. Ve východě stál on a zase si mě nestydatě prohlížel, jenže tentokrát se k tomu ještě mračil.

,,Ano?" zeptala jsem se příliš rychle a nestihla ovládnout svůj hlas, takže ze mě vyšlo jen nesmělé pípnutí.

Přidržel si dveře těsně u sebe. ,,Pojďte dovnitř."

,,Proč?"

Zamračil se ještě víc. ,,Protože je zima. Pojďte."

Když jsem se nepohnula ani o píď, přistoupil ke mně blíž. Slyšela jsem, jak pod jeho botami praskají zmrzlé kusy sněhu.

,,Takhle dostanete zápal plic."

Cože?

,,Pojďte," vyzval mě znovu a natáhl ke mně ruku. Nesměle jsem se ho chytila a nechala se odvést zpátky do tepla.