Revolta ✔️

67. kapitola

Nicolas

,,Neviděl jsi Ashley?" zeptal jsem se Willa, jakmile došel k lavičce a s povzdechem se na ní posadil.

,,Ne, neviděl. Proč?"

,,Šla na dámy a byla celá ubrečená."

Will nakrčil obočí. ,,A proč?"

Do toho, že jsem jí vyznal lásku, mu nic nebylo. 

,,To je jedno... Ale už je tam přes dvě minuty."

,,Tak si třeba jen upravuje makeup, ne?" nadzvedl obočí a já mu věnoval nakvašený pohled. ,,Ashley žádný makeup nepotřebuje, tak proč by ho měla nosit?"

Will se zasmál. ,,Hele, já jsem tu trochu v jiné pozici než ty. Nedívám se na Ashley jako na-"

,,Jo, jasně. Nemáme na ní stejný pohled, ale faktem zůstává, že Ashley není na záchodech už přes dvě minuty kvůli čančání se před zrcadlem," řekl jsem rozhozeně.

,,A co chceš dělat? Vlézt na dámy a zaťukat na všechny kabinky?" 

Ironicky jsem se zasmál a vstal z lavičky. V tu chvíli oznámili náš let a vyzvali nás, abychom se odebrali na palubu letadla.

Ashley

,,Stejně beze mě neodletí," namítla jsem směrem k Mattovi, když jsme vystoupili z auta.

,,Nejspíš ne, pravda. Ale jsem zvědav, jakou reakci to v nich vyvolá," samolibě se usmál a já nad tím zakroutila hlavou. 

Věděla jsem, že Nicolas s Willem neodletí, ani kdyby chtěli. Měla jsem totiž naše letenky u sebe v kabelce.

,,Co tady?" zeptala jsem se, když jsme vstoupili do hotelu Wales. Vůbec jsem netušila, v jaké části Miami se nacházíme, což bylo celkem dost velkou nevýhodou. Nerada jsem byla dezorientovaná.

,,Tady teď strávíme pár hodin a pak se rychle spakujeme, abychom chytili náš let," řekl a pozdravil recepční.

,,Jaký let?" zeptala jsem se, když jsem za ním uháněla po schodech nahoru.

,,Let do New Yorku," objasnil mi a zastavil se u dveří na konci chodby, které odemkl a pak mi ustoupil z cesty, abych vešla první. Jenže já se zarazila a jen na něj zírala.

,,Já nechci do New Yorku," namítla jsem paličatě a stále se ani nehnula. Ani když se ke mně Matt nevhodně přiblížil a jeho dech mi ovanul obličej, to se mnou necuklo. Hrála jsem si na odvážnější, než jsem ve skutečnosti byla.

,,Mě ale vůbec nezajímá, jestli chceš, nebo nechceš do New Yorku, protože tam se mnou stejně odletíš," zavrčel a postrčil mě do apartmánu. Pak zabouchl dveře a začal ze sebe zuřivě strhávat kravatu, která nechtěla povolit. ,,Měla bys být ráda."

,,Aha...?" 

Široce se usmál a odhodil kravatu na kraj postele. Pak ke mně zase přistoupil blíž. ,,Na počest všech tvých odvážných činů jsem se rozhodl nechat ti vybudovat novou agenturu přesně na tom samém místě, kde jsem vyhodil do povětří tu starou."

Překvapením se mi pootevřela pusa. ,,Na mou počest?"

,,Na počest tvých činů. Pomsta s umírajícím Nicolasem tě evidentně nijak nerozvášnila. Asi tě budu muset znásilnit jako tvou kamarádku Leilu."

A bylo to. Vlepila jsem mu takovou facku, až jsem měla pocit, že mi upadne ruka. Když jsem se pak na Matta zadívala, úplně mu žhnuly oči vztekem.

,,Řekla sis o to sama," zavrčel a popadl mě za krk. V mžiku jsem se chytila jeho ruky, abych ji strhla ze svého hrdla, ale to už se mnou mrskl o postel a obkročmo se na mě usadil.

,,Ne!" zavřeštěla jsem, když jsem zahlédla světle hnědý tenký provaz, který vytáhl ze zadní kapsy kalhot.

,,Kotě, nebylo by naškodu, kdybys mi pomohla!" zakřičel do prostoru a já hned nato zahlédla Anabele, která vyšla z koupelny a usmála se na Matta.

,,V tomhle ti pomůžu ráda," řekla a přiskočila k posteli, aby mi přidržela zápěstí.

Nicolas

,,Není tu!" zakřičel jsem na celé dámské záchody, které byly hlavně díky mé ne zrovna dobře naladěné společnosti bez jediné ženské přítomnosti. 

,,Kde je, kurva!"

,,Nepanikař, Nicolasi. To ještě nemusí znamenat, že by ji snad-"

,,Unesl Matt?!"

,,Uklidni se, dýchej," domlouval mi, ale já neměl na dýchání čas. Několikrát jsem kopl do dveří od jedné ze záchodových kabinek a pak jsem se čelem opřel o chladnou zeď.

,,Ona to věděla, Wille. Musela to s ním mít domluvený," zašeptal jsem, sotva popadajíc dech.

,,Proč si tohle myslíš?"

Odlepil jsem se od zdi a přešel k umyvadlům, abych si opláchl obličej ledovou vodou. Pak jsem se na Willa zadíval v odrazu zrcadla a poslepu nahmatal ubrousky, abych si mohl otřít obličej.

 ,,Řekl jsem jí, že jí miluju... a ona se rozbrečela. Pak zdrhla na dámy s výmluvou, že se jí chce čůrat."

Willovi vylétlo obočí vzhůru. ,,A viděl jsi ji, jak sem vstupuje?"

Zavrtěl jsem hlavou a s pohledem upřeným na koš jsem do něj hodil zmačkaný ubrousek. 

,,Ne, neviděl jsem ji," otočil jsem se na Willa. ,,Ona neutekla kvůli tomu, co jsem řekl. Musela být s Mattem domluvená."

Will jen odmítavě zavrtěl hlavou. ,,Ne, ne! Proč by něco takového dělala?"

,,Protože chce chránit nás!" zvolal jsem zoufale. ,,Protože chce chránit dva pitomce, kteří jí za to nestojí! Dvě trosky, kvůli kterým má tenhle život!"

,,Nicolasi, uvědomuješ si, že tyhle řeči nikomu nepomůžou?"

,,Jo, sakra! Ale řekni mi, co mám teď dělat!"

Will si frustrovaně prohrábl vlasy. ,,Máš napíchnutý její mobil?"

Chvíli jsem nad tím uvažoval a nevěděl, jestli mám věřit sledovacímu zařízení. Na tohle byl Matt opatrný a obvykle využíval takové věci ve svůj prospěch. Akorát by nás svedl na falešnou stopu. 

Jenže tady šlo o Ashley. O dívku, kterou jsem miloval.

,,Máš pravdu, zkusíme to takhle," vydechl jsem a pokynul mu, aby mě následoval ven.